Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Život je jako schody na jeviště. Jen si nezlámat vaz. Jedno z nejlepších děl americké muzikálové tradice převedl do filmové podoby legendární choreograf a režisér Bob Fosse. Příběh o milostných vzplanutích několika hrdinů se odehrává v Berlíně třicátých let, tedy na pozadí nastupujícího fašismu. Britský student Brian si zde najde podnájem a vydělává si vyučováním angličtiny. Zamiluje se do lehkomyslné americké kabaretní zpěvačky Sally. Do jejich vztahu však vstoupí aristokratický boháč Maximilian, který svede oba dva. Zamilovanou dvojici vytvoří též obchodník Fritz a dcera zámožných židovských rodičů Natalia. A zatímco všichni prožívají své milostné trable, v ulicích německých měst dochází k násilnostem. Mládež v hnědých košilích organizuje svůj vlastní druh podívané, a na rozdíl od kabaretních umělců to myslí smrtelně vážně... (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (151)

Rob Roy 

všechny recenze uživatele

A opět projekce ze zlatého fondu světové kinematografie v Aeru... Špičkový muzikál z doby Berlína 30. let. Působivý příběh o lásce s živelnou Lizou Minnelliovou v hlavní roli ( musíte si jí zamilovat ). Na filmu si mimo písní ( které reflektují společenské změny ) a špičkové choreografie cením i vykreslení postupného nástupu nacismu k moci ( Výborná scéna se zpívajícím mladým náckem ) až z toho jde trochu strach. ()

Freemind 

všechny recenze uživatele

Z Kabaretu jsem měl vždycky trochu strach, sám ani nevím proč. Nechtělo se mi do něj, čekal jsem pitoreskní varieté a dotěrné písničky, proto mě nakonec velmi příjemně překvapilo, jak jsem se nechal svést ošklivkou Lízou. Cabaret je excelentní muzikálové drama/romance, songy jdou skutečně pod kůži a téma nastupujícího nacizmu je podáno sice působivě, ale ne banálně. U závěrečné sekvence s křivým zrcadlem mi téměř naběhla husí kůže. Kapituluji. Je to skutečně film, který si jako jeden z mála plně zasloužil na status kultovního. ()

Reklama

classic 

všechny recenze uživatele

V berlínskom kabaretnom Kit-kat klube už normálne cítiť závan nacistického vzduchu, pretože v danom roku začínajú pomaličky vystrkovať rošky, ale zatiaľ ešte nie tak razantne, aby sa tanečnica a speváčka Sally Bowles, nedajbože strachovala, že by sa uvádzací „Majster ceremónii” nezúčastnil zakaždým vypredaného večera za doprovodu gogo-tanečníc. A keď sú oni dvaja taktiež k tomu pohromade, tak táto šou má neuveriteľné grády, až to tam doslova vrie ! Ona je moc ľahkovážna, čiže skúša všelijaké vzťahy s opačným pohlavím, a takto sa na piedestál ponúkajú viacerí kandidáti s rôznymi tajomstvami, ale jedno ich úplne predčí, a vtedy by ste mali byť extra pozorní, aby ste na to prišli, je i strašne atraktívna, vyzývavá žena, ktorá by si mohla uchmatnúť kohokoľvek, na koho by ukázala palcom. Rozporuplný Angličan v Nemecku, Brian Roberts je toho aj názorným príkladom. Rozmarný boháč Maximilian von Heune si ich uchmatne nakoniec oboch, a tým sa dostávam k prezradeniu jednej z poínt. Postavy, ako sú Natalia Landauer a Fritz Wendel sú Židia, keď majú vlastné starosti, že už očakávajú dopredu očakávateľné. Je tu mix rôznych životných peripetií, ktoré sú defacto riešiteľné, no sú komplikované, ako hrom. A netreba podceňovať ani Majstra ceremónii, čo sa šibalským úsmevom usmieva. _ Ktože to vyfúkol Coppolovi oscara za réžiu prvého Krstného otca ? No, predsa Bob Fosse, muzikálový expert-par excellence, ktorý sa poistil génmi, ktoré nikdy nesklamú, pretože Liza Minnelli je celá mama Judy Garland, kde jej otec Vincente, nie je nikto iný, ako režisérsky tvorca Američana v Paríži a Gigi, a tak podáva pravý, nefaľšovaný, herecký výkon, ktorému zručne sekunduje (prihráva) i reálny tatko “Baby” z Dirty Dancingu, Joel Grey. Ostatní ma až tak e-x-t-r-a neoslovili, aj keď sú pomerne dosť dobrí: York, Griem, Wepper a Berenson. Naopak, veľmi ma oslovili tieto f. veci: DP-G. Unswortha, ktorý sa podieľal na Vesmírnej Odysey, Stanleyho Kubricka, či aj montáž Davida Brethertona. 8 prestížnych Cien Akadémie je dosť, nie je to vôbec málo, že dlhé roky ešte potrvá, pokým príde ďalší oscarový muzikál... ()

giblma 

všechny recenze uživatele

Liza Minnelli je strašně ošklivá a její hrdinka je neuvěřitelně otravná. Nějak nesnáším ten vyžírkovský diblíkový typ á la Snídaně u Tiffaniho. Mezi svobodomyslností, nekonformností a naivitou, blbostí je holt tenká hranice.. S postupující stopáží houstne atmosféra a konec s prvoplánovou metaforou pokřiveného zrcadla je ve výsledku naprosto přirozený. Něco hloupého ve mně mi říká, že dekadentní Berlín kabaretů a caligarismu mohl být fajn. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Kabaret se svými obscénostmi, frivolnostmi, jízlivostmi a (skvělými) oplzlými písničkami na jedné straně - a na druhé zlidovělá píseň romantická píseň opěvující rozkvetlou louku a na ní pasoucího se srnečka, třpytivou zeleň lip a Rýn směřující k moři, dítě v kolébce a včeličky na květech atd., a mezitím a na konci "nastane ráno a svět bude můj, der morgige Tag ist mein. Je to lyrické až úderné, pikareskní až nacistické, krásný příklad německého romantismu, z kterého nacismus čerpal (svoji sílu). (Čekal bych zu spíš písničku Hanse Baumanna ,Es zittern die morschen Knochen - Už se chvějí zpráchnivělé kosti‘ s proslulou větou: "Denn heute gehört uns Deutschland und morgen die ganze Welt - Dnes nám patří Německo a zítra celý svět", ale v době filmového příběhu, předpokládám, že kolem roku 1932, se místo "gehört uns" zpívalo "da hört uns" - bude nám naslouchat.) Pozn.: Film glosuje i Slavoj Žižek (Nepolapitelný subjekt) poznámkou adresovanou pseudointelektuálům. "Nacistická ‚Událost‘ [převzetí moci, na rozdíl od ruské revoluce] je estetizované divadlo, padělaná událost, která je ve skutečnosti neschopná učinit konec dekadentní a ochromující slepé uličce. Přesně v tomto smyslu je obvyklá reakce [podmanivá svůdnost] na nacistickou píseň z filmu Kabaret správná ze špatných důvodů; nechápe, nakolik naše předchozí cynická záliba v dekadentních kabaretních písních o penězích a sexuální promiskuitě vytvořila pozadí, které nás učinilo vnímavými k působnosti této nacistické písně." ()

Galerie (76)

Zajímavosti (35)

  • Básnik Stephen Spender lamentoval nad tým, ako Cabaret glosoval zdrvujúcu chudobu Weimarského Berlína: "Vo filme Kabaret nie je jediné jedlo alebo klub, ktoré sme si s Christopherom [Isherwoodom] mohli dovoliť [v roku 1931]. Väčšinou sme poznali Berlín chudoby, nezamestnanosti, politických demonštrácií a pouličných bojov medzi silami extrémnej ľavice a extrémnej pravice.“ (Arsenal83)
  • Mark Lambert odmítal účast na natáčení, protože si nechtěl nechat obarvit vlasy na blond. (Terva)

Reklama

Reklama