Řbitov zviřátek

Čekal jsem o něco víc. Původní dva díly jsem viděl v dětství a skoro vůbec si je nepamatuji, ale nějaká ta vzpomínka tu je. No, nejvíce se mi líbil samozřejmě kocour Church (RIP), atmosféra také nebyla špatná a závěrečná scéna s dítětem v autě byla vynikající. Avšak něco tomu chybělo, za několik dní, si na Řbitov zviřátek už zřejmě ani nevzpomenu. (06.07.2019)

Čím chce ten film vlastně být? Vyčůranou kopírkou úspěšného IT? Rodinným dramatem s prvky hororu? Mysteriózním thrillerem se špetkou dark fantasy? Všechno tu je, a odděleně to kupodivu jakž takž funguje (první půlka je hodně fajn), jenže jakmile se tahle nesourodá mozaika složí dohromady, zbydou fanouškovi žánru jen oči pro pláč. Jsem pochopitelně rád za každý dražší horor, páč jich je stále jako šafránu, ale prosím, ať to nedopadá takhle gulášovitě! Tohohle kočkopsa pak totiž nezachrání ani výborný (jako vždy) Lithgow. P.S. Jedinej horor na světě, kterej končí šťastně a není to spoiler. (29.06.2019)

Nezajímavě a ošklivě natočená kingovská adaptace, již si snad nikdo nežádal a jejíž existence je ve srovnání s třicet let starou solidní verzí Mary Lambertové neopodstatněná. Film nemá žádný rukopis, žádnou energii. Tvůrci nepřišli s ničím zajímavým, naopak ve chvílích, kdy se snažili od knihy mírně odchýlit a přinést něco nového, začíná být snímek do tak neúnosné míry hloupý a laciný, až je to na plácnutí přes čelo. Filmu se nedaří u diváka vyvolat žádné emoce, žádné překvapení, nic. A finální facka přijde při závěrečných titulcích, kdy začne znít cover verze skladby Pet Sematary z původního filmu, jako by nám tvůrci mezi řádky říkali, že dneska je prostě cool udělat fádní a bezpohlavní remake z čehokoliv, co bývalo před lety dobré, a ať se s tím prostě smíříme. Ale já nehodlám. (27.08.2019)

Štefan už má své nejlepší roky zjevně dávno za sebou a asi tak posledních 20 let jen králopustě vykrádá sám sebe, senilně vatí a grafomansky brakuje zcela bez kdysi geniálních point. A se základy postavenými na hovnech i audiovizualizace jeho posledních přečinů proti literatuře stojí za piču Enžely Lansbery (vyjma povídkové Mlhy, kterou ovšem zhustila hlavně genialita Darabontovic Františka). Tudíž zoufalým filmařům nezbývá, než z análů a kanálů exhumovat frackožravé klauny, nebo, jako v tomto případě, vykopávat zdechlé kočičky, jen z nich trochu oklepat červy, kapku vybarvičkovat, vypukat k tomu víc kukuřice a vše řádně ztupit poplatně nové degeneraci, pro níž jsou osmdesátkové a devadesátkové klasiky nudně složité, neboť je pramalá šance, že se v nich zjeví nějaký ten přiblble vykradený homoděj s bleskem na čele, nadržený krvesaj s ochrnutým xichtem, světospásná, předčasně dospělá pizda s lukem či oelasťákovaný bukvoid dělající „Vžžžžum“. Přičemž tyto nic inventivního nepřinášející povrchní předělávky sice mají více efixů a jsou mnohem přístupnější všem těm tolik sečtělým slabikovačům omalovánkových bublin u držky, nicméně veškerá atmosféra, patina a děsivost původních filmů i knih samotných končí v hajzlu plytké komerce a nové pohyblivé obrázky pak kvalitativně krouží zase jen kolem toho šeredně zteřelého přirození Džesyky Flečr. (05.06.2019)

Z hlediska současných hororů, nadstandardní kousek, kterému však vyjma závěru chybí inovace a větší drive. Takhle dokáže občas vyděsit, ale stupňovanou atmosféru, nikdy nedokáže řádně vygradovat. A v mnoha ohledech je to opravdu škoda, protože potenciál na hororovou pecku tu byl, přestože tu už jedno filmové zpracování bylo. (16.05.2019)