Režie:
Jan Chramosta, Jan Těšitel, Vojtěch Moravec, Martin Kopp, Slobodanka Radun, Daniel Maráky (více)Kamera:
Karel Fairaisl, Petr Koblovský, Vojtěch Vančura, Braňo Pažitka, Martin Šec, Jan Cabalka (více)Hrají:
Ondřej Pšenička, Oldřich Vízner, Karel Heřmánek, Jiří Strach, Tomáš Töpfer, Johanna Tesařová, František Němec, Václav Postránecký, Viktor Preiss, Naďa Konvalinková, Kateřina Burianová (více)Epizody(12)
-
Básník (E01)
-
Zmizení herce Bendy (E02)
-
Jasnovidec (E03)
-
Zločin na poště (E04)
-
Soud pana Havleny (E05)
-
Muž, který se nelíbil (E06)
-
Závrať (E07)
-
Příběh sňatkového podvodníka (E08)
-
O lyrickém zloději (E09)
-
Ztracený dopis (E10)
-
Případy pana Janíka (E11)
-
Zločin v chalupě (E12)
Obsahy(1)
Pod názvem Čapkovy kapsy se skrývá projekt České televize, v rámci kterého mladí a talentovaní režiséři točí klasické povídky zkušených scenáristů, například Ivana Klímy či Václava a Věry Šaškových. Každý z příběhů připomene velké autorské i myšlenkové mistrovství Karla Čapka. Zajímavé pro diváky jistě bude srovnání s předešlými televizními verzemi povídek, které vznikly ještě v době Československé televize. Autoři Čapkových kapes nechtějí s předlohami příliš experimentovat, mnohem důležitější je pro ně „vdechnout život“ klasice. (Česká televize)
(více)Recenze (74)
Povedený projekt, ve kterém dostali začínající režiséři možnost natočit krátké příběhy, které mají hlavu i patu. Čapkovy předlohy jsou čtenářsky (a teď i divácky) vděčné, herecké obsazení provtřídní, některé filmečky trochu lepší (čtyři hvězdičky), jiné slabší (pod tři žádný nešel). Jenže je to dáno spíš potenciálem samotného příběhu. Všech dvanáct epizod vypadá, téměř jakoby je natočil jediný tvůrce. Možná je to dobré pro seriál, nikoli však pro český film (70%). ()
Největší chybou bylo, že jsem si před zfilmovanými příběhy přečetla Čapkovu knížku "Povídky z jedné a druhé kapsy", a pak jsem jen sledovala, jak je daná povídka zpracovaná a jak moc se od psaného originálu liší. Ze zfilmovaných povídek mám dojem, že nevystihují hlavní myšlenku autora. Tvůrci si buďto něco do děje přidali, nebo tam neukázali co bylo podstatné, takže to vyznělo do ztracena. Jenže tady srovnávám knížku a film, což asi není úplně správně. ()
Výborné... Čapek je výborný, jeho zpracování také... jak scénáristicky, tak režisérsky. Dokonalá atmosféra. Nejvíce se povedly povídky Zločin v chalupě, Soud pana Havleny a Zmizení herce Bendy. Tolik zajímavých dialogů, tolik zajímavých myšlenek... i když v Čapkově originále je to ještě lepší: Všecky vaše milióny nevydají za toho opilého komedianta; se všemi svými milióny nesvedete ten královský pokyn ruky – tu vylhanou, a přece úžasnou velikost člověka. ()
Nelze jednoznačně říci, že by beletrie Karla Čapka byla neprůhledná, příliš komplikovaná a proto obtížně přístupná. A přece se u značné části dobové kritiky až příliš setkávala s nesnázemi srovnatelnými s jen málokterými díly jiných významných meziválečných prozaiků. Nejde ani tak o to, že ji nezřídka odmítala, ale hlavně, že přitom docházelo k nedorozuměním, k nepochopení smyslu textů. Svéráznou kapitolu ve vztahu kritiky k Čapkovým pracím tvoří ohlas dvou knih drobných novinářských žánrů, Povídek z jedné kapsy a Povídek z druhé kapsy, vydaných krátce za sebou v roce 1929. Odmítla je kulturní levice i pravice, ale i v Lidových novinách, kde Čapek pracoval a své povídky převážně uveřejňoval, nevyvolalo jejich knižní vydání mimořádné nadšení. Za léta své existence ovšem obě knihy zaznamenaly řadu nových vydání, prošly několika společenskými změnami, získaly si nové čtenáře, kteří v nich nalézají zalíbení. Proč tomu tak je? Především také proto, že jedním z osobitých rysů povídek není samotné rozluštění záhady prostřednictvím gradace děje až k finálnímu odhalení. Do dějové osnovy detektivního příběhu vnáší autor něco žánrově zcela neorganického, zdánlivě i zcela vedlejšího, co se nakonec ukáže jako hlavní, protože způsobuje, že rámec detektivky dostává novou noetickou náplň a nabývá rysů filozofické povídky. Nic na tom nemění, že tato filozofičnost má nezřídka zábavný, takřka anekdotický charakter. S bravurou koncipované mikropříběhy mladých tvůrců, kteří svým přístupem vnášejí do stojatých veřejnoprávních vod svěží vítr, nepostrádají nic z toho, co je pro Čapka typické: vtip, nadhled, ironii, atmosféru doby a především nádherně modelované dialogy, které i po vlastních scénáristických úpravách netahají za uši. Přidáme-li obsazení naší současnou hereckou špičkou (výborné vícekreace Töpfera a Preisse, Hrušínský, Hartl, Štěpnička, Navrátil, Konvalinková, Vetchý, Holub, Javorský, z mladých je to především Martin Myšička, David Švehlík a David Novotný, vyloženě pozitivní je shledání s Heřmánkem, Satoranským nebo Víznerem, jež vídáme jen zřídka), pak je laťka nastavena velmi vysoko. Pod průhlednou, široce přístupnou a veskrze humornou maskou obou KAPES se skrývá nevšední významové bohatství. O tom ostatně svědčí nezvykle pestré spektrum protikladných názorů soudobé kritiky, která zaskočena Čapkovým jakoby odlišným intelektem, nedokázala zaujmout stanovisko, jež za ně mezitím převzala čtenářská obec. Ta totiž velice brzy pochopila, jakou řečí k nim Karel Čapek promlouvá. ()
Některé díly skvělé (Zločin v chalupě, Případy pana Janíka), jiné velmi slabé (Ztracený dopis, Básník). Ale například Zločin na poště v podání Menšíka mi přišel mnohem více čapkovský, i když pan Navrátil je rovněž skvělý herec a této role se zhostil výtečně. Zato tomu chlapci v Básníku jsem nevěřila ani to, že báseň napsal natož aby měl na pokoji dívku. A proč pojali roli sňatkového podvodníka jako protiúkol, rovněž nechápu. Velmi nepřesvědčivé a ve srovnání s Jiřím Sovákem, který si s rolí pohrál jako s čerstvě okradenou vdovičkou, velmi slabé. David Novotný však pojal roli výborně. Vetchý nebo Preiss také pěkné. Škoda, že se nenatočily některé jiné povídky, dosud nezpracované a rovněž pěkné. ()
Galerie (136)
Photo © Česká televize / Zuzana Páchová
Zajímavosti (14)
- Divadelní scény v povídce Zmizení herce Bendy se natáčely v pražském Divadle na Vinohradech. (kosticka7)
- Epizoda „Případy pana Jeníka“ byla natočena v hospodě U krobiána v Hostímě u Berouna. Alpská túra v epizodě "Závrať" se točila v Českém krasu, konkrétně v lomu Velká Amerika. Díl "Básník" se natáčel ve skanzenu Kouřim. (alpeew)
- Herec Jan Hartl vytvořil stejnou roli v televizní inscenaci Soud pana Havleny z roku 1980. (Bart)
Reklama