Miss Bala

Tihle policajti jsou s náma, můžeme jet.. Naivní kroky mexické dívky rozpoutají její soukromé peklo, ocitá se ve hře bez (pro ni i diváka) jasně stanovených pravidel, když se pokusí udělat krok jiným směrem, než si přejí bossové drogového gangu, je bez trestu vrácená zpět do hry. Úkoly z bodu A do bodu B se ale začínají po čase poměrně zajídat, moc nepomůže ani zneklidňující vizuální stránka (málokdy vidíme celek) nebo velmi přesvědčivá (i v emocionálně vypjatých momentech) představitelka ústřední role. Režisér, sic má podle všeho solidní talent, pracuje s až překvapivě velkou dávkou poloprázdných momentů, situací i charakterů. Asi jsem čekal trochu jiný šálek.. (01.05.2012)

Nevím, jestli jsem někdy viděl film, který by tak vytrvale a okázale pracoval s vytvářením nejrůznějších druhů mezer (narativních, prostorových...). Téměř každý záběr nám cosi odpírá, skoro nikdy nemáme úplný přehled o tom, co se na scéně děje. Miss Bala k tomu přitom využívá řadu různých prostředků - během vypjatého dialogu odmítá přeostřit z tváře hlavní hrdinky na padoucha, kamerou zabírá pouze část scény/detail a zbytek nás nechává si domýšlet, Lauru nechává zabloudit do tmy, kde se neorientujeme ani my diváci (práce s nasvícením mizanscény) atd. V mnoha případech jsou navíc tato rozhodnutí významotvorná. Když například v dlouhém záběru sledujeme pouze břicho Laury, které terorista sešněrovává lepicí páskou a schovává do ní bankovky (viz poster), posiluje se naše vnímání hrdinky jako pouhé věci, které je využíváno pro pašování peněz. Je to dost ironické, protože sama Laura se v úvodu touží stát misskou, tedy pouhým objektem, který je během promenády v plavkách redukován na "90-60-90". Film nás navíc zcela záměrně nechává se plácat ve změti propletených vztahů mezi policií, gangy a jejich nejrůznějšími frakcemi, protože chce demonstrovat jejich vzájemnou provázanost a navíc evokovat bezmoc, kterou zažívá Laura. Snímek ale skutečně testuje hranice omezené narace tak důkladným způsobem, až se podle mého tyto taktiky stávají lehce kontraproduktivní - je v určitých momentech/po určité době nesmírně těžké stoprocentně se soustředit na dění, které tuhle soustředěnost dostatečně neodměňuje. To je v podstatě můj jediný závažnější problém s Miss Bala, která je jinak celkem pozoruhodným a poměrně radikálním artovým snímkem. A ten závěrečný sociálně-uvědomělý a částečně vysvětlující titulek tomu taky trochu škodí, protože mnohovrstevnatost snímku redukuje na jediné téma. (10.07.2012)

,,LAURO POVĚZTE MI, CO VÁS VÍC VÁBÍ? BOHATSTVÍ, NEBO SLÁVA?“..... /// Mexickej návod na Miss....nebo spíš návod na to, jak se stát královnou krásy v Mexiku? Taky a taky, ale děj (solidně rozehraná partie!) má k molu plnýmu nablejskanejch kozatek s číslama na plavkách daleko stejně jako já s body ke ,,golfistovi“. Vono se řekne – Miss. Což voto, Lau je blbá obstojně (přiznávám, je to jen předsudek) - páč jinak by se asi nezapletla s největším a nejhorším banditou, ze kterýho se navíc snaží neustále dělat idiota. Syrovej děj přináší zajímavý situace, při kterejch vobčas zůstává rozum stát, ale nuda to není. První hodina je rozhodně za strong>4*, ale pak....Milá Lauro, každej má takovej osud, jakej si zaslouží...(a ty seš vobčas pěkná kráva!). Umně skloubená mexická realita, soutěž Miss a drogová mafie. Jen jsem z tý dějový ,,změti“ volaký zmetený. 3a½!, ale dát ,,jen" 3*, by bylo nespravedlivý... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistíš, proč nechcu bej miss v Mexiku. 2.) Jsem generál a rád šoustám missky. 3.) Thx za titule ,,playboxquest“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ** (22.04.2012)

Královna krásy. Typická figurka na šachovnici, která se akorát řídí pevně danejma pravidlama. Nic zvláštního. Fascinující je, když se Laura pokusí pravidla porušit (útěky, mlčení ..) ačkoliv přitom polovědomě riskuje život. Tyhle porušení pravidel totiž nejsou nijak potrestaný, figurka je prostě vrácena zpět na šachovnici, bez trestu, bez velkýho vyhrožování a emocí. Její vůle (co je bytí bez vůle) je totálně potlačená. Jako polámaný kolečko ve stroji. Když nemáme náhradní, prostě ho opravíme, nenařežeme mu za to. Za zmínku stojí i ten totální pocit penetrace dobra zlem (tyhle policajti jsou naši, cesta je volná) a naopak (myslím, že ten a ten může být donašeč)... Tenhle pocit frustrace z neschopnosti rozlišit mezi oficiální reprezentací a mafií je nám přece dobře známej, ještě před čtyřma lety vedl Pavel Bém žebříčky popularity (a to to byl prosím člověk u vlády, nikoliv v opozici, což je kritická, vděčnější role, taky se toho míň dá posrat) a dnes je z něj největší gauner pod sluncem. Frustrace pramení z toho, že nejsme schopni se smířit s tím, že nedisponujeme schopností odlišit dobro a zlo a tak v posledku na nás zůstává špína viny. (30.03.2012)

Když první polovinu naprosto nechápete, co se děje, kdo je kdo a jaké jsou spojitosti, a není to výsledkem nějaké brutální hry s divákem, ale neschopnosti, něco je sakra špatně! Ne tedy že by druhá půlka byla lepší, ale alespoň začínáme tušit motivace. Jinak hrdinku, která dělala bůhvíjak dlouho, co se jí řeklo, ať to bylo cokoliv, aniž by jakkoli naznačila odpor, odmítám litovat. že nám ji Naranjo předhazuje jako oběť, mě naprosto nezajímá - ona není oběť, je viník. (26.03.2012)