Výheň

Ačkoliv byl Ronald Emmerich jedním z producentů snímku, Výheň svou prezentací naší budoucnosti připomíná spíše Cestu než Den poté. A to nejen proto, že v Emmerichově filmu přichází doba ledová, kdežto Výheň, jak už název napovídá, představuje spíše rozpálené peklo; tím hlavním rozdílem je fakt, že v Fehlbaumově díle se jedná o budoucnost postapokalyptickou, která notně připomíná Hobbesův přirozený stav popsaný v Leviathanu. (Tedy systém lidského života bez existence státu, kde funguje boj všech proti všem.) Inspirace Cestou je zjevná především v pasáži, kde se jedna starší žena zmíní o dobytku (kdo viděl, pochopí), paralely se ale dají najít i s jinými filmy. I proto budou možná ti, kteří od Výhně budou čekat něco originálního a překvapivého, zklamáni. Jako relativně nízkorozpočtovému (3 miliony euro) zástupci žánru se mu ale kvůli působivé, byť pro někoho možná přesvětlené, vizuální stránce, kvůli realisticky vypadajícímu prostředí a kvůli snaze nepojmout snímek jako prostou vyvražďovačku nedá moc co vytknout. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (03.07.2012)

Vizuálně zajímavá nuda v postapokalyptickém světě. Problém je v nevyváženosti částí tohoto road / walk / run movie (začátek slibný, když se jede, prostředek průměrný, když se chodí, konec nudný a jakoby z jiného filmu, když se utíká) a také v tom, že tvůrci divákovi nedávají žádné odpovědi na logicky se nabízející otázky typu: Proč přišla právě tahle katastrofa? a Kam vlastně hrdinové jedou / jdou / běží... (05.11.2012)

Atmosférou hutný no obsahom dosť skúpy post apokalyptický film. Dobre natočený. Ten film je skrátka plný opakov. Každý plus má svoju druhú stranu mince. Namiesto vymenovania plusov a mínusov preto radšej prejdem na jadro veci. Nekonzistentnosť a chovanie postáv. Dve kamene úrazu. Nevadila by mi tá neoriginálna zápletka, teda, ani mi nevadí, ale je šialene plytká a z hľadiska hlavných postáv mi bolo takmer ukradnuté či sa vyrieši. A hoci tam dramatický náboj je (vďaka ostrej réžii), motivácie hlavných postáv ho zatieňujú. Totiž, ako napísal Shadwell, jediný kto vo filme má cieľ a systematicky premýšľa v danom svete, sú záporné postavy. Kalkulujú, majú plán, vedia, čo robia. Hlavné postavy sa len chcú dostať do hôr ale to diváka vôbec nezaujíma, sleduje ich na ceste a pri ich každodenných problémoch a hory mu nemá, čo pripomínať, nemá k nim vzťah a túžbu po nich nemá ako od postáv prevziať. Tak to aj neskôr vyzerá keď je prakticky celý film o oslobodení zopár postáv a končí strašne skratkovito, navyše k nemu vedie aj nutný podiel nudy. Práve koniec je nekonzistentný najviac, na jednej strane završuje motív, na druhej strane je divákovi úplne ukradnutý, sledoval predsa úplne iné veci, úplne inú stránku postáv a prakticky, ani mu nezáležalo na jednej z nich. 60% (06.08.2013)

Postapokalyptické filmy mám docela rád, především ty jenž koketují s hororovým žánrem a neobjevují se v nich ultrarychlé zombie. Do tohoto snímku jsem však šel s mírnými obavami, protože německá distribuce mi toho zatím moc dobrého nenabídla. Jaké však bylo mé překvapení, když film skončil a mně nezbývá než hodnotit docela kladně. Již od samotného začátku máme šanci sledovat pustou krajinu ala Šílený Max, kde se hrstka hlavních hrdinů snaží získat cenný benzín a nějaké suroviny. Sluneční žár je mnohdy opravdovým nepřítelem a tvůrcům pomohlo ono ostré světlo docela slušně po celou dobu zakrývat některé nedostatky, co se kulis týče. Atmosféra tajemna však postupně nabírala na síle a s příchodem nové postavy se konečně dostal film do další fáze. Celý příběh totiž začínal dostávat nový nádech a to díky „nelítostným“ farmářům. V tuto chvíli jsem se začal i já domnívat, že budu sledovat další buranský kousek, ale nebylo tomu tak doslova. Přece jenom jsem očekával trochu více surovosti, ale tvůrci se k tomu postavili dosti odlišným způsobem, za který jsem jim byl ve finále vděčný. Ne každý film musí být prosáklý krví nebohých obětí a jedna gore scéna střídá druhou. Zde byl zvolen poněkud decentnější styl, který nás ovšem o slušnou porci napětí určitě neochudil. Herecké obsazení sice mohlo být určitě lepší a do jisté míry jde i o jednu ze slabin, ale Hannah Herzsprung si mě dokázal získat na svou stranu a určitě se brzy mrknu na nějaké její další filmy. Talent po otci nezapřela. (10.06.2012)

Slušný post-apo, který ale trpí dvěmi celkem vážnými neduhy: ____ (i) Namísto toho, aby tvůrci malinko rozvedli globální katastrofu způsobenou slunečními erupcemi, zalomili celý film do konvenčního survivalu. Přitom pátrání po příčinách a důsledcích této katastrofy by vydalo na samostatný vědecký seminář. Očividně tu máme co do činění s tzv. gimmickem – vábničkou lákající diváckou pozornost, která je ale ve výsledku bezúčelná. Gimmick je tedy v podstatě opakem macguffinu, což je pojem z učebnic scenáristiky označující předmět, který pohání postavy ve filmu, ačkoli pro diváky je víceméně nepodstatný (transformeří kostka, kaneovské sáně…). Takový macguffin je jistě v pořádku, problém je v tom, že gimmick, který naopak nezajímá postavy, ale o to víc diváky, představuje už jistý prohřešek. ____ (ii) Velký oříšek post-apo filmů spočívá obecně v tom, že postavy musí vždycky za něčím směřovat, po něčem prahnout, jak se v každém příběhu sluší a patří, jenže za čím mají prahnout ve světě, který je zruinovaný a u konce s dechem? Výsledkem je to, že než že by postavy k něčemu směřovaly, spíš neustálé od něčeho utíkají, což je možná dobrý jako výchozí impuls, ale celý film to zpravidla neutáhne. Ten, kdo tu za něčím směřuje a provádí stěžejní akce, jsou totiž záporáci, zatímco hlavní postavy na ně pouze reagují. Kdyby byl film natočen z pohledu záporáků, byl by podle všeho mnohem lepší. Příznačná je v tomto směru scéna, v níž hlavní hrdinka pozoruje z okna dění na dvoře podobně jako nějaký pasivní divák plátno v kině a jen čeká, co bude dál. (14.10.2012)