Ztracená brána

Mysteriózní krimi thriller s humornými prvky? Jistě, nic neobvyklého. Ale v české režii? Ano, konečně! Jiřímu Strachovi a Arnoštu Vašíčkovi se povedl vytvořit dramatický a tajemný příběh, kterému nechybí akce, napětí, ani vtip. Ústřední dvojice policistů si hezky sedla, kvalitní herecké obsazení ale potěší i v menších rolích (Myšička, Langmajer, Hádek) či naprostých pidirolích (Hanák, Strach, Fišer). Když vezmu v potaz, že film má tři díly, tedy celkem téměř 4 hodiny podívané a já jsem se vůbec nenudil, ba naopak očekával další a další dílek do skládanky, jedná se o téměř zcela výjimečný televizní počin. Zajímalo by mě, jak by vypadalo "zhuštění" příběhu do celovečerního filmu, který by podle mého patřil do kin. Sice zůstalo až příliš nezodpovězených otázek, ale mysteriózní tématika si nějaká svá tajemství ponechat musí. Vytkl bych snad jen někdy nepovedený vstup hudby, kdy zbytečně předem upozorňovala na nebezpečí či důležitý moment v příběhu, sem tam okatý oslí můstek či zbytečné nelogičnosti. Jinak jsem velice spokojený a vřele doporučuji zhlédnout takto nečekaně povedený film. (25.11.2013)

3/3 Druhá Strachova trilogie podle Vašíčka pracuje s již dobře napsanou paletou postav, se kterou jsou herci velice dobře zžiti z případu Ďáblovi lsti a je tedy radostí s nimi trávit další tři večery. Ztracená brána je situována do nejhezčích míst naší stověžaté matičky Prahy, oko se pokochá exteriéry historického jádra i skvělými historickými interiéry. Zápletka si pohrává s novým prostředím typizovaných židovských postav, které velmi sedí Töpferovi a Křížovi. Novým kódem pro formální uchopení díla byl Strachovi zřejmě konstantní pohyb - ať už herců, kteří stále někam přecházejí nebo vysloveně pospíchají, případně v marginálních chvílích konverzačního stagnování na jednom místě je dynamická alespoň kamera. Dialogy jsou jiskrné, mezi Dvořákem a Geislerovou dokonce chytré a vtipné. Trojan hraje na jistotu, kterou jsem u něho delší dobu postrádala v jeho rolích pro film. Trochu jen zamrzí, že v této době se Geislerová už vzdala svého krátkého platinového účesu a její klasické rezavé vlasy posunuly masku její policistky Lenky trochu jiným směrem, než jakým ji dokázala sehrát ve svém prvním případu. A pokud hlavně ve třetím díle neměla ani strohý nehezký účes, ale hezké rozpuštěné vlasy s kvalitním sestřihem, bylo to jen na škodu celé stylizaci. Škoda, někdy i takové banality jako vzeření herečky mohou udělat hodně. Nicméně souhrnem jsem spokojená a to dokonce tak, že bych snesla ještě jedno setkání tohoto týmu nad dalšími Vašíčkovými záhadami. (13.01.2016)

Jirko, ty vole, hravé a interesantní, mám to za sto.. Langdon Runa, moderní look, krása Stověžaté, religiózně-mysteriózní koktejl z šejkru Vašíčka a s vtipem napsané dialogy (Perníkářovo zúčtování s rejpavým Jandákem pobavilo). I přes některé logické nesrovnalosti a neuspokojivý konec je Strachův spíše "tajemný triptych s detektivními prvky" jako osvěžovač vzduchu na zaneřáděném nádražním WC a moc bych si přál, aby se jeho autor co nejdřív dostal za veřejno-právní rozsah své tvorby.. Pro zarputilé hledače symboliky mám látku ke zkoumání. Jména detektivů pozpátku, či přesmyčkou připomínají slova Aramis (mimo jiné biskup, vévoda z Alamedy a člen jezuitského řádu) a Amišové (křesťanská denominace v Sev.Americe). A především, achtung spoiler, jakpak se jmenoval Langmajer v Copak je to za vojáka? A co hlídal člověk tohoto jména 11 sezón za pražskou Spartu..? Našel jsem okraj myšlenky.. (25.09.2012)

Díl první: 65% ; Malá česká žánrovka, za níž se netřeba stydět. Postup "okoukat" a "aplikovat" jde Strachovi víc než dobře, otázka je, jak dlouho mu ještě vydrží. ; Díl druhý: 65% ; Drží to v napětí. Pachatel přítomný, ale díky řídkosti vodítek stále neznámý (jestli nějaká pořádná jsou). I když hodnotím jen jako mírný nadprůměr, potěšení ze sledování přesné trojice Dvořák - Geislerová - Trojan neutuchá. Dost možná jsou to jejich roztomilé archetypy, co ozvláštňuje kriminálně-mystickou zápletku (pravý opak "uvěřitelných" a opatrných českých chcípáků, jaké v televizi často vídáme). Díl třetí: 70% ; Působivá dohra, fanfáry ale třeba šetřit, neboť chladný závěr je druhou stranou mince přehnaného zúčtování Ďáblovi lsti. Předchází mu naštěstí solidní tři hodiny, ale i u nich s odstupem vypozorujeme účelové náhody, nedomyšlenosti nebo odbočky. Ani jedno z toho obzvlášť nevadí. Jako cliffhanger na konci druhého dílu, jsou to přísady pro mysteriózní detektivku stejně zbytečné, jako potřebné. Zbytečné pro kontinuitu i tempo, klíčové pro divácký prožitek. A víc si ani Ztracená brána nenárokuje, troufám si říct. (09.09.2012)

Bavila jsem se náramně! Netuším, proč film nemá také nálepku komedie, jistě by se tím vyřešilo zklamané očekávání nejednoho diváka. Naštěstí jsem ale rozkódovala parodický signál včas: "To je Davidova hvězda, pentagram má cípů jen pět." Pak už jsem se nechala unášet poryvy humorných scén, například když erudovaný religionista vysvětluje prostým policistům, že znakem Zednářů je třeba kružidlo. No ne? Další vydařený vtípek: Policisté začnou podezírat dva vědce z různých oborů, že jsou členové tajného bratrstva, když se dozví, že oba vědci navštěvují stejnou... pozor, teď to přijde... Akademii věd! Stačilo. Teď vážně. Z výše uvedených důvodů jsem se u filmu opravdu bavila (proto dávám tři hvězdy), leč zdá se, že tyto momenty nebyly vůbec jako zábavné zamýšleny (proto dávám tři hvězdy). V rámci žánru, který může být trochu pitomý se to dá odpustit, na druhou stranu to tak moc pitomé zase být nemuselo. Přece jen by mohli filmaři začít počítat s divákem vychovaným předchozími snímky a literaturou a některá klišé si odpustit, nebo si s nimi trochu pohrát. Tento film měl větší potenciál než Ďáblova lest (ta už nebyla ani srandovní). Promarněnou šancí byl motiv Voynichova rukopisu, z nějž by se dalo vytěžit mnohem více než plkání o Zednářích, dveřnících a vycentrovaných myšlenkách. (24.11.2012)