Imaginárium
Imaginaerum
Imaginaerum
Imaginaerum by Nightwish
Imaginaerum
Imaginaerum
Imaginaerum
Režie:
Stobe HarjuKamera:
Benoit BeaulieuHrají:
Marianne Farley, Quinn Lord, Francis X. McCarthy, Ilkka Villi, Joanna Noyes, Keyanna Fielding, Stéphane Demers, Ron Lea, Hélène Robbie, Tuomas Holopainen (více)Obsahy(1)
Příběh o starém skladateli s nadpozemskou představivostí, který si stále myslí, že je mladý chlapec. Ve spánku cestuje do své vzdálené minulosti, kde se jeho stařecké sny smísí s fantazií malého dítěte a hudbou. Zde započne pátrání po vzpomínkách, které jsou pro něj nejdůležitější. (dresi)
Diskuze
movieband: je to možný, ale tenhle film jede jenom ve Finsku, takže jestli nějaká recenze existuje, tak ve finštině
movieband: neřekl bych že to někdo zdejší viděl, minimálně Fritou bylo hodneceo už dost dávno a okamžitě po výmazu znovu nahozeno...
Tak The Score k Imaginaeru je doposlouchám a je zkrátka krásný, nádherný a úžasný. Hodně smutných a náročných motivů, několik veselých a oddechových a ta gradace v poslední skladbě "From G to E minor", ta mě tedy uzemnila. V každé skladbě je slyšet motiv z nějaké písně z normálního alba a je i dobře rozeznatelný. Tedy ke starému sáčku, který byl už tak precizní, se přidal neméně skvělý kabát a společně vytvořily jedinečný zážitek, který si velmi rád pustím druhý den znovu, abych se dostal ještě hlouběji.
Jestli takhle podobně bude vypadat, jak řekl Fritaaa, i další album, byť bez Anett, která má na tomto kusu umění neuvěřitelný podíl, budu velice spokojený a nadšený.
Pár slov o The Score:
Pro mě osobně je to hodně náročná hudba, u které musím jen ležet a naprosto nic nedělat. Zapojit představivost a nechat se na hodinku unést do světa fantazie. Mluvím teď sám za sebe, ale v jistém směru jsem z alba hodně zklamaný. Odcházím od něj totiž bez nálady a smutný. Pro mě osobně hodně emotivní zážitek. Ty melodie nejsou veselá, jsou smutné. Jsou to melodie, ktere ve mě vyvolávají hodně vzpomínek na věci, na které nevzpomínám rád. Alespoň tak na mě působilo jedenáct písní, kromě Sundown a Wonderfields. Tyto dvě skladby mě v půli alba na chvilinku vytrhly z mých vzpomínek, a podle mě jde o dvě ze tří nejlepších skladeb z The Score. Tou třetí skladbou je dle mého názoru I Have To Let You Go. Jak jsem již říkal, album na mě působí povětšinou depresivně, a i když jsou ty skladby neskutečně krásné, tak si toto album nemůžu pustit kdykoliv, protože bych měl ihned po náladě. I tak ale Tuomasovi skládám velkou poklonu a osobně považuji tuto desku za nejlepší Tuomasovu tvorbu. Vím, že je to jen mé zbožné přání, ale nezlobil bych se, kdyby se v tomto duchu neslo i jejich další album... v trochu veselejším duchu.
