Kapitál

Tři z milosti. Příliš banální, prvoplánově efektní, přehlíživě arogantní a navrch trapně mizogynní pohled na problematiku, k tomu trestuhodně nenápaditá kamera i střih, příběh bez drivu skutečné opájivosti i hrůzy, jež nevyhnutně opřádají kapitál, bez pocítění pádů do propastí i dosahování vrcholů, žádný glanc ani šmrnc, jen plochý, jalový pokus předvést pár bankovních manévrů bez skutečného porozumění, proč je to tak nezastavitelné a expandující. Chabá konstrukce, neživé postavy, nevěrohodné interakce, motivace, nic to inherentně nedrží ani nepohání, vadná dynamika. Costa-Gravas se těm, o nichž točí, nedokázal v ničem přiblížit. I tupou sílu drtící svět lze předvést s citem pro věc, právě v těch jemnostech života, jež ona ve svém smrtícím stisku nerozlišujíc rdousí jak v obětech, tak v ústředních aktérech. Je mi líto, ale film s takovým názvem a ambicemi by měl podle mého přece jen působit větší závratě. *~ (19.06.2020)

Výtky předkomentátorů o tezovitosti filmu mají své oprávnění za předpokladu, že v nich přetrvávají iluze o aktuálním stavu vzdělanosti naší doby na této planetě. Být predátorským spekulativním podnikatelem-bankéřem znamená plné, v podstatě workoholické pracovní nasazení doprovázené současnou vědomou rezignací na pozitivní hodnoty a ideály. Ve filmu tuto okolnost naznačuje ženský trojúhelník manželka-manekýna-tvořivá podřízená. Základní mechanismus kasínového kapitalismu je tu zachycen s brutální věcností a oproštěností jdoucí až na kost syžetu i scénáře. Lidé se v tomto soukolí zbytnělé vůle a vlastnického kýče mění v schemata a jen jako schémata v tomto drsném prostředí burzovní džungle mohou přežívat. Není náhodou, že film končí křečí v křeči: hlavní hrdina svůj pomyslný triumf v jedné z virtuálních štvanic vykupuje ztrátou rodiny, vynikající manželky, ale i jednoho z mála podřízených, před nímž (jíž) nemusí předstírat muže bez nervů a který má vzácnou schopnost vidět stejně dobře jako on - popřípadě i lépe - , ovšem z odlišných zorných úhlů mravu i ideálu. Gavrasova tvůrčí metoda, spočívající v propojení úsečně tvarované ideovosti a poetiky akčního filmu, tu slaví jeden ze svých vrcholných úspěchů. (21.10.2013)

Kto chce s vlkmi vyť, musí vlkom byť. Nový riaditeľ banky Marc ( výborný Gad Elmaleh ) musí prekonávať rôzne nástrahy najvyšších finančných kruhov, ale rozhodne sa nejedná o nejakého kladného hrdinu. Chápe tok peňazí a patrične s notnou dávkou cynizmu to dokáže vysvetliť aj svojmu strýkovi, ktorý je nahnevaný na nenažraných bankárov asi ako trištvrte celej populácie. Film ukrýva v sebe určitý satirický podtón, ale hlavne je to rýdzi kapitalistický thriller na francúzsky sposob. (25.01.2014)

,,PENÍZE JSOU JAKO PES, O KTERÉHO JE TŘEBA SE NEUSTÁLE STARAT. CHCE, ABY JSTE MU TEN MÍČEK HÁZELI STÁLE ZNOVA A ZNOVA. ABY MOHL DĚLAT TO, CO SE OD NĚHO OČEKÁVÁ.…“ /// Pohádka o lidech, kteří touží bejt obklopení bohatstvím proto, aby si jich ostatní víc vážili. Zákulisí vedení banky a svět, ve kterým bych nemohl žít. Můj mozek totiž není obětí peněžních transakcí ani akcionářů a dokáže myslet i na jiný věci, než je rychlej sex na hajzlu a prachy. Pro ty, jenž nemusej filmy o politice, tohle bude jen další nudnej sled keců a událostí. Ti ostatní, který cejtěj nějaký napětí při sledování klesající křivky grafu, spekulacích o bankách v drápech akcionářů, diktátu trhu, o rattingových agenturách, které narušují ekonomiku kvůli politice a ohrožují celou společnost, zaplesaj. I když za sebe přiznávám, že Margin Call bylo napínavější. Tady vítězí téma nad zpracováním. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej román, kterej napsal v roce 2004 Stéphane Osmont, jsem nečetl. 2.) Výstavy, jako třeba ,,LUXUS JE TVÉ PRÁVO“ se pořádaj kvůli mně. 3.) Děvka za 30 tisíc? Nuda! Já mrdám jen ty za milion. Euro (samozřejmě!). 4.) Thx za titule ,,sizok“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (26.11.2013)

Kapitál není film, který by chtěl objektivně ukázat, jak to zřejmě chodí ve vysokých kapitalistických kruzích. Tohle je film, který chce diváky přesvědčit, jak jsou ony kapitalistické kruhy povrchní, nudné a zoufale prázdné. Bohužel to se dá říct hlavně o filmu Kapitál. Hodně se mluví, buď francouzsky a dost křečovitou angličtinou. Všichni však převážně mluví o penězích. Někteří je rozhazují, jiným na nich nezáleží, což dávají najevo, někteří o ně přijdou, jiní je přijímají jako úplatky. Postavy jsou povrchní a stereotypní, zkažené figurky vysoké společnosti, tak se režisérovi do příběhu hodí. Kladné postavy poznáme hned: jsou vykresleny naivně a idealisticky a pokládají ty správné otázky, a to takové, které by měly peněžním magnátům nahlodat svědomí nebo jim ukázat, co je v životě důležité. Záporné postavy jsou sobecké, žijí čistě konzumním životem nebo podvádějí - samozřejmě si zaslouží naše pohrdání. Bohužel ve filmu není žádná postava, která by aspoň trochu vzbuzovala sympatie. Možná intriky a utajené operace, tak jak je film vykresluje, v bankovním světě existují, bohužel příběh, kde je dobro a zlo odděleno tlustou čárou a všechno je černobílé, dojem shazují a ubírají mu na uvěřitelnosti. Kapitál je sterilní film o penězích, bankách, ale hlavně o režisérově levicovém pohledu. (06.12.2013)