Svatyně

Pri Soavim je to zložité. Respektíve sám si to robím zložitým kvôli kontextu, v ktorom ho vnímam. Filmy Cemetery Man a Deliria (podľa mňa jeho najlpšie) ho stavajú do pozície atypického hororového revizionistu. Filmy ako Svätyňa (alebo neskoršia Sekta) ho naopak ukazujú ako režiséra, ktorý vie skrátka poctivo napĺňať žáner a divácke očakávania. Svätyňa reprezentuje to lepšie z talianskeho horroru konca 80-tych rokov, je vťahujúca a veľmi atmosférická, Soaviho v prvom rade stále neopúšťa schopnosť budovať veľmi zapamätateľné obrazy a podmazávať snímku výborne padnúcim soundtrackom, ale naďalej budem stáť za jeho viac pravidlám sa vymykajúcimi filmami. Overall, vo Svätyni sa oplatí počkať na jedno z naj kinematografických vyobrazení satana. (31.10.2022)

Atmosférický kousek mistra Soaviho s uhrančivou varhanní hudbou Goblinů a spol. Před tisíci lety řádoví rytíři vyvraždili celou vesnici, kterou nařkli se spolku s Ďáblem a mrtvoly naházeli do společného masového hrobu. Na jeho místě postavili chrám, který nikdy neměl odkrýt jeho temnou minulost. Až nyní v současnosti mladá restaurátorka nalezne ve zdech v podzemí chrámu tajemný svitek, který se její přítel knihovník snaží rozluštit....Atmoška je přítomna v každém koutě kostela, všudypřítomné zlo číhá a čeká na příležitost, kdy zasekne svoje drápy a ovládne svoje nové oběti. Tak jako například jednu babku, která s dědkem vyleze na zvonici kostela a bába následně utženou dědkovou hlavou bije na zvon. To je asi jediná odlehčenější scéna, jinak si zlo vybírá mnohem sadističtější mordy (sbíječka, mříž, metro). Maskérské efekty dělal Sergio Stivaletti, kvalita je tedy zaručena. I na soulož pekelného kozla dojde, takže v rámci žánru je to klasa!! (25.11.2018)

Takže Michael Soavi prekonal moje očakávanie a podarilo sa mu natočiť pôsobivý atmosferický horor, kde na rozdiel od svojich kolegov ako Fulci alebo Argento nepoužíva samoúčelné splatter scény pospájané nejakým hlúpym dejom, ale naopak práve pomocou nich dokázal vybudovať atmosféru solídnymi krvavými výjavmi spolu s nájazdmi kamery a veľmi dobrou hudbou. (05.01.2006)

Fantasy? Tak to si nemyslím, alespoň nevidím hlavní znaky žánru: meč a magie.... Strašidelný horror? Ani ne, ale atmosférický určitě. Přiznám se, že tyhle mírně tajemné filmy z italské produkce prostě miluji! Úvodní scéna s křižáky je naprosto úchvatná, patřičně syrová - nejen useknutá hlava skákající pod kopyty koní, ale především zasypávání masového hrobu, kde očividně nejsou všichni mrtví. Děj přenesený do současnosti má hlavní motiv hledání - co skrývá kostel (nádherná gotická stavba), co značí stupňující se napětí a neklid, odkud se k nám natahují zatím neviditelné pařáty zla a proč... S gore efekty se šetří, což není na škodu. Každopádně scéna se sbíječkou vypadá hodně opravdově, nešťastný pád z okna rovněž. A nejpůsobivější pro mne je monstrum poskládané z živoucích lidských těl....Pravda, Ďábel nevypadá nejstrašidelněji, ale zajímavý je. Občas si říkám, proč právě Italové mají v rámci Evropy tak brutální filmy....národ s tak úžasnou kulturní tradicí! Aha, ale taky národ Caliguly, Nera a dalších hrdlořezů ( bohužel i Mussoliniho)... (16.08.2010)

Vysvětlit, proč je tohle jeden z mých nejoblíbenějších hororů, bude těžké. Soavi rozjede nějaký základní příběh a pak už jen kreslí za dokonalého soundtracku temnou atmosféru šířícího se zla, které pohlcuje a přetváří všechno živé a racionální kolem do morbidního šílenství. Už legendární titulní sekvence nelítostného středověkého masakru naznačí, že je Svatyně něco extra, ale rozhodně nás nepřipraví na to, co přijde. Takhle si nějak představuju zlo. Jestliže mě v předchozím počinu Soaviho zaujala magorská sekvence vrahovy inscenace na pódiu jeviště, tak tenhle film má spousta takových originálních scén. Nemá cenu to nějak popisovat, prostě jsem se v 25 letech po premiéře téhle pecky bál jít v noci ve svém prázdném bytě na záchod. (01.08.2007)