Řbitov zviřátek

(80%) Viděno v kině. Na ŘBITOV ZVÍŘÁTEK jsem se rozhodně těšil. Tyto novodobé horory beru všemi deseti. I když je to poslední dobou už celkem dost ohrané a ne vždy se dílko zdaří. Zato tento horor se dle mého názoru docela povedl. Není tu nic zásadního, co bych vytýkal. Je to Rko, bohužel ale ne na 100pro využité, ale trocha krve, pár trochu brutálnějších scén – to rozhodně potěší. Ale furt se nejedná o nic drastického a nijak extra děsivého – tohle bych rozhodně trochu doladil. A dále jsem si nemohl nevšimnout takové té žánrové nerovnoměrnosti. Myslím tím zejména ke konci, kdy se to snažilo tvářit děsivě, a přesto tu bylo pár napůl (asi nechtěně) nadlehčených scén. Takže závěr to trochu shazoval, jinak by z toho mohla být ještě větší pecka. Ale dost kritiky. Nuda zde nehrozí, hned od začátku se jde na věc. Navíc dle traileru jsem usoudil, že jistá osoba zemře skoro hned na začátku a ono to bylo úplně jinak. Najde se tu i pár dobrých lekaček, chvílemi to je trochu drsné, i ty emoce docela fungují dobře. Má to funkční příběh, dobré herce včetně hlavního Jasona Clarka, který je prostě skvělý. Konečně se mu povedl horor (nedávný Winchester mě moc nebavil). John Lithgow mě též bavil, i když si splnil takový ten nutný standart. Hudba byla celkem vydařená. No, knihu od S.Kinga jsem nečetl, ale rozhodně si jí do budoucna pořídím. Nicméně jsem dostal o něco víc, než jsem očekával, paráda! (14.04.2019)

Akoby zatúlany direct-to-dvd kúsok z roku 2005. Strašne zastaralý schematický scenár, otrasný strih, videoherné efekty a nudný vizuál... takto sa už dnes horory netočia. Kevin Kölsch a Dennis Widmyer hlava nehlava na seba lepia scény z knihy bez toho, aby sa zamysleli, či to vôbec dáva zmysel. Jednotlivé motivácie sú, podobne ako v prvej adaptácii, úplne deravé a je to len sled expozičných scén. Dnes sa ale postavy píšu úplne inak. Stačí sa pozrieť na Hereditary s podobne melancholickým námetom. (19.08.2019)

Štefan už má své nejlepší roky zjevně dávno za sebou a asi tak posledních 20 let jen králopustě vykrádá sám sebe, senilně vatí a grafomansky brakuje zcela bez kdysi geniálních point. A se základy postavenými na hovnech i audiovizualizace jeho posledních přečinů proti literatuře stojí za piču Enžely Lansbery (vyjma povídkové Mlhy, kterou ovšem zhustila hlavně genialita Darabontovic Františka). Tudíž zoufalým filmařům nezbývá, než z análů a kanálů exhumovat frackožravé klauny, nebo, jako v tomto případě, vykopávat zdechlé kočičky, jen z nich trochu oklepat červy, kapku vybarvičkovat, vypukat k tomu víc kukuřice a vše řádně ztupit poplatně nové degeneraci, pro níž jsou osmdesátkové a devadesátkové klasiky nudně složité, neboť je pramalá šance, že se v nich zjeví nějaký ten přiblble vykradený homoděj s bleskem na čele, nadržený krvesaj s ochrnutým xichtem, světospásná, předčasně dospělá pizda s lukem či oelasťákovaný bukvoid dělající „Vžžžžum“. Přičemž tyto nic inventivního nepřinášející povrchní předělávky sice mají více efixů a jsou mnohem přístupnější všem těm tolik sečtělým slabikovačům omalovánkových bublin u držky, nicméně veškerá atmosféra, patina a děsivost původních filmů i knih samotných končí v hajzlu plytké komerce a nové pohyblivé obrázky pak kvalitativně krouží zase jen kolem toho šeredně zteřelého přirození Džesyky Flečr. (05.06.2019)

Jakožto zdejší hororový expert, a pochopitelně i náruživý čtenář hororové literatury, jsem byl nesmírně zvědav, jak se s adaptací knižní předlohy popasuje scénárista Jeff Buhler. Kingovo dějově jednoduché a navýsost předvídatelné Pet Sematary příliš prostoru pro příběhové piruety nenabízí, a tak by se jeho filmová adaptace měla opírat zejména o prvotřídní režii. V opačném případě skončí velmi rychle pohřbena na hororovém hřbitově, kde před třiceti lety nalezla místo posledního odpočinku i Mary Lambert se svým po hříchu amatérským zpracováním Kingovy předlohy. Byl to však právě Buhlerův zdařilý scénáristický manévr, jenž záměnou sourozenecké dvojice vnesl do nové verze Pet Sematary tolik potřebné oživení a vyšší míru věrohodnosti. Chvála směřuje na sympatické postavy, ke kterým si divák okamžitě najde cestu; kvalitní herecké výkony, zvláště v podání Jeté Laurence a Jasona Clarka; a rovněž příjemně mrazivou atmosféru, jež bude snesitelnou i pro mainstreamové diváky. Za hlavní kámen úrazu naopak považuji naprosto zfušované lekačky, které se zcela míjí účinkem. Snímek Pet Sematary však patří k tomu nejlepšímu, co letošní hororový rok doposud nabídl, a já mu tak uděluji přívětivé čtyří slabší hvězdy. (10.04.2019)