Toy Story 4: Příběh hraček

Hračky nestárnou, ovšem děti, co si s nimi hrají, už ano. Šerifa Woodyho potkal trpký osud - stal se nepotřebným, neb jeho milovaný Andy se odporoučel na vysokou, a jeho nová nynější majitelka Bonnie ho nepřijala a raději má v oblibě rukodělného Vidlíka, nevzhledného příborového dementa. Nepotřebné hračky se už můžou spolehnout jen na Starožitnictví, ve kterém v lepším případě dostanou druhou šanci dostat se k novému dítěti,v tom horším případě se z nich stanou ztracenci. Woody a spol. však nastalou krizi svého hračkového života chtějí jednou provždy zažehnat. Řadíte-li se mezi dysgrafiky a přesto jste paradoxně k animačním technikám nároční, tenhle čtvrtý kousek z proslulé dílny Pixaru na vás udělá dojem se svou dokonalou animační stránkou. Stran příběhu je to rozkošně milé, poutavé a nemálo myšlenkově bohaté. Pizdney je pozitivní továrna, takže i zprvu záporná obstarožní panenka Gábinka, která roky bez povšimnutí dětských očí trůní se svými na slovo poslouchajícími nohsledy v útrobách vetešnictví, je vlastně politováníhodná bytost. Do popředí se dostává Pastýřka, která má akční tendence a s Woodym sdílí podobný osud. Většina hraček je ale designově odporná, navíc dějově upozaděná, takže se vlastně ani dětem nedivím, že si s nimi nechtějí hrát. Zrežírováno je to dynamicky a svěže. Josh Cooley nebyl žádnou režijní sázkou na jistotu, ovšem v žádném ohledu nepůsobí, že by jeho málo načerpané zkušenosti byly jeho záporem. Scenáristický pramen ještě nevyschnul, takže Stephany Folsom a zkušený Andrew Stanton s chutí posílají své hrdiny vstříc venkovnímu dobrodružství daleko od domova, kde permanentně dochází k dojemným shledáním a dobrodružným hrátkám. Dabingové hlasy jsou stále z řad hereckých veličin, zapomenutých alkoholiků i ženštin, co si berou mladší partnery, takže Tom Hanks, Tim Allen a Christina Hendricks (a mnozí další) oblaží obecenstvo náležitě kvalitně, český dabing je v pohodě a pochopitelně bude vyhovovat pohodlným divákům a dětem, které se ještě neseznámily s písmenky. Takže mějte na paměti, že až budete chtít nějakou vysloužilou hračku vyhodit, budete už vědět, že disponuje (citlivou) duší. 8/10 (11.11.2019)

Úctyhodné navázání na trilogii, s aktuálními tématy, dostatečnou vyspělostí a se stále svěží a nápaditou smrští gagů, přičemž ale tvůrci nezapomínají zase ani na slušnou dávku emocí. Navíc to je celé v nádherném vizuálním kabátku, kterým mě Pixar asi nikdy nepřestane uchvacovat. Na další dobrodružství Woodyho a volnomyšlenkářské pastýřky bych se podíval okamžitě. (20.02.2020)

Uf! Toy Story i po čtvrtém díle zůstává jedinou smysluplnou pixarovskou sérií. Technická stránka jako vždy bravurní, ale co potěší ještě více, a je to skoro na zamáčknutí slzy, že po delší pauze Pixar vypráví, protože je co vyprávět, srší nápady a nebojí se občas "uhnout" (některé nečekané vtípky, rozřešení některých postav apod.). Pátou hvězdičku nedávám, protože je to až moc rychlé a stopáž bohužel nebyla ke všem postavám spravedlivá. (09.08.2019)

[Viděno 16.8.] Do nekonečna a ještě dál po čtvrté! Trojka je sice nepřekonatelná, ale čtyřka je důstojným epilogem Příběhu hraček. Kolem a kolem se jedná spíše o Woodyho sólovku, ale ačkoliv zde výrazně chybí intenzivní moment podobný tomu ve spalovně odpadků v závěru třetího dílu (jež žene divákovu hladinu adrenalinu na hranici snesitelnosti), se v té změti překrásných scenérií skrývá citlivý a neobyčejně subtilní příběh o (ne)opětované lásce a vůli někam patřit....Toy Story 4 by se dalo definovat jako citovej vyděrač - nejenže nám chce o citech vyprávět, chce je taktéž u diváka vyvolat, a chce, aby se jim plně poddal - což mu vychází přímo na výbornou. No a fotorealistická animace vás doslova nutí čumět na plátno jak vyvoraná myš (dokonce i obyčejný smítko prachu je zde působivější než celá srst všech zvířat v Zootropolis). Pixar prostě ví, jak tento intenzivní zážitkový koktejl pečlivě namíchat... jen tak dál Pixare, sbohem Woody s Buzzem 💔 (17.08.2019)

Zprvu nevítané pokračování, které ve formě hledání životní role středního věku statečně cílí na nejdospělejší diváky a ty nejmenší potěší víceméně snad jen Vidlíkem. Jinak jde totiž o přemýšlivou a překvapivě také slušně děsivou procházku nostalgickou myslí, která odpovídá na otázky, na které jsem netušil, že nutně potřebuji znát odpověď. Nebýt odklonění staré party (bohužel i s Buzzem) na vedlejší kolej, nemám slov, protože jsem se zase smál na celé kolo a na konci zcela podle očekávání nekontrolovaně slzel. Takhle přece jen o půl kroku slabší než původní trilogie, ale strach ze zbytečného apendixu se naštěstí ukázal kompletně lichý. (26.08.2019)