Smrtelné lži

Richard Gere nestandardní, ale výborný v pomalejším ale scénáristicky propracovaném thrilleru, o muži, který má vše, ale prožívá období, kdy se mu jeho dokonale postavený domeček z karet postupně hroutí. Gere, zde není žádné neviňátko a rozhodně ví, že aby si zachránil svou životní úroveň a možná i krk, nesmí hrát podle pravidel a přesně podle toho i jedná. I přesto, že má film vyloženě pomalé tempo a nevygraduje v žádný nečekaný nebo strhující závěr, má rozhodně co nabídnout a minimálně všichni, kdo touží po chytrém filmu, dostanou co si přejí. (30.03.2013)

Richard se téhle role chopil jako správný herec a ukázal, že ještě nepatří do starého železa. Stejně tak Susan Sarandon, jen je velká škoda, že spolu měli jen jednu pořádnou scénu a to až na konci, ale říká se: To nejlepší na konec. Příběh je převážně o boháči, který si nechce kazit reputaci a chce zachránit své bohatství. Nebýt tak skvělých hereckých výkonů, tak by u mě byl průměr, ale herci celý film drží nad vodou. (02.01.2015)

V tomto velmi solidním dramatu dokázal Richard Gere, že ještě nepatří do starého železa. Co si budeme nalhávat, film stojí z velké části právě na (jeho) dobrých hereckých výkonech a skvělém soundtracku. Nebýt pár hluchých míst a trochu neuspokojivého konce, mohly to být velmi dobré 4 hvězdičky. Takhle jen "s odřenýma ušima." Každopádně to bylo lepší, než jsem čekal. Viděno na ČSFD projekci 2.4. (02.04.2013)

Obstojně tísnivý thriller o pravé tváři pohádkového prince Edwarda, co pořád neumí pořádně řídit, o jedné obzvláště nepříjemné situaci a jejím obzvláště nekorektním řešení .. a v neposlední řadě o penězích, co jsou vždy až na prvním místě. Nenápadný elektro-soundtrack Cliffa Martineze, připomínající remix vyvěšeného telefonu, přidává jinak pozvolna plynoucímu snímku na intenzitě a napětí a je jeho nedílnou součástí, podobně jako tomu bylo u Drive. (16.04.2013)

I když finanční šíbr Ríša prolétá svou přefouknutou bublinou kaktusovým hájem, vždycky mu zůstává možnost volby, která jej mezi bodlinami bezpečně provede.. Sic mimo galaxie Margin Call a Michael Clayton, vesmír je to stejný. Studený pragmatismus a semknutí na všech potřebných úrovních zajistí, že kapela bude vyhrávat dál a s tím, že nějaké tóny budou znít ještě více falešněji, se už vyrovnáte. Nahoru to vydatně táhne zachycení atmosféry odcizeného světa, kde jsou peníze klíčem ke každým dveřím, Martinezův ambient i Jareckiho dějové linky propojující scénář. Ty filmové reflexe dravého kapitalismu jsou tak kruté, že by se člověk nejraději všeho vzdal a šel popíjet krabičák pod most.. (22.09.2021)