Bídníci

Velmi ráda bych položila tvůrcům otázku, proč něco takového natočili. Filmových adaptací Hugových Bídníků vzniklo již mnoho, jen žádná zatím nebyla tak špatná. Přijeli kolotočáři a v čele se svým principálem Jackmanem na nás zpívali. Proč? Ze sympatického divadelního muzikálu vzniklo cosi. Proč? Jediným, komu jsem věřila jeho postavu, se stal Crowe. Jackman se pustil na tenký led a pokusil se o zvládnutí role, které se dlouho bál i takový herec jako Ventura. Proč? Jackman jen ukázal, že není ani dobrý herec, ani dobrý zpěvák. Tenhle film není nudný, je zbytečný a kdybych musela vyjádřit svůj vztah k němu, řekla bych, že se ho štítím. Kéž by Hugo vstal a odpolíčkoval všechny ty Jackmany, Hoopery, Hathaway a jiné od svého románu. Odsoudila bych je na dvacet let nucených prací a hlavně doživotního zákazu číst klasiky. A nedám ani setinu hvězdičky, za totální odosobnění a zhanobení písně Slyš tu píseň zástupů by měl následovat trest smrti. (13.12.2013)

Upřímně jsem měl co dělat, abych závěrečnou hodinu vydržel, tak úúúmorně natahované to poslední "revoluční" dějství bylo. Přitom film nezačínal vůbec špatně. Prvních dvacet minut jsem si tedy zvykal na zpěv a odnaučoval se očekávat mluvené slovo, další zhruba hodina se mi ale vcelku líbila (hlavně tedy Sacha Baron Cohen a Helena Bonham Carter se blýskli) a Hugh Jackman a Russel Crowe byli co do herectví i zpěvu perfektní volba. Jenže ten konec/ty konce. Původní muzikál neznám, čili jsem netušil, jak bude která píseň dlouhá, a tak s Javertovým finále přišlo opravdové peklo (v duchu jsem si říkal: "Tak teď! No! Už!" a ono ne, přišla další sloka) a úplný závěr v tom pekle ještě přitopil. Dvě a půl. (02.11.2014)

Svět, kde pro hledání chyb či nepřesných not nezůstalo místo. Hooperovi Bídníci jsou emocemi, strhujícími výkony a dech beroucí výpravou naplněni po ten nejzazší okraj a když trpím s Fantine, pátrám s Javertem nebo pláču s Éponine, není proti výslednému nadšení obrany. Ohromující finále rezonuje ve všech smyslech takřka nezastavitelně. (24.01.2013)

Muzikál je jediný filmový žáner, ktorý plynie mimo mňa (výnimkou je iba Moulin Rouge!), takže moje hodnotenie je veľmi subjektívne. Spievané pasáže vždy pretrpím ako nutné zlo medzi dialógovými. Našťastie tvoria väčšinou menšinu stopáže. V tomto filme však tvoria 99% stošesťdesiatminútovej stopáže, a nie vždy v nich spievajú herci, ktorí by vedeli spievať (Crowe). Pre mňa boľavý zážitok, predýchaný iba vďaka perfektnej výprave a famóznej kamere, ktorá robí film priestorovo trojrozmernejším, než je vačšina 3D filmov. (13.01.2013)

Po druhom pozretí je to ešte silnejší zážitok. A muzikál pritom nepatrí medzi moje obľúbené žánre. Obdivujem všetkých, ktorí sa na tomto výnimočnom experimente podieľali, no najviac hercov. Iní by tie náročné piesne nedokázali takto zaspievať ani spolovice a oni to zvládli priamo na pľaci a ešte pri tom vládzu predvádzať špičkové výkony. Bravo! A koniec, to boli zimomriavky. To že sú tu asi dve hovorené vety a zvyšok sa spieva je niečo neobvyklé, ale po chvíli som si na to zvykol ako iba na ďalší pekný spôsob vyjadrenia myšlienok, a už som si len vychutnával tú krásnu výpravu, piesne, emócie a smial sa na dvoch najvynaliezavejších krčmároch filmovej histórie. Po skončení som mal veľmi príjemný pocit, aký som už dlhšie pri filme nezažil. (23.02.2013)