Potomci lidí

K filmom, ktoré sa vyšplhajú za dva týždne do TOP 200 zásadne pristupujem s predsudkami a dešpektom, pretože sa mi už viackrát stalo, že ma takéto supernovy poriadne sklamali. Potomkovia ľudí sú ohromujúci v atmosfére a budovaní svojho dystopického sveta za pomoci detailov akoby mimochodom zobrazovaných na pozadí aktuálnej scény (oznámenia na monitoroch, titulky na výstrižkoch, Guernica etc.). Temer všade použitá ručná kamera a dlhé zábery dávajú svetu Potomkov maximálne realistický look, avšak práve tým navodeným pocitom realističnosti si Cuarón nevedomky pletie na seba bič. V absolútne realisticky zobrazenom prostredí mu totiž podrazí nohy scenár plný nerealistických chýb, ktoré si tu musí všimnúť i najväčší adorátor tohto dielka – prečo napríklad pri úteku z farmy kým nie je naštartovaný motor nikoho nenapadne prestreliť Theovmu autu pneumatiku, prečo po výbornej scéne „zastavte paľbu“ vojaci nechajú hrdinov bez povšimnutia odísť s jediným dieťaťom ktoré videli za posledných 18 rokov, a Theov posledný veslársky výkon s jeho „malým“ handicapom je do neba volajúca scenáristická blbosť. Príbeh je skutočne veľmi jednoduchý a postavy neprekreslené (a to si ešte scenárista dovolí odpraviť dve najzaujímavejšie postavy do polovice filmu). Potomkovia napriek tomu, že dirigovať tak dlhé masové scény bez strihu vyžaduje od režiséra temer nadľudský výkon, nie sú prevratným filmom a i keď režijne trčia z priemernosti tohto filmového roka v Hollywoode poriadne vysoko, neprinášajú prakticky nič nové. 7/10 (03.12.2006)

Na tento film je sebevětší množství slov množství nedostačujícím. Mimořádně talentovaný mexický režisér Alfonso Cuarón pojal tuto depresivní vizi budoucnosti podobně vyhraněně realistickým způsobem jako Paul Greengrass Let číslo 93. Navzdory ubíjející ponurosti a naprosté neúctě k životu, jsou Potomci lidí filmem o naději. Cuarón své filozoficko-náboženské sci-fi drama pojal coby divokou akční jízdu, kdy hlavní hrdinové neustále před něčím prchají, bojují o holý život, na dlouhé dialogy není čas. Osudy budoucích (dost možná) zachránců světa vám však díky skvělým hereckým výkonům nejsou ukradené. Je sympatické, že Cuarón nepodléhá obvyklým hollywoodským zákonitostem o rozsáhlosti a významnosti té které role, dokonce se nebojí odpravit před polovinou filmu jednu z největších hvězd filmu. Rozhodně nelze psát o Potomcích lidí a nezmínit jejich obrazové ztvárnění. Celková ušmudlanost světa budoucnosti teprve ve spojení s kamerou Emmanuela Lubezkiho nabývá těch správně děsivých proporcí. Mezi ty vůbec nejlepší scény nejen filmu, ale celého roku 2006, bych se nebál zařadit zhruba osmiminutové „vyhýbání se kulkám“. Všude neskutečný chaos, tanky, výbuchy, zdi se bortí, Theo (hlavní hrdina) skáče za zbytky obranného opevnění, kamera s ním, za chvíli je potřísněna krví náhodné oběti a takhle to pokračuje ještě dalších pět minut, se stále zakrvavenou kamerou – neuvěřitelné, neuvěřitelné! Absolutně nechápu, jak to Cuarón dokázal zrežírovat, buď je génius, nebo věděl, jaké trikové machry si vybrat. Ve filmu je slušné množství triků, na nichž je nejlepší to, že si jich ani nevšimnete (k velké nelibosti studia, které chtělo, aby peníze do filmu vražené byly vidět). Potomky lidí není třeba vnímat doslovně, ale třeba jako symbolické podobenství, jako biblickou alegorii o ztrátě a znovunalezení nevinnosti, každopádně to je film emocionálně mimořádně silný, oslovující diváky z řad mas i z řad mnohem kritičtějších cinefilů. Je podobně přelomový jako Let číslo 93, s tím zásadním rozdílem, že má podstatně blíž k hranému filmu než k filmu dokumentárnímu. Nebýt několika vypravěčských zaškobrtnutí (první polovina jako by se děla v opakujících se cyklech) a několika scén, jejichž potenciál nebyl dostatečně rozvinut (například Jasperova „nostalgická“), nejspíš bych ihned upravil své pořadí v žebříčku „the best of 2006“. 95% (04.01.2007)

Od scény v opuštěné škole jsem na to, co se odehrávalo čuměl až do konce s široce otevřenýma ústama. Neskutečná dokonalost, tak syrové, depresivní, dostávající se hluboko pod kůži, mrazící budoucnost jen tak někdo už nevytvoří. Kamera je doslova v ději (krev !!!), uprchlický tábor je jak peklo na zemi a lidi postihlo čiré šílenství. V tom všem pak Cuaron podává tragický příběh o poslední naději lidstva, a prokládá to jak scénami úplně odlišnými od zbytku díla (ministr), tak i velmi působivými (průchod "uličkou"). Jen třeba chvíli počkat (úvod je sice stále dost drsným obrazem postapokalyptického světa, ale je tak trochu táhlý a nedostačující v porovnání s druhou polovinou filmu - stále tam jsou ale překvapující zvraty, nebojící se nemilosrdně ničit zavedené postupy a v souvislosti s tím i jedna či dvě výborné scény) a pak už si jen užít (i když v tomto případě to není to pravé slovo - spíše přežít) jeden z nejlepších zobrazení budoucnosti. A hudba na mně působila hodně fajn a dotvářela atmosféru hlavně v první polovině skvělými retro songy.. Závěr pak nic neslibuje, ani nic nevyvrací a do filmu sedí perfektně. Wow (11.01.2011)

Svým způsobem unikátní sci-fi, kde sice nehraje moc velkou roli technický pokrok, přesto je svět budoucnosti velmi detailně propracován. Cuarón se navíc potvrzuje jako mistr v navozování potřebné nálady a jeho nekompromisní vedení ne-hrdiny z lidu směrem k nejistému konci má všechno, co potřebuje. Jediné, co mi chybí, je trocha gradace - bezútěšnost je nasazena od začátku na takové úrovni, že už moc nemá kam stoupat. (28.08.2013)

Určitě ne žádný "milník kinematografie" apod., to by Cuarón nesměl být tak stokrát lepším režisérem, než scenáristou. Ale jde rozhodně o film, který lze jen a jen doporučit. Minimálně 2 scény - přepadení auta a válečná vřava v uprchlické zóně - si říkají o zařazení do pomyslné "síně slávy" pamětihodných scén, při jejichž sledování mi ujelo jen bezděčné "No ty vole!". Ocenit nutno také zajímavě vykreslenou atmosféru blízké budoucnosti, neutěšenou a zmítanou v problémech, oproštěnou od přemrštěných technologických serepatiček, naopak s důrazem na jeden z budoucích očekávaných problémů západní civilizace, který dnes již začíná vystrkovat drápky (viz.letošní události ve Francii), a to problému nelegálních imigrantů a s tím souvisejícího vzrůstu xenofobie. Cliwe Owen je velmi charismatický chlapík a dobrý herec, jeho současný hvězdný status hlavního tahouna filmu mu přeju, jen škoda, že v jeho případě nepřišel dříve. (28.12.2006)