Hranaři

Ve stejný den jako film "Hranaři" jsem viděl i film "Kandidát", což je srovnání dvou nesrovnatelný. "Kandidát" je chytrý, i když celkem malý film, "Hranaři" jsou hloupý, i když na první pohled rádoby velký film. Herci si užívají svoje role, ale k čemu to je, když celou dobu máte pocit, že je to hodně špatná divadelní hra? (09.05.2016)

Přesně kvůli těmto trapně přehrávaným pózám (snobství, golf a klácení mladých holek) se ze slova podnikatel stalo sprosté slovo, a aby toho nebylo málo, tak se jim v každém druhém filmu přihřívá polívčička. Sázka na populismus však tentokrát nevyšla, protože už intro, které mají na svědomí zřejmě nějací středoškoláci, vykouzlí na divákově tváři posměšný úšklebek, ten ale nemusí vydržet příliš dlouho. Brzy se dostaví vysvětlovací popisky, a jak se tak snažíte chytit obraz, zvuk a popisky, tak ty méně otrlé z vás to začne pěkně srát. Pak už přijdou na řadu klasické vychytávky v podobě drsných pohledů, zmateného střihu a rychlých skoků od jedné postavy k druhé. Děj samozřejmě nedává smysl, a tak nám nezbývá nic jiného, než se mastit na seriálových hercích, kteří působí v tomto pokusu o vážný thriller naprosto komicky. Proto z toho jako vítěz může vyjít Dejdar, jehož hlasová inovace alespoň naznačuje nějakou snahu hrát. Jako největší borec se ovšem ukázal Langoš. Ten si uvědomil, že strojenou drsnost stejně nikomu z této sebranky neuvěříme a rozjel neuvěřitelný koncert, který se vlastně vůbec nehodí do celého pojetí Hranařů, jenže jako jediný je přesvědčivý a zábavný. (24.03.2013)

"-Promiň." "-Ne, Milane, ty promiň." Nechtěně humorná koláž drsných výrazů, product placementu (Metro, Semtex, Radio Impuls, Peugeot, ...), luxusních obleků, katalogu kamerových systémů a osob sedících před nejrůznějšími obrazovkami. Smál jsem se nahlas, až se lidi otáčeli. Jediný zajímavý herec je Langmajer, který opravdu baví, nicméně ukrutně přehrává, čímž posouvá celý snímek ještě více do roviny parodie. Třískův otitulkovaný monolog v duchu "vyšší hry" pobaví. "Mladá fronta je to nejhorší, co nás mohlo potkat." (30.11.2011)

Pokus o české Misson: Impossible. Starší bohatýři v drahých autech, s drahým a hlavně vybraným vkusem a jakoby čistě vyhlížející kamera(intenzita světla,která divákovi dost přibližuje takovou tu snahu o americký styl). Přihlouplé ženušky v domácnosti s kabelkami od Louise Vuitona či jak se to píše a bouchačkama v podvazcích či přihlouplé společnice jakoby nic netušíc přisedají na klín "mafiána" v drahém obleku - opět od nějákého věhlasného návrhře kdesi z Francie... Abych pravdu řekla přesně tak si představuji českou politickou scénu - samozřejmě s menší snahou o honosnost či noblesu. Bohužel tihle bohatí muži od rodiny(Rašilov,Etzler...)nikdy nejsou takhle skvěle zobrazení jako dobráci a ani takoví nejsou. Psané datumy s časem a místem kde se právě postava filmu nachází a "drámo" hudba,která se záhy objeví je právě ten první moment kdy si uvědomíte, že jste v zemi, která se snaží vším napodobit věhlasnou USA. V podstatě se mi to po herecké stránce také moc nezamlouvalo, ale musím sama za sebe pochválit Jiřího Langmajera a Sašu Rašilova. Ovšem konec s kterým jsem naprosto nepočítala mě utvrdil v myšlence,která se zabývá opět ilumináty a ovšem málokdo takovému konci přisoudí nějáký jiný než právě pošetilý význam - dle mého je na tom zrnko pravdy. (09.09.2012)

Celý děj je odvyprávěn v hudebním podkresu (ze kterého mi bude hučet v hlavě ještě asi týden). Obraz a dialogy jsou tu jen tak mimochodem, čemuž odpovídá jejich kvalita a důmyslnost. Herci, když už je jim rozumět, mluví v pořekadlech, prokládaných "vole" a "kurva". Bavilo mě sledovat kulisy a rekvizity (kancelář Alexe Holého je hotový Rudův byt ze Zítra se bude tančit všude), ale jinak to nemá v kinech co dělat. (30.11.2011)