Kabaret

V berlínskom kabaretnom Kit-kat klube už normálne cítiť závan nacistického vzduchu, pretože v danom roku začínajú pomaličky vystrkovať rošky, ale zatiaľ ešte nie tak razantne, aby sa tanečnica a speváčka Sally Bowles, nedajbože strachovala, že by sa uvádzací „Majster ceremónii” nezúčastnil zakaždým vypredaného večera za doprovodu gogo-tanečníc. A keď sú oni dvaja taktiež k tomu pohromade, tak táto šou má neuveriteľné grády, až to tam doslova vrie ! Ona je moc ľahkovážna, čiže skúša všelijaké vzťahy s opačným pohlavím, a takto sa na piedestál ponúkajú viacerí kandidáti s rôznymi tajomstvami, ale jedno ich úplne predčí, a vtedy by ste mali byť extra pozorní, aby ste na to prišli, je i strašne atraktívna, vyzývavá žena, ktorá by si mohla uchmatnúť kohokoľvek, na koho by ukázala palcom. Rozporuplný Angličan v Nemecku, Brian Roberts je toho aj názorným príkladom. Rozmarný boháč Maximilian von Heune si ich uchmatne nakoniec oboch, a tým sa dostávam k prezradeniu jednej z poínt. Postavy, ako sú Natalia Landauer a Fritz Wendel sú Židia, keď majú vlastné starosti, že už očakávajú dopredu očakávateľné. Je tu mix rôznych životných peripetií, ktoré sú defacto riešiteľné, no sú komplikované, ako hrom. A netreba podceňovať ani Majstra ceremónii, čo sa šibalským úsmevom usmieva. _ Ktože to vyfúkol Coppolovi oscara za réžiu prvého Krstného otca ? No, predsa Bob Fosse, muzikálový expert-par excellence, ktorý sa poistil génmi, ktoré nikdy nesklamú, pretože Liza Minnelli je celá mama Judy Garland, kde jej otec Vincente, nie je nikto iný, ako režisérsky tvorca Američana v Paríži a Gigi, a tak podáva pravý, nefaľšovaný, herecký výkon, ktorému zručne sekunduje (prihráva) i reálny tatko “Baby” z Dirty Dancingu, Joel Grey. Ostatní ma až tak e-x-t-r-a neoslovili, aj keď sú pomerne dosť dobrí: York, Griem, Wepper a Berenson. Naopak, veľmi ma oslovili tieto f. veci: DP-G. Unswortha, ktorý sa podieľal na Vesmírnej Odysey, Stanleyho Kubricka, či aj montáž Davida Brethertona. 8 prestížnych Cien Akadémie je dosť, nie je to vôbec málo, že dlhé roky ešte potrvá, pokým príde ďalší oscarový muzikál... (17.09.2019)

Spíš než skvělý muzikál je Kabaret skvělým a silným dramatem. Což platí i pro dokonalý All that jazz. Fossemu se výborně podařilo vykreslit poklesle dekadentní, kýčovitě bizardní atmosféru zábavního kabaretu v předválečném Německu a na takovém pozadí poté rozehrát příběh o velice zvláštní lásce dvou zcela nepodobných lidí - mladé Američanky Sally, zpívající v kabaretu a cambridgeského doktoranda Briana... Ústřední herecká dvojice je bezvadná, ale snad nejvíc mi utkvěla v paměti postava uvaděče Kit Kat Klubu... Škoda jen, že se mi až na jednu výjimku moc nedostala pod kůži muzikálová čísla. Což u muzikálu zamrzí. Proti choreografii a kostýmům nemám to nejmenší. 80% (18.05.2007)

Naprostá světová klasika a skvělý, i když ne klasický, muzikál. Písně a tance jsou zde obsaženy pouze na kabaretních prknech. Kabaret, coby místo zvhlé zábavy a neřesti, je zde pouze dokreslením symbolů. Hlavní devizou je příběh lásky americké tanečnice Sally a britského studenta Briana v Berlíně počátku třicátých let. A příběh je to silný a uvěřitelný. Liza Minnelli sice není jako ženská můj typ, ale coby herečka je skvělá a zde to jen potvrzuje. Idol žen 70. let Michael York by vynikající a opravdový. Jeho neprůbojnost a plachost snad jako by nebyla hraná. Helmut Griem coby charismatický baron Maxmillian nemusel dělat ani přehnané kreace, jeho charisma a pohled mluví za vše. V malé roličce spisovatele pornografie se na chviličku objevil i Ralf Wolter (ano Sam Hawkins). Ovšem nejvíce strhujícím je elegantně obratný principál v nesmrtelném podání Joela Greye. Oscar na pravém místě. A v žádném případě nemohu zapomenout na kreativní kameru a režii. Bob Fosse mnoho filmů nenatočil, ale všechny jsou ceněné. A není divu. S filmem si doslova hraje a je to hodně znát. Kupříkladu kabaretní představení prostříhané s mlácením nějakého muže nácky na ulici, či finální záběr do hlediště, coby odraz na skleněné kouli. "Kabaret" je snímek silný, svádivý a plný nezapomenutelných scén (především při té, kdy mladý chlapec v uniformě hitlerjungen zpívá na slavnosti píseň a dav se k němu přidává, běhá mráz po zádech jako křeček v otáčivém válečku). Hutný pohár zážitků z kvalitní a po všech stránkách poctivé filmařiny. 85%. (19.05.2007)

Tohle je jeden z mála těch muzikálů, u kterých mám pocit, že je skvělá jak hudební stránka, tak i stránka příběhová, i když by přece jen ještě mohla být malinko lepší. Jsou ale krásně vyvážené a je na nich vidět, že si dal Fosse skutečně záležet, stejně jako byl neskutečný choreograf a tak trochu i maniak. Přesto mu vše skvěle sedí. (21.08.2015)

V mladoboleslavském divadle jsem viděl úžasné představení, které mě dovedlo k tomuto filmu a po srovnání obou verzí musím shledat že film... je horší. Ale ne o moc. A v tomhle komentáři nehodlám srovnávat (a když, tak jen trochu), takže k filmu. Postava Kabaretiéra je naprosto dokonalá. Víc slov k tomu netřeba. Liza Minelli je zvláštní paní, ale její postava je skvělá, stejně jako postava Michaela Yorka a všechny, které mají větší prostor. Kabaret má naprosto strhující a ohromující atmosféru Berlína let třicátých, úchvatnou hudbu... a zpívajícího nácka. Přiznejme si to, o ten příběh tam vlastně tolik nejde – a o tu hudbu vlastně taky ne, ale ty dva prvky jsou spolu tak strašně silné, že si budete pamatovat, jak prachy světem otáčí a další vynikající chvíle. Kabaret, i když poměrně málo známý, je jeden z nejlegendárnějších amerických muzikálů rozhodně právem a já jsem neskutečně rád, že jsem ho (vlastně díky shodě náhod) mohl vidět. A ten film také není vůbec špatný:). V tomhle filmu je prostě všechno perfektní – herci, postavičky, režie, atmosféra, choroška, hudba, nacismus, hudba...85 velmi silných %. (26.04.2017)