Místnost sebevrahů

Těch prvních několik desítek minut má Komasa výtečně pod svou kontrolou. Nepřichází s novými tématy, ani přístupem, ale daří se mu jen pomocí náznaků vykreslovat duševní zmatek odehrávající se v mysli mladého Dominika. Postupně začíná být zcela jasné, jak tahle krátká část vyústí a čekání na daný okamžik je z diváckého hlediska až tělesně nepříjemné. Zde je nutno uznat, že Komasa nikoho nešetří, a k dějovému zlomu si vybírá značně nepříjemnou událost. Následující děj se překvapivě nevěnuje šikaně, ani jejím následkům, ale pomalému se vyrovnávání s následky a zejména strachem z toho „jak mě teď budou vnímat ostatní“. Až sem je i díky přesvědčivému Gierszałovi vše uvěřitelné a divácky vděčné. V událostech budoucích není ale příliš zřejmé, komu se Komasa snaží zasadit smrtící ránu a už vůbec ne, proč k tomu využívá tak vyhrocené a z reality vytržené výrazové prostředky. Zbytečně tím přechází od citlivosti k vyprázdněnosti a znemožňuje divákovi s kýmkoliv soucítit, ba dokonce se do vyprávění ponořit. (04.03.2015)

Odcudziť sa spoločnosti nie je vôbec také ťažké ako by sa mohlo niekomu zdať. Prečo sa radšej neskryť niekam, kde vás nikto nesúdi. Neviete či ste sa vybrali dobrou cestou, ale nevadí vám to. Našli ste niekoho, kto vás chápe a to stačí. Veď čo je to vlastne tá realita. Z filmu som mala protichodné pocity. Niekedy by som bola radšej oceánom, lenže potom si uvedomím ...it´s not truth that you have nothing to lose. Niektoré filmy sú svojim obsahom tak silné, že ma ani nenapadne zamýšľať sa nad ostatnými aspektami. Strih? Kamera? Neviem a nechcem vedieť o prípadných nedokonalostiach či chybách. (15.11.2012)

První část fakt dobrá, měl jsem chuť dát čtyři hvězdy, ale jakmile se tam začala prolínat i ta virtuální hra, přestávalo mě to pomalu bavit. A dorazilo mě nekonečně končení - měl jsem pocit, že film trvá tak tři hodiny. Takže spíše palec dolů, ale scéna, kdy ten týpek (vypadá trochu jako Justin Bieber!) dává francouzáka bustě Michelangelova Davida, je nezapomenutelná... Dodatek: ještě nechápu, že hlavní hrdina pořád říká, že je gay, ale v podstatě celý film dělá věci kvůli nějaké holce a líbá se s ní a kdovíco ještě. Polská kinematografie je na tom ale podstatně líp než česká. (02.04.2013)

film funguje výborně, jen části ve hře dost drhnou, rozhodně nevypadají dostatečně věrohodně... Čtu tu komentáře o Emo subkultuře, o tom jak je to urážlivé a blablabla... Asi sme koukali na úplně jinej film, protože já viděl snímek o mladym klukovi v depresích, to bylo to hlavní, veškeré věci ostatní jsou poddružný a považovat tenhle film za anti-emo je blbost. A tvrzení, že homosexualita je psychická porucha nikde ve filmu byť jen náznakem nezazněla. JFL mi připomíná feministku, které každé podržení dveří ženě připadá jako sexuální obtěžování (15.12.2012)

Co si budeme nalhávat, je to klišé. Rodiče, kompenzující svou nepřítomnost materiálním zajištěním, kteří následně nejsou schopni pojmout psychické problémy svého potomka, už tu byli mnohokrát a ještě mnohokrát budou. Stejně jako škodliovst internetu resp. chatovacích místností, kde manipulátoři vědomě i nevědomě ovlivňují slabší jedince. Nicméně Komasově podání to působí poměrně neotřele.příběh sám není kdovíjaký, ale svému účelu poslouží v pohodě. Animace chatovací místnosti sice občas zaskřípe, ale jinak jsem s ní víceméně spokojen. Nicméně jestli se o něco film může opřít, tak je to obsazení s Gierszalem na čele, který tu řádí jako pominutý. Neudělalo to na mě takový dojem jako druhý díl, ale i tak se jedná o velmi slušnou práci, kterou můžeme Poláků jen tiše závidět. 75% (18.11.2020)