Lynč

78 minútová, temná sonda do duše zlého muža, odohrávajúca sa v dvoch časových líniách, pred a po skutku, kedy šestica ľudí, nedokázala viac akceptovať ubližovanie členom vlastnej rodiny, a tak zobrala spravodlivosť do vlastných rúk. Presne takto to v mnohých prípadoch dopadá. Ten čo si to najviac “zaslúži”, nakoniec zo všetkého vyjde ako "víťaz", pričom potrestaní budú ostatní, keďže zákon, ale i ľudia, ktorí ho vzhľadom k výkonu povolania "využívajú", nevedia čítať "medzi riadkami". V mnohých prípadoch totiž fungujú ako naprogramované roboty bez rozumu, a preto je verejná mienka policajtov s prívlastkom: KOKOTI, v niektorých prípadoch, snáď aj zaslúžená. Všetko potvrdzuje výstižný krátky dialóg z filmu: otázka: „Podľa vás mali na výber?“, odpoveď: „Z pohľadu zákona je to irelevantné!“. Bohužiaľ, ľahostajnosť je hlboko vrytá do našej mysle, netýka sa nás to, a tak to nie je „náš“ problém. TAK TO SKRÁTKA JE A INAK TO ZREJME UŽ NEBUDE .. (11.05.2018)

Při sledování filmu Lincz mě nemohlo napadnout nic jiného, než známý citát, že "Spravedlnost práva je sraní klíčovou dírkou". Přesně kvůli takovým lidem, jako byl okresní prokurátor, bych nemohl pracovat v advokacii nebo státním zastupitelství, takoví lidi snad nemají ani špetku citu a jen citují paragrafy a ohánějí se právem a zákony. Tfuj. Na velmi malém prostoru - místním i časovém se rozehrává depresivní drama, které diváka nemůže nechat lhostejným. Asi bych se neměl pořád opakovat, ale polští filmaři jsou zkrátka a dobře úžasní. (13.03.2015)

Příběh je hodně dobře vymyšlen. Hlavní vrah je naprosto skvěle vybrán a také to naprosto skvěle zahrál. Opravdu brilatní výkon a vžití se do role jak by smet. Napětí rozhodně nechybí a příběh se vyvíjí postupně a čím dál lépe. Divák se přímo těší, co morbidního se stane za chvilku. Navíc polské prostředí nějaké mini vesničky, chudoba a skvěle realističtí herci, upoutají snad každého. Jediné, co mě ovlivnilo ubrat pátou hvězdu je krátkost filmu. Jelikož tohle bych mohla sledovat klidně další hodinu a dokázala bych si také představit více zápletek a trochu víc propletenější soudní řízení, nic méně i tak, je to top. (19.03.2015)

Už zase Je třeba zabít Segala! Tentokrát jde o vizuálně naprosto dokonalého, obstarožního mukla, kterého opravdu snad museli vyhrabat v nějaké třetí nápravné. Neskutečný mazlík! Je s ním sice trochu nuda, ale zapadlé polské vidle jednadvacátého století jsou vykresleny perfektně, až by nejeden z Mrštíků radostně zaplesal. Jednou jsem takhle jel "zkratkou" do Orlických hor a podařilo se mi na vynikajících (odjebal jsem si tlumiče a poloosu) a dokonale značených drogach państwowych nepatrně zakufrovat. Že jsem v prdeli jsem zjistil podle toho, že cesta náhle skončila v kupě hnoje, a když jsem vylezl z auta, abych se zeptal kudy zpět do civilizace, prošla kolem liška a povídá: "Dobrou noc, pane verbal!" Samozřejmě polsky. Hned jsem i poznal, že obyvatelé jsou přátelští a mají cizince rádi! Otylé, neholené, škaredé ženy s vydojenými prsy v socialistických teplácích po pupek začaly kvapně zahánět do polorozpadlých baráků své otrhané, zablácené ratolesti, jejichž oduševnělé výrazy nenechávaly nikoho na pochybách, že otcové jsou s matkami pokrevní příbuzní nebo se rekrutují z řad podvyživeného, domácího zvířectva. Rovněž neholení, zavalití muži, v jejichž obličejích se zračila zářivá inteligence průměrného skotu, čpící měsíc starým potem a samohonkou z pravých otrub, se v zapařených gumácích, které nesundali snad od dob kolektivizace, šouravě blížili mě uvítat. Místo chleba a soli však měli v rukou drobné zemědělské nástroje. No co vám budu povídat! Raději jsem nečekal, až mi pro ukrácení mé dlouhé chvíle radostně předvedou nějaké to folklórní pásmo písní a tanců, vletěl jsem zpět za volant, motor naštěstí naskočil, kvílící pneumatiky po pár proklouznutích přilnuly k mrvě a já mohl přes nejbližší pankejt z toho osmnáctého století prchnout, aniž by mě zlynčovali. (01.11.2012)

Ponuré, depresivní, na konci až téměř vysvobozující. Tenhle příběh splňuje tohle všechno do puntíku. Jak vzít spravedlnost do svých rukou, když ti, kteří by konat měli, nekonají. Náladu Vám tenhle film rozhodně nezvedne, na druhou stranu může sloužit jako odstrašující příklad, kam až může člověk zajít i v dnešní, rádo by civilizované době. To platí pro obě strany konfliktu, kde se mi hlavně tvář v podání Wieslawa Komasy bude asi ještě dlouho zjevovat ze spaní. (15.03.2015)