Let

Včera jsem se dívala na Problém s dráhou letu s Clintem a dnes na Denzla v Letu. Jasně z toho vyplynulo, že dnes musím dát vyšší hodnocení. Moje spokojenost byla určitě o level vyšší a důvodem bude jistě i daleko větší zkušenost režiséra Roberta Zemeckise. Hned od bezvadně vygradovanýho začátku mě to vtáhlo do děje a i přes delší stopáž (opravdu mohla být o něco kratší) si film udržel mou pozornost až do konce. Svou roli v tom hraje bezkonkurenčně stěžejní role Denzela, který dal své postavě a potažmu celému filmu podle mě tu správnou jiskru. Já byla spokojená až na ten konec, který výjimečně ráda překousnu. 85% (08.01.2013)

Velké herecké sólo pro autenticky nadraného Denzela Washingtona. Zrežírované Robertem Zemeckisem tak, jako kdyby sám střízlivěl z (CGI) opojení. Nadčasový příběh o (ne)dobrovolných závislostech a nabývání ztraceného kontroly vypráví občas nesoustředěně a po celou dobu velmi pomalu, abychom pochopili každou sdělenou myšlenku, a téměř nedramaticky (napětí leteckého úvodu je například oslabováno druhou dějovou linií s Nicole). Zatímco první, akčnější polovina, slibující hrdinovu rychlou proměnu, je ještě slušně rytmizována střídáním scén tichých a scén podbarvených moderní hudbou, v té druhé vše splývá a naděje na změnu slábne. Poté, co ho nakopne letecká havárie, díky které doslova spadne nohama zpátky na zem, je Whip odhodlán udělat si v životě pořádek. Až nutnost čelit vlastním prohřeškům a vést bitvu, jejíž příčinu považuje za nesmyslnou, jeho odhodlání citelně oslabí. Whip sice udělal jeden hrdinský skutek, ale filmovým hrdinou hollywoodského střihu není. V detektivce by byl zároveň viníkem i vyšetřovatelem a tuto jeho vnitřní ambivalenci dokázal Washington bravurně vystihnout, ačkoli nedostal mnoho velkých dramatických momentů ani možnost odstínit postupnou proměnu postavy. Neprodělává kontinuální vývoj k lepšímu, a jako takový si ani nezaslouží soucit. Režisér se o něj zajímá bez patosu, bez empatie, jako kdyby šlo jen o objekt ke zkoumání, na jehož permanentní opilosti rozhodně není nic cool (takže žádné subjektivní záběry, žádné chlastací střihové sekvence s rockovou hudbou). SPOILER Pohledy zvenčí, kdy se svědkem vlastních činů stává také Whip samotný (televizní zpravodajství), si Zemeckis připravuje půdu pro závěrečné odhalení, komu (zřejmě) po celou dobu patřila vypravěčská perspektiva. Přesně jako upřímná zpověď napraveného hříšníka, pohrdajícího svým dřívějším já, film také působí. KONEC SPOILERU Let je ukázkovým „krizovým“ filmem. Trochu naivně, ale bez přehánění a nejlacinějších scenáristických kliček (ty přicházejí až na závěr) varuje před hledáním opory v drogách a alkoholu. Ač má snímek nakročeno k náboženskému poselství, vysvobozením nakonec není Bůh (nad jehož fanatickým následováním Let spíše pozvedává obočí), nýbrž celkem prostě a obyčejně rodina. Cynismus stranou, i takové filmy jsou dnes třeba. 70% Zajímavé komentáře: Marigold, imf, eye candy (21.02.2013)

LET je bohužel od určité chvíle tím, co by se dalo označit za film-argument: alkohol a alkoholismus jsou zlo, protože okrádají o důležité hodnoty, ničí život váš i životy lidí kolem, potlačují vůli a nutí lhát, a to jak jiným, tak především alkoholika sobě samotnému. Zásadní úskalí filmů-argumentů tkví nicméně v tom, že jsou významově poněkud jednorozměrné a aby se vyhnuly případnému rozmělnění ústřední teze, obětují obvykle ty strategie rozvíjení dějové akce, které by je mohly činit poutavými příběhy. Tuto skutečnost se pak snaží maskovat svéráznými stylistickými postupy (REKVIEM ZA SEN), případně systematicky rozvíjenými hereckými výkony (MUŽ SE ZLATOU PAŽÍ). Pro LET platí oboje (detailněji v Poznámkách). (24.03.2020)

Síce ma to bavilo pozerať, ale musím dodať, že raz stačilo a pochybujem, že si niekedy dám reprízu. Toto je skrátka ten typ filmu, ktorý je obecne kvalitný, ale srdcovkou sa stane len pre niektorých. Zemeckis je každopádne celkom dobrý režisér a Washington, Cheadle, Goodman či Greenwood držia našu pozornosť na maxime, napriek brutálne prepálenej stopáži. (10.01.2017)

Průběh letu: první třetina nabušená kerosínovými výpary audiovizuální brilance, humoru černého jak skříňka a příslibů "charakterového" dramatu. Pak se zaseknou klapky a začne sestup: pomalé dialogy, nedostatečně rozvíjené postavy, slabé "vyšetřovací" drama, které je vytlačeno obrazem rozkládajícího se hlavního hrdiny, který pouští diváka dovnitř - i když je Denzel prvotřídně odulý a ten ztroskotanec z něj dýchá, není to nic, co by člověka přikovalo k příběhu. Spíše se dostáváme do jemných turbulencí předvídatelnosti. Nicméně rozuzlení není vlbec marné, má hranu a náboj... které posléze film zapíchne čumákem do země limonádovým závěrem, který vlastně celou snahu o deheroizaci a morální nejednoznačnost příběhu rozbije na padrť. Každé kázání potřebuje aspoň jednoho polepšeného hříšníka, to věděl už Švejk, ale když někdo začne vřískat po oltářem, ještě to není příznak božího osvícení. Spíš prvotřídní ochotničiny, v tomhle případě okatého posmrkávání směrem k divákům, kteří mají rádi vzorovou "sebekritiku a usebrání". Z mého pohledu to tupí veškeré ostří, které si Let zvládne udržet. Přesto sympatický film, který se pro mě díky několika šťavnatým momentům (krom prvních zhruba čtyřiceti minut např. postava Johna Goodmana a Zemeckisova stále elegantní režie) drží v bezopečné letové hladině mezi třemi a čtyřmi hvězdami. (11.02.2013)