Místnost sebevrahů

[MFF Cinematik 2011, Piešťany] Emo subkultúra inkasuje poriadne nechcenú facku po ktorej sú priaznivci Tokio Hotel nútení si uvedomiť, že byť z ničoho nič homosexuál automaticky znamená hanbiť sa, utiahnuť sa, sebapoškoďovať sa, teda v praxi nadobro stratiť hlavu, zavrieť sa na 2 roky do izby, tam hystericky jačať/bucháť si hlavu o stenu, prepadať do paranormálnych stavov a útechu dosahovať pri chorej internetizácií v útrobách "Second Life" virtuality. Len tak pomimo to o "emákoch" až tak úplne nie je, keďže nám tu vystupujú tiež (až alarmujúco) neukáznení rodičia, ktorých priority tvorí kariérny rast, snobské večierky, zamlčované zálety a teda zvolení priesečník zlej výchovy s "poruchou psychiky" vyostrene upozorňuje "pozor vážení, toto sa može týkať kohokoľvek z nás." Vo výsledku je to však nevyvážená pózička obsahujúca efektné ozdôbky, dynamickú reprodukciu dvoch dej. línii, (okrem tej klubovej) uvreščanú "la resistance" hudbičku, hromadu ošemetných otázok a v skratke-všetko (narvané dokopy) a (vo výsledku vlastne) nič. Inými slovami mi "Sala samobójców" tu i tam pripadá ako taký riadne slabý+konfúzny odvar "Ben X" občasne využívajúci trapnosť z "Twilightu", samozrejme s ofinou nie do "kohúta", ale do čela... (19.09.2011)

Jakub Gierszal má talent, a pan režisér ještě navíc i odvahu. A to je asi tak to nejpozitivnější co se dá o Místnosti sebevrahů říct. Film je výborně technicky zvládnutý, slušně zahraný, a vysoce ambiciózní. Všechno ostatní je na pár facek. Cílem bylo natočit výpověď o emo kultuře, a film propaguje názor že emo je především nevychovaným a rozmazleným spratkem, sugerující ostatním iluzi o své výjimečnosti, ale ve skutečnosti jeho rozhodnutí o bezvýchodnosti vlastní situace není nic jiného než dobrovolná rezignace na odpovědnost a povinnosti spojené s dospělostí. Snímek není žádná sonda do nitra ztraceného člověka, nýbrž drsná demýtizace skleníkového světa adolescentů. dOm!n!K je sympaťák k pohledání, stačilo pár minut a měl jsem chuť zavřít ho do temné místnosti se čtyřmi holými stěnami a s břitvou, a pustit mu nekonečnou smyčku Szomorú vasárnap. Jeho rodiče jsou pro změnu stroje na peníze které tráví výchovou minimum času, ale alespoň mají snahu odčinit své chyby, ať už skutečné, nebo domnělé. K realitě má snímek daleko, a i když se o ni snaží vyznívá spíš jako hyperbola. Nevím jestli to byl záměr, nicméně díky tomu nefunguje ani v jedné ze dvou rovin v jakých by nejspíš měl fungovat. Čili ani jako psychologické drama, ani jako buřičský plivanec do tváře polské společnosti. (25.01.2012)

Jeden z ďalších filmov Poľskej filmovej školy. Tá pre mňa predstavuje zmes rôznorodých príbehov, po ktorých dopozeraní máte v hlave úplne prázdno a vo vnútri veľmi divný pocit. Poľské drámy sú jednoducho Poľské drámy. Sú silné, nedajú vám vydýchnuť a vy sa zmietate v neuveriteľnom slede silných, vyhrotených a psychicky ladených scén, ktoré poukazujú na nejaký problém ( väčšinou sociálneho charakteru) a neponúkajú riešenie, len sa vás snažia prinútiť sa pozerať na skutočnosť. Krv, homosexuálne bozky, slzy, úzkosť, aj nádhera nereálneho sveta, otupenosť, disfunkčnosť rodiny, ťažkosti dospievania, hľadanie identity, chladnosť medziľudských vzťahov, nechutnosť sveta, zúfalstvo, slzy a výkriky, vláda sociálnych sietí a smrť. Toto všetko sa nachádza v tomto dvojhodinovom filme a pri jeho sledovaní dostávate niekoľko naozaj nepríjemných faciek. Film nie je zlý. Je podaní zaujímavou formou, využíva počítačovú animáciu a celkovo je príbeh blízky aspoň v niečom súčasnej mladej generácií - žijúcej v počítačovom veku. Film nie je pre každého a rozhodne po ňom nebudete mať dobrý pocit. Keby bol o pol hodinu kratší výsledný dojem by bol možno silnejší. Lebo abscencia iných ako negatívnych pocitov - vyvoláva ku koncu nudu. Dokonca si sami prajeme aby tam už niekto zomrel a nastali záverečné titulky. Prevedenie a forma akou sú informácie podané je ale nadpriemerná a pútavá. Svojim spôsobom sa mi to páčilo aj keď druhý krát to vidieť nechcem. (05.02.2012)

Nemám tušení jestli to mělo působit kontroverzně, realisticky, moderně a cool, nebo jestli to mělo být šokující odhalení. Na psychologický film je to moc prázdné, na kontroverzní počin moc málo originální a na film o dnešních teenagerech a jejich problémech moc umělé a svým způsobem ploché. Čisté elegantní "high luxury" prostředí, šedý filtr na kameře, kontrasty černé a bílé téměř všude a dobře vyhlížející herci tomu dávají prazvláštní atmosféru, nebudu popírat že po vizuální stránce a nakonec celé audiovizuální stránce tomu nemám co vytknout. Úvodní scéna v divadle byla podle mě jedna z vůbec nejpovedenějších a o to víc mě zklamalo, že se z toho nestalo nic kloudného. Ze začátku jsem byla hodně nadšená a hodně zvědavá, ale po celkem krátké době (na to že film trvá skoro dvě hodiny) se děj zpomaluje a postupně dalo by se říci téměř zastavuje. Divák se poté začíná ocitat v jakési animované hektické ale prázdné show prolínané mnohými "psycho- klišé" výjevy. Nebudu vše házet do jednoho pytle a řeknu, že tam několik světlých momentů bylo, ale ne zas tolik, aby mě to udrželo od nudy. Co se týče konce samotného, nebyl tak špatný jako 15 minut které mu předcházely, to je asi tak vše co bych o tom mohla říct. Abych to nějak shrnula- koukalo se na to hezky, ale ten obsah byl převážně bídný, což je škoda protože námět by měl obrovský potenciál a s tímhle audiovizuálním zpracováním to mohla být opravdu pecka,,,ale tak co se dá dělat. (18.04.2014)

Od tohto filmu som nevedel, čo mám očakávať, ale už len celý názov filmu prezrádzal, že toto nebude len taký obyčajný film. Téma samovražda má veľký potenciál, a myslím si, že Sala samobójców ho dobre využila. Aj keď toto nie je práve môj šálok kávy, napriek tomu som si film užíval. Páčil sa mi najmä prechod z reálneho, do virtuálneho života. Toto sa naozaj Poliakom podarilo. Váhal som, či dám 4 alebo 5, ale nakoniec som sa rozhodol pre 5. Nieje tu nič veľké, čo by sa dalo vytknúť... :) (19.06.2011)