Let

Chlast je svině. Tyhle řádky píšu zrovna v době, kdy mě bolí hlava po včerejší oslavě. Jenže zatímco u mě bude další podobně laděná akce až třeba za několik měsíců, pilot Whip Whitaker je ožralej dennodenně. A flašku v ruce nedokáže pojmenovat jako flašku v ruce. Je moc fajn vidět u hraného filmu po dlouhých letech jméno Roberta Zemeckise, který poslední roky platit za technologického inovátora. U silných dramat (Trosečník, Forrest Gump) ho přesto vidím mnohem raději. Flight přesně takový je, to „divácky“ zásadní si navíc odehraje hned v úvodu. Zběsilým manévrem totiž zachrání v porouchaném letadle na devět desítek lidí, jenže hrdinou je jen částečně, protože v krvi měl známky chlastu a koksu. A to úřady přehlížet nebudou. Výsledek se velkým gestům a zásadním americkým poselstvím docela brání. Alespoň v první polovině určitě. Jenže scénář (mimochodem si ho všimli i filmoví kritici) nejprve namixoval solidní drámo, kdy pilotovo charisma a jistota v kokpitu jsou v protikladu s jeho mizerným charakterem a kdy narkomanka-pilotova nová láska ještě chce vidět světlo v tunelu, pak ovšem ubral na rytmu. Velká výzva před Whipem teprve visí, pro ostatní toho ale scénář moc nevymyslel. Boj narkomanky Nicole se závislostí tak prakticky „neexistuje“, Whipova rodina je v ději téměř zbytečná, kámoš John Goodman mi do příběhu navíc moc nesedl. Přesto tu máme sympaticky civilní film, který před kamerou jednoznačně táhne Denzel Washington a za ní spolehlivý Zemeckis. Sice to moc neustál s délkou a s několikerým poplácáváním po ramenou, a pevné místo v mé filmotéce mít zřejmě nebude, přesto tu máme nezpochybnitelně silný film, řemeslně a herecky precizní, kterému kvality nikdo neupře!! (15.09.2013)

Včera jsem se dívala na Problém s dráhou letu s Clintem a dnes na Denzla v Letu. Jasně z toho vyplynulo, že dnes musím dát vyšší hodnocení. Moje spokojenost byla určitě o level vyšší a důvodem bude jistě i daleko větší zkušenost režiséra Roberta Zemeckise. Hned od bezvadně vygradovanýho začátku mě to vtáhlo do děje a i přes delší stopáž (opravdu mohla být o něco kratší) si film udržel mou pozornost až do konce. Svou roli v tom hraje bezkonkurenčně stěžejní role Denzela, který dal své postavě a potažmu celému filmu podle mě tu správnou jiskru. Já byla spokojená až na ten konec, který výjimečně ráda překousnu. 85% (08.01.2013)

Od filmu, který se jmenuje Let, jsem čekal příběh po celou dobu v letadla (a malinko jsem se toho bál), nicméně nemohl jsem se plést více. Podobně jako Leaving Las Vegas je ten film spíše o alkoholismu než oslavě hrdinského činu v letectví (film Sully). Denzel Washington si vždycky neuvěřitelně uměl vybírat role a tento přiožralý kapitán letadla rozhodně zůstane jednou z nich. Ovšem kdo mě k filmu přitáhl především, tak je můj velký oblíbenec Robert Zemeckis. Občas jsem se přistihl, že se to táhlo až moc, nicméně v ten správný moment Zemeckis zatáhne za knipl a diváka několikrát profackuje. Velice atmosférický a napínavý thriller...8/10 (12.04.2019)

V první půlhodině je Let dokonalou instruktáží toho, jak se má chovat elitní pilot v krizové situaci- kopnout do sebe půl litru džusu s vodkou, otočit střemhlavě padající letadlo vzhůru nohama a přistát s ním na poli plném pánbíčkářů. A tuhle drobnou exkurzi do katastrofického žánru zvládl Zemeckis natolik bravurně, že i James Cameron by mu měl z paluby Titanicu uznale zatleskat. Zbytek filmu pak představuje dost bolestivou zpověď zlomeného alkoholika, která sice není tak dynamická jako velkolepý úvod, ale emocionálně si hlavně zásluhou Washingtonova prvotřídního herectví a velmi naturalistické režie dál udržuje obdivuhodnou úroveň. Někdy bolí podívat se pravdě do očí, ale právě tohle je ten typ filmu, pro který stojí za to tu bolest přetrpět. 80% (02.09.2013)

,,Kapitáne hoří nám levej motor!'' - ,,Tak ho uhaš!'' Z Flightu mám lehce rozporuplné pocity. Samozřejmě pro mě jako milovníka letectví je každý takový film vítaným soustem. Let prakticky od prvních pár minut kdy se divák seznámí se svérázným kapitánem Whipem (Denzel Washington) nabere hodně solidní grády. Již jen píchnutí mraků létajícím autobusem tvrdě vhánělo adrenalin do žil. (Dokonce to probralo i moji podřimující manželku!). Další etapu letu už divák prakticky nedýchá. Po zablokování stabilizátoru a přechodu stroje do pádu jsem se dokonce začal třást! :-) (Wov - a tak to má být!!!) - Tady si však nejsem jist, zda by i dnešní stroje dokázaly tak dlouho odolávat tlaku a rychlosti při střemhlavém pádu. Podle mne by asi stroj přišel o křídla... A to se neodvažuji zamýšlet se nad klíčovým manévrem... --- Po nouzovém přistání se snímek překlopí z katastrofického akčňáku ve stylu Letiště do single dramatu osamělého muže. Nebudu spoilerovat ale i když i tato část filmu byla zajímavá a Washington hrál velmi přesvědčivě, ten konec mi nesedl. Téměř ,,Tarantinovská'' zápletka na hotelu, závěrečné poznání i tečka se synem ten skvělý nadupaný adrenalinový střemhlavý pád Flightu vybraly do mírného plachtění a přistání do sedmikrásek. A to mi přišlo škoda. Nejen u tohoto filmu, ale i u Leteckých katastrof jsem si uvědomil tu obrovskou tíhu a odpovědnost jakou mají na svých bedrech piloti dopravních letadel. Když už se něco posere a vám se přesto umem, instinktem či prostě jenom se štěstím z toho povede dostat, to vyšetřování co následuje vás pak semele tak jako tak. Je možné, že vás po měsících prohlásí za hrdinu a zachránce životů, ale může to dopadnout i opačně. Investované miliony do licencí, zkušenosti, vědomosti, školy...to vše pak jde do kopru spolu s vámi. Snad proto mám tyhle chlapíky tak v lásce. Dlouho jsem zvažoval, ale za mně je to jen na tři lahvičky vodky. * * * (05.02.2013)