Kabaret

Pokaždé mě znovu dostane. Dekadentní, travestitní, homosexuální, vulgární, vtipný, rozkošný, taneční, tísnivý. Tenhle film v sobě skrývá tolik pocitů, že se nedají vstřebat snad ani na podesáté. Temné drápky nacismu se pomalu zadírají do kůže, zatímco se mluví o sexu, zpívá, chodí po barech, balí ženské a dělají jiné skopičiny. Při pohledu na živočišnou L.Minnelliovou neustále pokuřující a popíjející si jeden říká, kde se v ní ta energie bere - kabaretní výstupy jsou bezchybné. A pak se vybaví vzpomínka na herečku, která propadla démonu alkoholu naplno... A pokaždé tuším, že film špatně skončí, což si pamatuji špatně, jelikož konec tak děsivý není. Vlastně - postavy v zrcadle zvolna se měnící v nacisty.... Zábava a mrazení současně. ON:,, Spala jsi s ním?" ONA: ,, Spala." ON: ,,Já taky..." (14.09.2011)

Satine (Nicol Kidman) je jenom jedna. http://www.csfd.cz/film/6175-moulin-rouge-moulin-rouge/ Sally Bowles (Liza Minnelli) se jí může rovnat možná v hereckém talentu, v kráse rozhodně ne. Ale, když se někomu líbí ženská zmalovaná jako děvka... Na druhou stranu musím vyzvednout Joela Greye (uvaděč kabaretních čísel a hlavní šoumen). Perfektní herecký výkon! Vztah Sally a Briana mě nezaujal, ale Brianovy žáci byli vynikajícící. Děj stojí trochu ve stínu skvělých kabaretních vystoupení. Díky nim rozhodně u filmu neusnete. (18.05.2007)

Tak trochu jiný muzikál. Po muzikálu by člověku mělo být do zpěvu, měl by mít chuť tančit. Po tomhle jenom sklopíte oči a na pár minut ztichnete. I když uznávám, že film má pár hluchých míst a celá ta dějová linka o milostném trojúhelníku i přes svou nekonvenčnost (bisexualita mezi muži, potrat) působí tak nějak mdle, musím hodnotit plným hodnocením, protože za a) všechny nudnější pasáže jsou více než vykompenzovány těmi přeúžasnými (např. střihy kabaret vs. realita, Joel Grey) a za b) tohle je naprostá srdcovka. Pochopí to jen ti, co jsou stejně jako já fascinováni slaďoučkou, perverzní a vykloubenou atmosférou kabaretů předválečného Berlína. Protože právě v tomhle je Kabaret dodnes fascinující - v budování atmosféry podniků, kam se lidé utíkají před problémy všedního dne. Ať už se vám přes den stane cokoli, večer nasaďte úsměv a přijďte do kabaretu! Z objektivního hlediska za čtyři, ale... víte, já jsem vždycky chtěl být kabaretiérem. Nuže... willkommen, bienvenue, welcome! (18.05.2007)

Po sezóně 1972 se Akademie nechala utáhnout na vařené nudli a rozdala kupu sošek, bohužel nejen v technických kategoriích, do rukou lehce zapomenutelného muzikálu, který sice nabízí překvapivě vypointovaný vztahový trojúhelník, ale po technické stránce místy nečekaně zmatenou choreografii a po vypravěčské zase rozpačité rozuzlení. Do duše postavám divák pronikne jen skrze Yorkova Briana a aura celé show je natolik neprostupná, Liza Minelli nesympatická a vizuál až nepříjemný. Celé vyznění směrem "Svět kolem nás je kabaret!" je pak v duchu celého filmu silně neuspokojující. (18.05.2007)

Bob Fosse zbavil muzikál stigmatu rozjuchané zábavy. Ovšem pro samou vážnost, tak nějak opomněl na samotný muzikál. Postavy nezpívají, nejsou zde žádné stylizované pěvecké scény a kabaretní čísla nejsou nijak dějotvorná. Tvoří pouze přechod jednotlivých částí. Čili je to muzikál či není? Dle mého nikoli. Funguje to totiž jako klasické drama. Jenže v tom případě jsou zde kabaretní výstupy jaksi dopočtu a zbytečně natahují stopáž. Kabaret mi zčásti nesedl právě pro tu jeho žánrovou nevyhraněnost, ale zároveň je mi to i sympatické, jelikož je to alespoň něco jiného. Sice něco co se ne zcela povedlo, ale i tak... Poněkud paradoxně nejvíce snímku ubližuje jeho nejlepší scéna s Hitlerjungen a osazenstvem pivnice. Je tak působivá, výmluvná a silná až z celého filmu ční a výsledný dojem se omezí právě jen a pouze na tuto scénu. A to je málo. (03.01.2008)