Výheň

Sluníčko svítí, svítí - jen né v noci - a máme tu pár lidí - potřebují si pomoci. Jedou do lesa, ach ... narazíme na děsa... pomožte jim, nebesa. Benzín, voda, slunce - kanibalové už plní hrnce. Hodní běhaj po stodole, honěj je tam zlý, chtěj je sníst, to je víc než jasný. Nuda, vošklivý, hloupý... škoda... ale jednou TEN apokalyptickej film přijde... a bude klidně stejně nízkorozpočtovej. Snad to dřív uvidim, než zažiju... (21.07.2012)

2016 - SVĚT JIŽ NENÍ TAKOVÝ, JAK JSME HO ZNALI...... /// Slunci hráblo a na světě není co žrát ani chlastat (ne, nemaj ani lahváče!). Kamera nalepená na ksichtech (aby zdůraznila mimické obličejové napětí), les napadenej kůrovcem, vypleněná benzinka, špinavý osoby. A Slunce smažící okolí. (..a jestli vás to zajímá, tak na hajzl se chodí po setmění – teda holky...) Pravdou je, že taková apokalypsa prostě dramatický okamžiky přináší. Hlavně, když jde vo kejhák, no a vo ten jde vobyčejnejm lidem skoro furt. A co si budem nalhávat – taková ženská... Nízkorozpočtovej (jo - lacinej) thrillerovej horůrek s minimem lidí a komorníma dramatickejma situacema o snaze přežít ve sparchantělým světě, který jsou leckdy napínavější, než jakejkoliv slaboduchej vyvražďovací horor. Takže 3*. Za odvahu a minimum kreténskýho chování (čehož si fakt cením!). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám radost z každýho velkýho ptáka (porno? Apokalypsa debile!). 2.) Zjistím, proč ani v těžkejch časech nevyhazovat jateční pistili. 3.) Zjistím, co ve volných chvílích produkuje Roland Emmerich. 4.) Thx za titule ,,m11“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (14.05.2012)

Jediná hororová scéna by v tomto filme bola keby tá mladá naozaj dala tomu mladému. Neviem si ani len predstaviť aké úžasné by to bolo po niekoľko mesačnom ne-sprchovaní. Aké úžasné by bolo cítiť tie voňavučké partie. Neskutočná nuda a nuda a nuda. Toto ma tak ďaleko do hororu ako domnienka "dokonalej" americkej mulatky sediacej pri štyroch hamburgeroch v Mc D. s predstavou že Cola Light ju zachráni pred naberaním nadbytočných tukov. (06.06.2012)

Na The Road to sedí do první půlky, na Book of Eli to sedí půlku druhou, ovšem ona kombinace, co tu z toho vznikla, nefunguje ani částečně tak dobře, jako v obou zmíněných záležitostech, z The Road mi tam chyběla ona atmosférická dusnost, zdllouhavost a osamělost, z Book of Eli si to sice vzalo pouštní vedro, ovšem zapomnělo to bejt dynamický, aby vás to ke konci nepřestávalo nudit pro předvídatelnost a jakousi akci neakci, ze který jsem jako divák měla dost rozpačitý pocity. I tak je to docela dobrej film, každopádně je mi líto, že si do toho Evropa nepřidala něco svýho, originálního, jedinečných, jelikož takhle byla jiná jen ta němčina, což je sakra málo a sakra škoda. (11.05.2012)

Švýcarsko-německý postapokalyptický thriller / horor s napínavým dějem z (možné) blízké budoucnosti a nepostradatelnými okrovými či modrými filtry je rozhodně překvapením pro nejednoho, do kvalitativně nejistých vod kinematografie našich západních sousedů zavítavšího diváka. ~ Pravda, film má své mouchy – počínaje skutečností, že se hrdinové z některých situací dostanou až nereálně snadno, přes občas až moc přeexponovanou (přesvětlenou) vizuální stránku, až po takové malichernosti, jakými je např. protagonistčino pečlivě oholené podpaží... Ale nebuďme hnidopiši, Hell si vás získá svým mimořádným tempem i napětím a dusnou atmosférou, a koneckonců ani z hlediska racionality či kauzality není téměř co kritizovat. Snímek nejen o snaze přežít, ale i o odvaze a sourozenecké lásce. ~ A dovolím si ještě krátké zamyšlení. Příběh, odehrávající se ve vyprahlé a Sluncem zmítané zemi, nenabízí pouze honbu za trochou vody a benzínu či zkrátka snahu zachránit si v té nesnesitelné výhni a zkáze holý krk, nýbrž nabízí další dosti zajímavý rozměr. A to téma kanibalismus, jež se sice vyskytuje v mnohých snímcích podobného ražení, ale v Hell je z mého pohledu jaksi silnější, jelikož je poměrně dobře vykresleno i zázemí a podmínky protistrany – /pozor, dále možné spoilery!/ zde tedy křesťansky založené rodiny sídlící na ranči. Nelze ji však jednostranně odsoudit. Rodina se pouze dokázala vhodně adaptovat na nově vzniknuvší podmínky, aby přežila. V této situaci už nelze rozlišovat mezi tím, co se hodí nebo nehodí, co je morální a co ne, převládne reflex sebezáchovy. Viditelná je síla a pospolitost rodiny i matčina snaha o zachování rodu… (29.11.2012)