Kabaret

Mierny úlet, veľa piesní, ktoré ma nebavili, príbeh, ktorý ma nezaujal a zas tí nacisti, ach, aspoň že to bolo nenáročné a človek si môže pritom pospať, aj keď ja som nespal asi len vďaka tomu, že som si niektoré pasáže pustil zrýchlene tak, aby sa mi na to aspoň dalo pozerať. Myslím si však, že to nie je v ničom objavné, metaforickosť alebo proste to pozadie je pochopiteľné a je to len také podpriemerné dielo. (06.04.2014)

Po sezóně 1972 se Akademie nechala utáhnout na vařené nudli a rozdala kupu sošek, bohužel nejen v technických kategoriích, do rukou lehce zapomenutelného muzikálu, který sice nabízí překvapivě vypointovaný vztahový trojúhelník, ale po technické stránce místy nečekaně zmatenou choreografii a po vypravěčské zase rozpačité rozuzlení. Do duše postavám divák pronikne jen skrze Yorkova Briana a aura celé show je natolik neprostupná, Liza Minelli nesympatická a vizuál až nepříjemný. Celé vyznění směrem "Svět kolem nás je kabaret!" je pak v duchu celého filmu silně neuspokojující. (18.05.2007)

Z Kabaretu jsem měl vždycky trochu strach, sám ani nevím proč. Nechtělo se mi do něj, čekal jsem pitoreskní varieté a dotěrné písničky, proto mě nakonec velmi příjemně překvapilo, jak jsem se nechal svést ošklivkou Lízou. Cabaret je excelentní muzikálové drama/romance, songy jdou skutečně pod kůži a téma nastupujícího nacizmu je podáno sice působivě, ale ne banálně. U závěrečné sekvence s křivým zrcadlem mi téměř naběhla husí kůže. Kapituluji. Je to skutečně film, který si jako jeden z mála plně zasloužil na status kultovního. (09.03.2011)

Výborný muzikál, který je svým schématem trochu jiný, než bývá zvykem a to mu přičítám jedině k dobru. Většina pěveckých a tanečních čísel se odehrává na jevišti berlínského kabaretu, takže skoro vůbec neposouvají děj a možná i díky tomu je zbytek příběhu tak dobrý, když se nemusí soustředit na násilné zakomponování písniček. Příběh Sally Bowles, jejíž život kabaretní zpěvačky plný sexu, alkoholu a zábavy naruší mladý učitel, do kterého se zamiluje, příběh prosáklý fašismem a předválečnou atmosférou gradující písničkou na jedné zahradní party, příběh, který si bezesporu zasloužil svojí Oscarovou nominaci za scénář a samozřejmě i všech těch 8 získaných zlatých naháčů, protože všechno, od režie přes choreografii a hudbu po herecké výkony je skoro perfektní. (28.08.2007)

Kabaret se svými obscénostmi, frivolnostmi, jízlivostmi a (skvělými) oplzlými písničkami na jedné straně - a na druhé zlidovělá píseň romantická píseň opěvující rozkvetlou louku a na ní pasoucího se srnečka, třpytivou zeleň lip a Rýn směřující k moři, dítě v kolébce a včeličky na květech atd., a mezitím a na konci "nastane ráno a svět bude můj, der morgige Tag ist mein. Je to lyrické až úderné, pikareskní až nacistické, krásný příklad německého romantismu, z kterého nacismus čerpal (svoji sílu). (Čekal bych zu spíš písničku Hanse Baumanna ,Es zittern die morschen Knochen - Už se chvějí zpráchnivělé kosti‘ s proslulou větou: "Denn heute gehört uns Deutschland und morgen die ganze Welt - Dnes nám patří Německo a zítra celý svět", ale v době filmového příběhu, předpokládám, že kolem roku 1932, se místo "gehört uns" zpívalo "da hört uns" - bude nám naslouchat.) Pozn.: Film glosuje i Slavoj Žižek (Nepolapitelný subjekt) poznámkou adresovanou pseudointelektuálům. "Nacistická ‚Událost‘ [převzetí moci, na rozdíl od ruské revoluce] je estetizované divadlo, padělaná událost, která je ve skutečnosti neschopná učinit konec dekadentní a ochromující slepé uličce. Přesně v tomto smyslu je obvyklá reakce [podmanivá svůdnost] na nacistickou píseň z filmu Kabaret správná ze špatných důvodů; nechápe, nakolik naše předchozí cynická záliba v dekadentních kabaretních písních o penězích a sexuální promiskuitě vytvořila pozadí, které nás učinilo vnímavými k působnosti této nacistické písně." (06.04.2017)