Ztracená brána

Této minisérii nejde nedat palec nahoru už jen kvůli tomu v jakých barvách se po prázdninách televize předvedly. Ztracená brána je kvalitní zábava po všech stránkách - svižné dialogy, propracovaná a zajímavá zápletka, dobří herci, řemeslo na úrovni. I když by v jiných podmínkách toto dílo spíše mělo být standardem, nyní nezbývá než být vděčny za tak poctivá a s láskou tvořená díla a těšit se, co nabídne minisérie HBO Hořící keř. (01.10.2012)

No teda, toť mysticko-záhadologický opus, který svou blbostí předčí i Dana Browna. Tak hauzírník se záhadologií a okultismem Vašíček uplacíroval opět své šlaky v naší veřejnoprávní TV a pan režisér se pokusil napravit si reputaci na poli, kde ztroskotal na Santiniho jazyku. Je to sice lepší, ale reparát se nezdařil. Když už pominu tu mystiku jak vystřiženou ze sobotní přílohy Mladé Fronty Heute, logické chyby a nepravděpodobnosti v ději, tak mne překvapují mdlé výkony zde vystupujícího herectva. Pokus obšlehnout Muldera a Scullyovou, tedy cool pár, kde by to jiskřilo intelektuálně a eroticky, nevyšel, a jeden se ptá, zda ta Aňa vůbec umí hrát. A obraz policejního sboru zde doráží ouplně blbej mladej policajt a šéf, jenž neustále řve svým mužným, leč z reklam a dokumentů zcela profláklým hlasem. K tomu to panoptikální žido-zednářské bratrstvo, před jehož rejdy je diváctvo nenápadně varováno, to už je spíš karikatura. Pak už nepřekvapí ani ten přiblblý konec, kde po poodhalení úžasného mystického tajemství má I. Trojan v tváři výraz mírně retadovaného dítěte, kterému se konečně podařilo zavázat si botku. Největším kladem jsou pak lokace, zvláště ty podzemní chodby, které by dělaly čest každým Stínadlům. (01.11.2012)

Na ceske pomery vskutku obdivuhodne. Ano nasel jsem tam spoustu scenaristickych zkratek, kdy uz myslenka opustila viru a Arnost musel napsat prvni blbost co ho napadla, nicmene zrezirovane na vybornou s atmnosferou opravdoveho filmu a ne (jak je to u ceske tvorby za posledni dobu obvykle) atmosferu serialove product placement podivane! Skoda preskoda, ze tento tryptych pozbyval ke konci filmu dech, namisto aby tomu bylo naopak. Nemejte Strach a dejte tomu klukovi penize k poradnemu rozletu, at nemusi sezobavat drobky. Panu Hrebejku jsme presyceni, pac se neumi odprostit od tvurci rozmanitosti. (14.12.2013)

Díl první: 65% ; Malá česká žánrovka, za níž se netřeba stydět. Postup "okoukat" a "aplikovat" jde Strachovi víc než dobře, otázka je, jak dlouho mu ještě vydrží. ; Díl druhý: 65% ; Drží to v napětí. Pachatel přítomný, ale díky řídkosti vodítek stále neznámý (jestli nějaká pořádná jsou). I když hodnotím jen jako mírný nadprůměr, potěšení ze sledování přesné trojice Dvořák - Geislerová - Trojan neutuchá. Dost možná jsou to jejich roztomilé archetypy, co ozvláštňuje kriminálně-mystickou zápletku (pravý opak "uvěřitelných" a opatrných českých chcípáků, jaké v televizi často vídáme). Díl třetí: 70% ; Působivá dohra, fanfáry ale třeba šetřit, neboť chladný závěr je druhou stranou mince přehnaného zúčtování Ďáblovi lsti. Předchází mu naštěstí solidní tři hodiny, ale i u nich s odstupem vypozorujeme účelové náhody, nedomyšlenosti nebo odbočky. Ani jedno z toho obzvlášť nevadí. Jako cliffhanger na konci druhého dílu, jsou to přísady pro mysteriózní detektivku stejně zbytečné, jako potřebné. Zbytečné pro kontinuitu i tempo, klíčové pro divácký prožitek. A víc si ani Ztracená brána nenárokuje, troufám si říct. (09.09.2012)

Režisér Jiří Strach je pro mě zárukou kvality. Začínám se na jeho nové počiny těšit. Tak ať mu to dlouho vydrží. Opět jsme se tu sešli se starou známou dvojicí policajtů, kterým není cizí láska k alkoholu. Nicméně se velmi dobře doplňují. Doufám, že se objeví i třeba v dalších příbězích s mysteriózní zápletkou. Je tu plno záhadných událostí, které by mohly posloužit jako ispirace ke kriminálním snímkům. Přesně takové příběhy mám ráda. (01.10.2012)