Za černou duhou

THE BIGGEST MINDFUCK I HAVE EVER SEEN!!! Tohle mi kolovalo hlavnou hned po skončení filmu. Zajímavé, že se jedná o debut syna režiséra George P. Cosmatose, který spíše proslul nepříliš náročnými filmy jako Rambo II, Cobra, Přejezd Kassandra, Leviathannebo Tombstone. Synek, ale jde cestou úplně jinou. Nutno říci, že po vizuální, hudební a atmosférické stránce je to na velmi vysoké úrovni. Kombinace barev, interiérů a doprovodné hudby nutí člověka jen zírat na obrazovku. Ale z příběhu jsem nepochytil absolutně nic, v podstatě co chvíli mi přicházelo na mysl "Co to sakra je?". Scénář je opravdu velkou slabinou, kdy by to celé mělo mít asi o 30 minut míň a hlavně finále je už něco z absurdní komedie srážící předchozí děj o něco níž. Na debut je to opravdu zapomatování hodné. Doufám, že Panos Cosmatos natočí další filmy, ale už by to s tím uměleckým záměrem neměl nepřehánět. A velká škoda, že soundtrack nevyšel. Ten bych mohl na rozdíl od filmu si pouštět pořád spolu s povedeným trailerem. 6/10 (31.10.2012)

HA! Tak tohle je neuvěřitelná záležitost.. Náročný test diváka, který tuhle hypersofistikovanou hru může vyhodnotit jako onanistické dno žabích sraček, stejně dobře jako transcendentální zkušenost, podle toho jak mu to mysl zrovna vyzrcadlí. Jsem přesvědčený, že tenhle film moc dobře chápe jak divák funguje a podle přesných vzorců dráždí jeho imaginaci a boří očekávání. Rafinovaná hra se styly a žánry která ví, že některé otázky jsou tak závažné a velké, že na ně nelze odpovědět jinak než vtipem. (18.02.2018)

Krásná audiovizuální podívaná, ovšem stopy děje aby v tomto snímku divák lupou pohledal. A to bude věc, která většinu lidí od Beyond the Black Rainbow odradí. A zbytek možná bude litovat bezmála dvou hodin strávených u tohoto filmu po zhlédnutí závěru. Mně se naštěstí do filmu podařilo vcelku ponořit bez větších očekávání. Elektronická hudba Jeremy Schmidta se dobře poslouchá a Panos Cosmatos se začíná (i díky svému dalšímu snímku Mandy) profilovat jako vizuální mág, na jehož další počiny budu velice zvědav. Tento snímek bych si ovšem dokázal představit v nějakém divácky vděčnějším provedení. (13.09.2018)

Experimentální krávovina. Cosmatos téměř dvě nesnesitelné hodiny onanuje sám nad sebou, bez příběhu, bez napětí, bez gradace. Podmanivý vizuál možná, ale praví mistři typu Refna, Gaspara Noe nebo nedej bože Kubricka, ke kterým se Cosmatos chce tak zoufale přiřadit, dokázali k těm čarovným obrazům přidat i příběh a emoce. To v tomhle pseudo-osmdesátkovém lejnu rozhodně nehrozí. 30% (02.02.2013)

Nebudu lhát. Za prvních 10 minut bych bez váhání napálil tomuhle filmu čistých 5*, protože ten rozjezd byl sakra dobrý. Jenže pak Cosmatos začal echt experimentovat, navzdory celému ději a počáteční atmosféře a začalo to jít celé do háje. Vizuálně to sice je zajímavé pořád (i když by to chtělo ubrat někdy na barvách), ale všechny ty bezdůvodně úmorně dlouhé scény, ve kterých postavy jenom tiše čumí, nebo ty, ve kterých jen něco blikalo, ach jo... A to neustálé zabírání toho jehlanu už časem spíš otravovalo. Samotný příběh je zajímavý, jenže opravdu vystačí na takových 30 minut, Tady je prostě uměle natažen na dvě hodiny, asi to mělo vyvolat atmosféru, ale mě to docela minulo a nudil jsem se. Vadil mi i ten konec, který jako by vypadl z nějakého béčkového sci-fi hororu. Takhle sám o sobě by mi nevadil, ale ve spojení s tím hodinu čtyřicet (zhruba) dlouhým experimentováním a vymykáním se klišé to prostě nešlo dohromady. Cosmatos ten konec evidentně moc ujasněný neměl, tak zvolil poněkud zbabělou formu. A nebo měl natočit normální film bez nějakého experimentování. Třeba by to i líp dopadlo, ale možná taky ne. Těžko říct. Každopádně Za černou duhou mělo podle mě velký potenciál, který se bohužel nepodařilo projevit a tak z toho je jen utahaná nuda. Lepší 2* (01.07.2020)