Místnost sebevrahů

Kvalitně natočený a zajímavě sestříhaný film, který střídal živé (reálné) scény s těmi virtuálními. To dodávalo filmu na dosti dobré depresivní atmosféře. Zároveň je zde pěkně vylíčen negativní vliv virtuálního světa na člověka, který se stane pomocí virtuální reality středem (negativního) zájmu. Facebook je zlo! Vskutku dosti depresivní snímek, který mi ovšem svým příběhem odpověděl na spousty otázek. Zároveň jsem se po shlédnutí tohodle kousku částečně vžil do kůže emařů a porozuměl jsem tomu, co prožívají a co k tomu v určitých případech předchází a následuje. (25.06.2013)

Nádherný film, který zachycuje niterné pocity chlapce, Emo. Vysvětluje, co to vlastně znamená, obnáší, jak se může člověk stát emo, jak snadno lze upadnout do deprese, stát se závislým na internetu a jak je možné, že člověk ze zajištěné rodiny ztratí jakoukoliv motivaci k životu. Realistický film s pocity rodičů chlapce i všech ostatních hrdinů laškující s motivem sebevraždy natočený s lehkostí a poetikou. Film krásně doplňují animace ilustrující virtuální svět, do kterého hrdinové unikají. Člověk až žasne nad dokonalostí díla a mladým režisérem, který toho tolik ví. (01.08.2011)

Jan Komasa natočil velmi alarmující film o problémech současné dospívající mládeže, v němž hlavní roli ztvárnil Jakub Gierszał, který podal neskutečně přesvědčivý až dechberoucí výkon. Není tedy divu, že za něj byl nominován na Polish Film Awards. Na snímek Místnost sebevrahů by se povinně měli podívat všichni rodiče, kteří žijí v mylné představě, že finanční zabezpečení a hmotné statky jejich dětem vynahradí lásku a péči, jež jim nechtějí nebo nemohou dát, jelikož si na ně prostě nedokážou udělat čas. Přiznejme si na rovinu, kolik času v dnešní uspěchané době trávíme se svými nejbližšími... (85%) (07.04.2022)

[MFF Cinematik 2011, Piešťany] Emo subkultúra inkasuje poriadne nechcenú facku po ktorej sú priaznivci Tokio Hotel nútení si uvedomiť, že byť z ničoho nič homosexuál automaticky znamená hanbiť sa, utiahnuť sa, sebapoškoďovať sa, teda v praxi nadobro stratiť hlavu, zavrieť sa na 2 roky do izby, tam hystericky jačať/bucháť si hlavu o stenu, prepadať do paranormálnych stavov a útechu dosahovať pri chorej internetizácií v útrobách "Second Life" virtuality. Len tak pomimo to o "emákoch" až tak úplne nie je, keďže nám tu vystupujú tiež (až alarmujúco) neukáznení rodičia, ktorých priority tvorí kariérny rast, snobské večierky, zamlčované zálety a teda zvolení priesečník zlej výchovy s "poruchou psychiky" vyostrene upozorňuje "pozor vážení, toto sa može týkať kohokoľvek z nás." Vo výsledku je to však nevyvážená pózička obsahujúca efektné ozdôbky, dynamickú reprodukciu dvoch dej. línii, (okrem tej klubovej) uvreščanú "la resistance" hudbičku, hromadu ošemetných otázok a v skratke-všetko (narvané dokopy) a (vo výsledku vlastne) nič. Inými slovami mi "Sala samobójców" tu i tam pripadá ako taký riadne slabý+konfúzny odvar "Ben X" občasne využívajúci trapnosť z "Twilightu", samozrejme s ofinou nie do "kohúta", ale do čela... (19.09.2011)

Jakub Gierszal má talent, a pan režisér ještě navíc i odvahu. A to je asi tak to nejpozitivnější co se dá o Místnosti sebevrahů říct. Film je výborně technicky zvládnutý, slušně zahraný, a vysoce ambiciózní. Všechno ostatní je na pár facek. Cílem bylo natočit výpověď o emo kultuře, a film propaguje názor že emo je především nevychovaným a rozmazleným spratkem, sugerující ostatním iluzi o své výjimečnosti, ale ve skutečnosti jeho rozhodnutí o bezvýchodnosti vlastní situace není nic jiného než dobrovolná rezignace na odpovědnost a povinnosti spojené s dospělostí. Snímek není žádná sonda do nitra ztraceného člověka, nýbrž drsná demýtizace skleníkového světa adolescentů. dOm!n!K je sympaťák k pohledání, stačilo pár minut a měl jsem chuť zavřít ho do temné místnosti se čtyřmi holými stěnami a s břitvou, a pustit mu nekonečnou smyčku Szomorú vasárnap. Jeho rodiče jsou pro změnu stroje na peníze které tráví výchovou minimum času, ale alespoň mají snahu odčinit své chyby, ať už skutečné, nebo domnělé. K realitě má snímek daleko, a i když se o ni snaží vyznívá spíš jako hyperbola. Nevím jestli to byl záměr, nicméně díky tomu nefunguje ani v jedné ze dvou rovin v jakých by nejspíš měl fungovat. Čili ani jako psychologické drama, ani jako buřičský plivanec do tváře polské společnosti. (25.01.2012)