Jack Reacher: Poslední výstřel

Uf, tak tohle fakt ne. Neznám knižní předlohu, takže mě třeba někdo vyvede z omylu, ale měla být první reacherovka utahaným a hloupým rádoby krimi thrillerem, ve kterém člověka vytrhávají z letargie akorát wtf momenty? Protože přesně v to se film po parádně mrazivé úvodní scéně promění. Po atmosférickém navnazení už se prakticky jenom klišovitě kecá, postavy se přes hodinu dobírají k faktům, která divák zná zhruba od třetí minuty (!), a v tom všem se producíruje Cruise, jehož mlčenlivý drsňák je vlastně jen obyčejný chlápek se slušným výcvikem, kterého by Jason Bourne do minuty seřezal a poslal brečet domů k mamince. Pokud tedy Jack Reacher není hodně sofistikovanou parodií, ve které se máme brutálním vraždám a dramatickým hereckým pohledům smát stejně jako (záměrně) přestřelenému záporákovi, krutě selhává ve většině důležitých ohledů. Ano, je tam trocha fajn akce a příjemný feeling devadesátek. Jinak jsem ale vůbec nepobíral, co se to McQuarrie snaží natočit. (5/10) (20.12.2012)

Dôkaz, že milovníci knižných detektívok a valiaceho sa deja v nich nemusia pred návštevou ich žánru v kine absolvovať frontálnu lobotómiu. Jack Reacher je síce len výnimka potvrdzujúca pravidlo o zámerne stupídnom deji konzumných krimi z dôvodu hlúpnutia populácie ako celku (všeobecne sme hlúpejší než boli ľudia pred 50. -60. rokmi), ale vďaka Bohu za ňu. (20.01.2014)

„Hej! To je naše sestra.“ - „Umí dobře líbat?“ - „Hej! Ven.“ - „Nejdřív zaplať účet.“ - „Zaplatím později.“ - „Nebudeš toho schopný.“ Od filmu jsem si příliš nesliboval, prostě klasickou „hollywoodštinu“ se směsicí krimi, thrilleru a akce. Což jsem i dostal. Ale navrch tu bylo překvapivě málo klišé a hlavně, hodně humoru. A ano, právě tudy vede cesta, přes odlehčení. Tom je prakticky neustále nad věcí, plný vtipu, šarmu, inteligence a rychlých reflexů. Film je v podstatě stejný jako jeho hlavní hrdina. A těch věcí, které mě štvou v ostatních hollywoodských „bijácích“, tu bylo minimum (v podstatě jen moc na efekt férovka v závěru, stejně tak trochu hloupější jednání záporáků, no a pak lehce laciná úlitba pánům v podobě „zabírání“ Rosamund, ale dobře, bráno z čistě „uměleckých“ důvodů…znáte to). Až na těch pár výhrad jsem se moc bavil a rád Jackovi přihodím solidní 4*. „Váš střelec bude tam za těmi světly. Může kontrolovat obě cesty najednou. A zabít vás hned, jak se objevíte.“ - „Můžete nás ho zbavit?“ - „Myslíte třeba vzít ho na večeři?“ (26.03.2018)

Neodpustím si na začiatok poznámku k Rosamund Pike. Aj tie jej právnické keci som žral s chuťou, pri pohľade na jej peknú tváričku a odetú do sexi právnickej košieľky s nenápadným výstrihom. Náš šťastlivec a cool chlapík, ktorému to páli aj mláti je Cruise, ktorý si užíva, že môže odriekať drsné heslá, občas ukázať telo päťdesiatnika, čo zjavne celý minulý kvartál strávil v posilňovni, a do toho stíha dopĺňať slepé miesta prípadu a ešte ako správny vlastenec premietať o útrapách obyčajných ľudí zatvorených v kancli. Reacher v týchto chvíľach balansuje na hrane smiešnosti, ale vlastne sa tým dostáva na druhú stranu "Nolanovsky realistického pojatia comicsu", kedy stretávame hrdinu z ľudu, čo chodí po svete, zastáva sa slabších a trestá parchantov.. (12.03.2013)

Film, kde první dialog začne bezmála až po deseti minutách, nemůže být špatný. Nota bene představuje Jack Reacher střední filmovou třídu umístěnou mezi blockbustery a indie/art sféru, která je podobně jako střední společenská třída na vymření. Jelikož mohou drahé filmy a bohatí lidé optimalizovat své náklady, zatímco levné filmy a chudí lidé žádné náklady téměř nemají, zbývá vše na bedrech střední třídy. Ta to ale logicky sama nedává, tudíž je na odpis (aspoň to říká Jan Keller). Mimo to představuje Jack Reacher další z mnoha skvělých příspěvků na téma post-ironie, tedy nerozlišitelného kmitání mezi vážností a parodičností. Jestliže je zvykem ve filmech, zejména v těch amerických, běžně propojovat „horizontálně“ romantiku, akci, napětí či smích, tak v poslední době tohle všechno kmihá ještě „vertikální“ mezi vážností a parodičností. Jak plyne z kombinatoriky, to už nám dává slušnou dávku všemožných variací ve způsobu, jak film poskládat dohromady. Je sice fakt, že Jack Reacher je spíše seriozně míněná podívaná, která nepatří do úplně stejný sorty filmů jako Herzogův Špatnej polda nebo Hvězdná pěchota, i tak ale dost často diváka znejisťuje tím, jak z té vážnosti vybočuje. Dalo by se to říct i tak, byť poněkud elitářsky, že Jack Reacher je komedie pro chytřejší diváky a drama pro ty hloupější. (24.04.2013)