Reklama

Reklama

Kabaret

Trailer

Obsahy(1)

Život je jako schody na jeviště. Jen si nezlámat vaz. Jedno z nejlepších děl americké muzikálové tradice převedl do filmové podoby legendární choreograf a režisér Bob Fosse. Příběh o milostných vzplanutích několika hrdinů se odehrává v Berlíně třicátých let, tedy na pozadí nastupujícího fašismu. Britský student Brian si zde najde podnájem a vydělává si vyučováním angličtiny. Zamiluje se do lehkomyslné americké kabaretní zpěvačky Sally. Do jejich vztahu však vstoupí aristokratický boháč Maximilian, který svede oba dva. Zamilovanou dvojici vytvoří též obchodník Fritz a dcera zámožných židovských rodičů Natalia. A zatímco všichni prožívají své milostné trable, v ulicích německých měst dochází k násilnostem. Mládež v hnědých košilích organizuje svůj vlastní druh podívané, a na rozdíl od kabaretních umělců to myslí smrtelně vážně... (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (153)

Snorlax 

všechny recenze uživatele

V Nėmecku se dostávají k moci nacisté, ale lidé se stále chtėjí bavit a doufají, že je kdykoliv zvládnou. Konferenciér v kabaretu varuje před nebezpečím, ale v publiku není žádný moudrý král, který by naslouchal svému šaškovi. V čele příběhu se však rozvíjį vztah kabaretní divy a učitele angličtiny. Minnelli je jako vždy afektovaná a přehrává, navíc odhaluje svoje nepěkné tělo, ale obstojně zpívá i tančí, takže svým herecky nepříliš přesvědčivým výkonem nedeklasuje jinak výborný film. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Kabaret se svými obscénostmi, frivolnostmi, jízlivostmi a (skvělými) oplzlými písničkami na jedné straně - a na druhé zlidovělá píseň romantická píseň opěvující rozkvetlou louku a na ní pasoucího se srnečka, třpytivou zeleň lip a Rýn směřující k moři, dítě v kolébce a včeličky na květech atd., a mezitím a na konci "nastane ráno a svět bude můj, der morgige Tag ist mein. Je to lyrické až úderné, pikareskní až nacistické, krásný příklad německého romantismu, z kterého nacismus čerpal (svoji sílu). (Čekal bych zu spíš písničku Hanse Baumanna ,Es zittern die morschen Knochen - Už se chvějí zpráchnivělé kosti‘ s proslulou větou: "Denn heute gehört uns Deutschland und morgen die ganze Welt - Dnes nám patří Německo a zítra celý svět", ale v době filmového příběhu, předpokládám, že kolem roku 1932, se místo "gehört uns" zpívalo "da hört uns" - bude nám naslouchat.) Pozn.: Film glosuje i Slavoj Žižek (Nepolapitelný subjekt) poznámkou adresovanou pseudointelektuálům. "Nacistická ‚Událost‘ [převzetí moci, na rozdíl od ruské revoluce] je estetizované divadlo, padělaná událost, která je ve skutečnosti neschopná učinit konec dekadentní a ochromující slepé uličce. Přesně v tomto smyslu je obvyklá reakce [podmanivá svůdnost] na nacistickou píseň z filmu Kabaret správná ze špatných důvodů; nechápe, nakolik naše předchozí cynická záliba v dekadentních kabaretních písních o penězích a sexuální promiskuitě vytvořila pozadí, které nás učinilo vnímavými k působnosti této nacistické písně." ()

Reklama

Murrro 

všechny recenze uživatele

Film aj divadlo sú krivé zrkadlá spoločnosti. Nedokážu dokonale odrážať jej stav, akokoľvek by sa snažili. Muzikál Kabaret sa to nebojí priznať. Jeho výpoveď je atraktívna práve preto, že je štylizovaná a obohatená nadhľadom, na aký sa v súvislosti s touto témou ani nie tri dekády po skončení vojny odvážilo len málo filmárov. Fosse sa odvážil, obsadil božskú Lizu a... očaril ma! ()

Galadriel 

všechny recenze uživatele

Výborný muzikál, který je svým schématem trochu jiný, než bývá zvykem a to mu přičítám jedině k dobru. Většina pěveckých a tanečních čísel se odehrává na jevišti berlínského kabaretu, takže skoro vůbec neposouvají děj a možná i díky tomu je zbytek příběhu tak dobrý, když se nemusí soustředit na násilné zakomponování písniček. Příběh Sally Bowles, jejíž život kabaretní zpěvačky plný sexu, alkoholu a zábavy naruší mladý učitel, do kterého se zamiluje, příběh prosáklý fašismem a předválečnou atmosférou gradující písničkou na jedné zahradní party, příběh, který si bezesporu zasloužil svojí Oscarovou nominaci za scénář a samozřejmě i všech těch 8 získaných zlatých naháčů, protože všechno, od režie přes choreografii a hudbu po herecké výkony je skoro perfektní. ()

Pavlínka9 

všechny recenze uživatele

Je to neskutečně zajímavý film...Osobně si myslím, že Akademii v tom roce zaujala hlavně neskutečně zmalovaná Minnelli ( to není žádná výtka - to ke kabaretu patří :) ) a hlavně to pomalé dostávání se k moci nacistů...To je tam tak skvěle děsivě a pomalu ukázáno...Jeden z nejlepších filmů, co znám, kde je ukázáno při hlavní dějové lince, nenásilné působení nacistické strany a postupné osidlování oblasti...Uvaděč v kabaretu v podání Joela Greye je luxusní :) Vždycky mám ráda tyto postavy, jelikož oni vidí všechno, ale zároveň je to až děsí a nikdo neví, jaký mají skutečný názor, jelikož přetvářka je pro ně denním chlebem...Je tam několik skvělých písní, bravurní Minnelli, kterou mám prostě s touto rolí spojenou jako miliony dalších jejích fanoušků a York, který byl tak krásný, když byl mlaďoučký :) Je to celé dost zvláštní - němčina tam figuruje - to ano a poměrně dost a proto za největší hovadinu ve filmu považuji to, když by mladý muž s nacistickou páskou na ruce zpíval "píseň o budování společného světa" - rozhodně by to nezpíval v angličtině a všichni kolem - typičtí němci, by se k němu anglicky přidali. To byla největší absurdita celého filmu. Nevím proč to takhle udělali - zdali se báli, aby to nebylo opravdu až moc děsivé, když by to bylo v němčině či to chtěli napůl odlehčit? Těžko říct...Kabaret je jeden z těch filmů, od kterého se ostatní filmy s podobnou tématikou "odpíchnou" a hledají tam inspiraci...A vím, že to může být extrém, ale s filmem z dnešní doby - Burlesque - tak tam vidím tolik spojitosti a hlavně tolik inpirace u pár postav :) ()

Galerie (76)

Zajímavosti (35)

  • Podivná žena, ktorá sa objavuje na začiatku filmu a sedí vzadu v Kit-Kat Clube a drží cigaretu, je založená na maľbe z roku 1926 „Portrét novinárky, Sylvie Von Harden“ od nemeckého expresionistického maliara Otta Dixa. (Arsenal83)
  • Žena kouřící cigaretu v jedné z úvodních sekvencí z klubu je inspirována obrazem "Portrét novinářky Sylvie" Otta Dixe. (Terva)
  • Po úspechu filmu z roku 1972 bola Jean Rossová (ktorá inšpirovala postavu Sally Bowlesovej - Liza Minnelli) prenasledovaná novinármi pred jej smrťou v roku 1973. S trpkosťou poznamenala, že reportéri vždy tvrdili, že hľadajú informácie „o Berlíne v tridsiatych rokoch“, a predsa tých nezaujímalo nič, čo sa týkalo "nezamestnanosti alebo chudoby alebo o nacistoch pochodujúcich ulicami. Jediné, čo chceli vedieť, je, s koľkými mužmi som išiel do postele." (Arsenal83)

Reklama

Reklama