Lore

Sledovat tenhle film, to bylo jak pít fernet, vyjímečně hořký, vyjímečně dobrý. To, jakým způsobem film ovlád moje emoce a dělal si s nima co chtěl, to jsem ještě neviděl. V jednu chvíli jsem Lore za ten její zatemnělej nacistickej mozeček nesnášel a hned ve druhý scéně mě jí bylo líto, cítil jsem tu beznadějnost situace ve který se ocitla a chtěl jí nějak pomoc. Tohle je geniálně odvyprávěný, takovýmhle způsobem zpracováný téma, kterého se dotýká válka jsem ještě nikdy neviděl a ani neuvidím. Jde o to, že ač v hlavě pořád funguje nacismus = zlo největší, najednou se zjišťuje, že osvobození ne pro každýho znamenalo začátek štěstí, protože upřimně, za co asi tak může pětiletý dítě a jak má svět vnímat mladistvá holka, která měla plnou hlavu propagandy a najednou se musela rvát se životem nejen sama ze sebe, ale i za svoje mladší sourozence. Pořád mám ten příběh v hlavě, lepší vizitky film už prostě dosáhnout nemůže. (21.06.2014)

Když pominu onu směšnou vsuvku s šokovanými obyvateli nevěřícně zírajícími na fotky Židů a vůbec snahu rozlišovat na nevinné Němce a nacisty, z čehož mi skřípaly zuby, strastiplná cesta pětice sourozenců vydaných na milost a nemilost okolí mě bavila, i když nutno podotknout, že byla místy až lehce pohádková. Ale na druhou stranu se musí nechat, že silných scén tu také několik je (jedna dokonce hodně drsná), hlavním hrdinům jsem téměř bezmezně fandil (ne zcela, Lore mi svým chováním místy lezla na nervy) a užíval si výbornou technickou stránku filmu. Celkově ještě slabší 4*. „Je to tábor. Nikoli vězení. Vězení je pro zločince.“ (06.08.2013)

Začnu poněkud jedovatě. Označovat Cate Shortland za mladou režisérku, jak se dosud objevuje v biografii na ČSFD, mi přijde poněkud nepatřičné. V 48 letech má mít za sebou podstatně obsáhlejší výsledky své práce. Při kondici australské kinematografie svědčí pouhé dva celovečeráky o tom, že to buď s jejími schopnostmi nebude až tak slavné, nebo že se jedná o takový tvůrčí samorost, že předem odrazuje producenty. Jisté je, že její Lore okouzlila výraznou část evropského festivalového publika, takže se jméno Shortlandové dostalo to širšího povědomí - uzavřené bubliny klubového publika. Širšímu okruhu diváků bude snímek připadat příliš pomalý a odtažitý. Minimálně se v něm vysvětluje kontext, film je snímaný subjektivně, z pohledu hlavní hrdinky, která se snaží po útěku otce namočeného do válečných zločinů a zatčení matky okupačními úřady dopravit mladší sourozence k babičce na druhém konci Německa. Za sebe musím bohužel říct, že odvařený jsem z Lore nebyl. Neměl jsem problém v orientaci s ději ani s tím, že produkce byla skoupá na rozpočet, takže o výpravnosti se v žádném ohledu nedá hovořit. Mám ho naopak s návodností scénáře - společníkem Lore se při její cestě z jihu na sever stal, jak jinak, německý žid, se kterým se dají skvěle konfrontovat postoje holky z prominentní nacistické famílie. Navíc kluk příhodného věku, se kterým může Lore prožít nejenom určitou názorovou proměnu, ale i svéráznou drsnou romanci. Evropou se tehdy valily milionové zástupy uprchlíků, válečně nasazených, zajatců, zběhů i vězňů, němečtí židé mezi nimi tvořili pranepatrný zlomek. Z pochopitelných důvodů jich koncentráky přežila jen hrstka a přicházeli navíc z odlišného směru - z těch méně fajnových lágrů na severovýchodě. Přicházeli navíc mnohem později, než se odehrává Lořin příběh. Za druhé mi vadila i absence výrazného filmového jazyka. Srovnejte si například Lore s tématicky spřízněnou Krajinou po bitvě nebo Evropou od Larse von Triera a hned by mělo být jasné, kde se dá mluvit o talentu a kvalitě a kde o filmařském průměru. Kdepak, i umění se musí umět. Celkový dojem: 60 %. (12.07.2017)

Problém Lore docela dost leží v tom, jak mi připomínal krátký film učitelky umění ve filmu Ghost World, kde se splachují panenky do záchoda a opakuje se "mirror, father, mirror". Protože stejně tak je tohle skutečně univerzální art, za kterým jsem se vehementně a marně snažil najít něco víc než jen "intimní polemiku nad kolektivní vinou" a "proměnu děvčete v ženu za zvláštních okolností". Lore je ve skutečnosti proti Trierově Evropě, která je mu zasazením blízká poměrně misogynní, protože zatímco první jmenovaný dokáže nastolit mnoho témat a otázek z pohledu mužského pozorovatele, Lore se nedostane se svou ženskou aktivní hrdinkou dále než k věčné stigmatizaci a matce ochranitelce. Což je ještě podtrženo tím, že to natáčela žena. A to pro změnu formálně velmi zdatně, ač mám v poslední době pocit, že přestříhávat z detailů, značících nějaké citové pohnutí na celky, které tvoří informativní záběry je teď takový obecný recept na to spíchnout arťas za pár drobných. (16.05.2013)

,,TOHLE NENÍ VÁŠ DOMOV, NIKDO VÁS TU NECHCE!“...... /// Šťastný nacistický zítřky jsou v řiti, Áda to zabalil a Lore, její máti a 4 sourozenci to s fotřínkovou minulostí nebudou mít lehký. Netrvá dlouho a je na Hannelore, aby ukázala, co ji v Hitlejugend naučili (žádná vyvražďovačka… starat se o rodinu a přežít). Zajímavý, někdy i syrový nahlídnutí do Německa těch let, který občas utápí pomalý tempo. Postupně dramatickejch situací a okamžiků přibejvá, ale furt je to (podle mě… a s trochou nadsázky…) taková poválečná road movie, ve který si to skupinka dětí štráduje pár dní po válce napříč zónami rozděleným Německem. Místo věcí, který známe z dneška, potkávaj smrt, vojáky, obrázky židů a maj hlad. Taková solidní festivalová podívaná…. - ne tak dramatický (a už vůbec ne drastický) jako třeba polská Růža, nebo snad zážitky ženskejch v Berlíně. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,Dark Room“, kterou napsal Rachel Seiffert, číst nebudu. 2.) Chcu se projít poválečným Německem. 3.) Thx za titule ,,philop25“ a ,,jvps“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (14.03.2013)