Posel

Nesedí mi styl vyprávění Marka Epsteina. Tři čtvrtiny filmu si lámu hlavu s tím, o čem že to má vlastně být..? A odpověď mám přitom celou dobu přímo před očima- tohle bylo všechno. Všední život po všech stránkách průměrnýho kluka, kterej jezdí rád na kole. Karamboly v práci, v lásce i na bicyklu a šmitec. Všechno. Do toho příšerná estetika, rozpačitý herecký výkony a enormně slabá kamera. Finále jako dvakrát podtržený velký špatný. Beze smyslu, fakt. (20.01.2020)

Televizní film, který omylem zabloudil na filmové plátno. Pamatuji si reakci kinaře na diskusi po předpremiéře filmu na LFŠ, který vyjádřil svojí obavu, že na ten film žádného diváka nenaláká. A měl pravdu. Filmu zřejmě hodně ublížil malý rozpočet, kameraman měl k dispozici běžnou TV kameru, která má své limity. Škoda nevyužitého potenciálu brněnských reálií, které se zas tak často v českém filmu nevyskytují. (10.01.2015)

Po dlouhé filmové odmlce je pro mě Posel velkým zklamáním. Nejen, že bych nejraději celého posla přejmenovala na kozla, ale zklamala jsem se v obsazení jako takovém. Matěje Hádka mám vcelku ráda, ale o něco více mám raději jeho mladšího bratra Kryštofa. Nelíbí se mi, když občas někdo přehrává rozhořčení a podobně. Jakkoliv by mohli tvůrci tvrdit, že film zapadá do kategorie psychologický, tak mě se to nějak nezdá. Muž, který se celou dobu chová jako dítě a utíká před svými problémy by se sebou měl začít něco dělat. Konec jako vystřižený z nějakého amerického dramatu, kde k smíchu chybí třeba ještě záběr na obličej herce... Za mě velmi špatný průměr. P.S. Začíná být pravidlem, že čím více se na film těším, tak je to hloupost. (20.04.2014)

Toto bolí, toto bolí. Nebýt hrdá Brňanda, která zná téměř všechna místa, kde se děj odehrává a nebýt na premiéře v Lucerně, kam mě pozval jeden známý, který se dosti význačně na filmu autorsky podílel, moje utrpení by bylo menší a ještě menší, až by bylo nejmenší na celém světě... Ale vážně - proč ta falešná skromnost, žádná ambice odrovnat emocionálně diváka? Kde jsou ty časy, kdy bylo třeba zabít Sekala? Kdy byla platonická láska venkovského faráře k obyčejné selce tak srdcervoucí? Sice mě u Karamazových zachvátila euforie, ale jak vidno značně předčasná. (POZOR SPOILER! Vlastně jen od toho dotyčného známého vím, že hlavní antihrdina se chtěl změnit k lepšímu, jenže pak ho zmlátil ten týpek a nějak se to celé posralo a blablabla. Mimochodem to jsem teda jako z filmu vůbec nepostřehla a na konci Petrovi daný osud přála.KONEC SPOILERU.) Plytkost děje, postav, chování hodící se k puberťákům. Děj zkrátka plyne, vlastně vás ani nezajímá, co bude dál a to, co je v následujícím záběru, vás nepřekvapí. Souhrn klišé končící ještě větším klišé hrajícím si na umění. Prý jsou ve filmu odvážné sexuální scény - asi to byl poslední zoufalý pokus distributora nalákat na film vůbec nějaké diváky. No, mně je to docela šumák, i když když je to samoúčelné, štve mě to pro tu banalizaci sexu, ale to už bych zabrousila úúúplně jinam. Mimochodem asi jsem tu "odvážnost" nijak nepostřehla, protože záběr na zadek a prsa a nulová "chemie" mezi hlavními protagonisty, opravdu nepovažuji za nic převratného a hodného zaznamenání. To "Piano" z roku 1993 je jinší kafe, u něhož jsem se vždycky červenala. Jenže to už byl taky trochu jiný Příběh... (03.11.2012)

Vladimír Michálek se snažil scénář Marka Epsteina dostat do kin po několik let. Nakonec jedinou finanční podporu našel u České televize a ta až následně poté, co snímek vznikl, rozhodla o jeho kinodistribuci. Je třeba brát v potaz, že film vznikl v obdobných podmínkách jako televizní filmy, které nás ustavičně straší v neděli večer. Posel získává body za to, že televizní původ dokáže zakrýt dynamickým sestřihem a výraznou Štrbovou kamerou, potěší i způsob, jakým dokáže na plátně zvěčnit genius loci moravské metropole. Film má hlavně v první polovině drive a je na hony vzdálen svým televizním bratříčkům. Nadále však zůstává komorním dramatem, jež je spíše studií jednoho charakteru, než aby vytvářel skutečnou dějovou linku. Pojítkem scén jsou nakonec jen klasické milostné peripetie, jež psychologické aspekty poněkud banalizují. Ve výsledku film nevyniká žádnými velkými ambicemi, jde jen o nepříliš soustředěné odkrývání narušené morálky jednoho člověka, které na plátně skutečně nevyznívá tak jak na obrazovce v soukromém prostředí. Michálek schválně před projekcí v Puppu zdůrazňoval, že jde jen o "televizní, televizní, televizní film". Zatímco mohl být na obrazovce událostí, v kinech je odsouzen spíše k nezájmu. Mě však příběh i tak oslovil, se zájmem jsem ho sledoval od začátku do konce a i když byl v leččems nedotažený a banální, neiritoval mě. Konec byl možná až příliš jednoduchým řešením, ale film také mohl zabřednout do hrozícího sentimentu. Po herecké stránce Matěj Hádek předvedl sympaticky dvojznačný výkon, pro mě však exceloval především velmi zajímavý Jiří Vyorálek. Hůře dopadlo obsazení brněnských hereček, hlavně Gabriela Mikulková působila někdy trochu křečovitě a nepřesvědčivě. Michálek tedy dlouhá očekávání zcela nenaplnil, je otázkou kdy konečně dostane příležitost pro plnohodotný comeback (co je s dlouhodobě připravovanými projekty Salon Gruber, Vlci a psi či Město ptáků?). Epsteinovo jméno naopak začíná trpět inflací a i když jeho scénáře jsou poctivé a divácky vděčné, trpí absencí jakéhokoliv přesahu či větší hloubky a nedají se ani nazývat autorskými výpověďmi. Buď svoji reputaci v září napraví velmi slibně vypadajícím thrillerem Ve stínu, nad nímž strávil několik let usilovné práce, nebo nedávno ještě slibný talent potopí prokletí ze strany kritiky. (05.07.2012)