Místnost sebevrahů

Téměř famozní technofobní laskomina, jedinečná zejména v tom, jak prvotřídní formou zpracovává rozličné aspekty emo subkultury, kterou mají tvůrci velmi dobře nastudovanou, přičemž si sama vesele podřezává větev důrazem na absenci rodinného zázemí, která vysvětluje veškeré dění. A ještě se u toho tváří jak smrtka z Bergmana. Takhle strukturovaně, náročně a profesionálně zpracované téma, které si pak sami tvůrci zruší DOSLOVA odpojením kabelu se prostě nevidí. Radost skrze slzy odstrkovaných dětí zde na databázi je neskutečně srandovní u filmu, který jim celou dobu řiká, že zdání jejich vlastní vyloučené individuality stojí a leží na tom, jestli s nimi maminka s tatínkem chodí o víkendu na výlety. Bravurní příklad toho, jak vynikající tvůrčí schopnosti jsou schopny podržet prakticky jakékoli téma. Ten film totiž, přes veškerý výsměch, funguje na dramatické úrovni až překvapivě dobře. A jak je poslední dobou v Polsku zvykem, má výborné herce._______________Anebo je fakt všechno jinak? (zdroj imdb) "I don't know how to start. I was.... crying all the time. I know those situations. This world is ill, and we are sick. I saw world as Dominik did. I had luck. I wasn't an adult, I was 17 years old. I've suffered from depresions, anxiety and distress, and selfharming. That's my illness. And virtual reality was helping me a lot. There were people, who could understand me. When my parents send me to hospital, I hated them for that, but now I know, they saved my live. You cannot be fully healed from this. But I won one fight when I came back from hospital. War is still there. My panics in crowds, my fear. But now I know, I won most of my fights, and I feel stronger when I win another one. Now... In my 21 years, I'm still doing highschool. Still waiting to pass 2 years and then graduation/school-leaving exam. I can't say I feel happy. But I'm alive. That's the meaning. Stay alive to see and try more. " (25.06.2013)

Čo čakať od Poliakov?? Nvm, preto idem do kina. Referencia z festivalov tento film vychválili, zisk Modrého anjela za réžiu hovorí za všetko. Pohodlne sa usadme, a čakajme čo nám Slovenská filmová asociácia ponúkne. Okamžite som sa pousmial, samozrejme, film v originály po poľsky. Zo začiatku som bol trošku zmetený, že načo k poľskému filmu SK titulky, ale boli pasáže, kedy sa skutočne hodili. Film sa nezačal nejak extra pútavo. Zaujímavé to začalo byť až od stužkovej. S nostalgiou som si spomenul na tú svoju. Ach. Bozkávanie pripitých dievčat stálo za to. Potom prišli na rad chlapci . Odvážny počin. Hlavný hrdina, aj keď s výzorom rodeného EMAka, predsa len EMAk nebol. Začíname sledovať, ako sa mení, uzatvára sa pred svetom. Komunikuje už len so Sylviou, ružovovlasou dievčinou s maskou na tvári. Samozrejme, rodičia majú obavu, preto robia všetko preto aby ho z toho dostali, aj keď nie práve najšťastnejšou formou, a samozrejme, sledujú pri tom svoje vlastné ciele a záujmy. Film je pretkaný charaktermi a vývinmi postáv. Mení sa on, rodičia, Sylvia. Ako to už býva, na scénu sa dostáva psychiater. Len pre zaujímavosť : viete koľko psychiatrov treba na výmenu jednej žiarovky?? Jedného, ale bude to drahé, neefektívne a žiarovka musí veľmi chcieť. Z môjho pohľadu má film 2 vyvrcholenia. Prvé je pri psychiatričke, rozhovor cez dvere. Druhé je samotný záver. Jakub Gierszal podal perfektný výkon. Jeho záchvaty, stavy, skraty, celkovo postoje, správanie, bol fakt úžasný. Virtálny svet, animácia, avatary, to bolo príjemné osvieženie filmu, ani nie že odľahčenie, ale dostali ste sa do iného sveta. Čo mňa osobne prekvapilo, taká dobrá jedna tretina filmu bola točená cez webkameru. Celkovo, film je určený hlavne mladým, preto aj technika, hudba je ladená do tohto štýlu. Keď už som pri hudbe, skvelá. Vyprava, kostýmy, štandartné. Vedel by som si ten počítačový svet predstaviť pozerať v 3D. Keby som ho mal porovnať, dejovo, ani nie dejovo, myšlienkovo?? asi hej, myšlienkovo by som ho prirovnal k Čiernej labuti. Sledujeme prerod osobnosti, duševné a psychické zmeny. A však Jakubov výkon by som prirovnal k Emili Rose. Doslova naskakujú zimomriavky. Na záver nejaké zhrnutie. Skvelá psychologická dráma, a animovanými prvkami, zasadená do sveta mladých. 4 z 5 ( Kino Dukla Svidník ) (01.01.2013)

Od tohto filmu som nevedel, čo mám očakávať, ale už len celý názov filmu prezrádzal, že toto nebude len taký obyčajný film. Téma samovražda má veľký potenciál, a myslím si, že Sala samobójców ho dobre využila. Aj keď toto nie je práve môj šálok kávy, napriek tomu som si film užíval. Páčil sa mi najmä prechod z reálneho, do virtuálneho života. Toto sa naozaj Poliakom podarilo. Váhal som, či dám 4 alebo 5, ale nakoniec som sa rozhodol pre 5. Nieje tu nič veľké, čo by sa dalo vytknúť... :) (19.06.2011)

[MFF Cinematik 2011, Piešťany] Emo subkultúra inkasuje poriadne nechcenú facku po ktorej sú priaznivci Tokio Hotel nútení si uvedomiť, že byť z ničoho nič homosexuál automaticky znamená hanbiť sa, utiahnuť sa, sebapoškoďovať sa, teda v praxi nadobro stratiť hlavu, zavrieť sa na 2 roky do izby, tam hystericky jačať/bucháť si hlavu o stenu, prepadať do paranormálnych stavov a útechu dosahovať pri chorej internetizácií v útrobách "Second Life" virtuality. Len tak pomimo to o "emákoch" až tak úplne nie je, keďže nám tu vystupujú tiež (až alarmujúco) neukáznení rodičia, ktorých priority tvorí kariérny rast, snobské večierky, zamlčované zálety a teda zvolení priesečník zlej výchovy s "poruchou psychiky" vyostrene upozorňuje "pozor vážení, toto sa može týkať kohokoľvek z nás." Vo výsledku je to však nevyvážená pózička obsahujúca efektné ozdôbky, dynamickú reprodukciu dvoch dej. línii, (okrem tej klubovej) uvreščanú "la resistance" hudbičku, hromadu ošemetných otázok a v skratke-všetko (narvané dokopy) a (vo výsledku vlastne) nič. Inými slovami mi "Sala samobójców" tu i tam pripadá ako taký riadne slabý+konfúzny odvar "Ben X" občasne využívajúci trapnosť z "Twilightu", samozrejme s ofinou nie do "kohúta", ale do čela... (19.09.2011)

Trochu jsem se obávala, že půjde o zfilmování zkreslené představy většiny lidí, tedy, že se emo nutně musí týkat homosexuality, depresí, sebevraždy.. V podstatě to tak bylo, i když o to emo vlastně nakonec vůbec nešlo (kdo viděl, ví..).Téma je pro mě přitažlivé, protože posměch kvůli tomu, že je někdo "jiný" mi je dobře znám.... Ale tady mi to u hlavního hrdiny připadalo takové nepřirozené,umělé... Na druhou stranu nevyzrálým jedincům, kteří se zrovna hledají, jde udělat bordel v hlavě hodně jednoduše (tady v tom případě jde o růžovovlasou holku, co chce umřít a zároveň stáhnout všechny s sebou, alespoň to tak nechtěně vyznělo..). Rodiče, kteří nechápou a jde jim v podstatě jen o vlastní klid tu byli vyobrazeni dobře. Ale animovaná část tomu nesmírně škodí, navzdory ostatnímu zajímavému zbytku, mě tohle prostě nesmírně nudilo a připadalo přitažené za vlasy. Škoda toho virtuálního světa, protože jinak bych byla schopná hodnotit výš, ani písnička od Billy Talentů to nezachrání :-)Jinak mám jakýsi dojem, že uživatel/ka JFL asi viděla jiný film, protože tady nikdo nikomu skutečnost, že je homosexualita psychická porucha, nevnucoval.. (26.02.2013)