Rivalové

Nebýt toho, že jsem chtěla vidět Daniela Brühla s předkusem, tak by mě nejspíš ani nenapadlo takovýhle film vyhledávat, nakonec jsem si to ale i docela užila. Bohužel si tvůrci neodpustili takové blbosti, jako že Hunt zmlátí novináře a podobně, aby to bylo "zajímavější". Mě by zajímalo, jestli film doopravdy straní Laudovi, a nebo jestli se mi to tak jenom zdálo díky mé akurátní robotické povaze. Hans Zimmer nic moc, scéna v dešti, kdy se Nicky rozhodne zastavit, se mi sice vryla do hudební paměti, ale jinak šel soundtrack jedním uchem dovnitř a druhým ven. -"It's too dangerous." (22.02.2019)

Mezi nejlepší scény Rivalů patří ta, kdy oba závodníci soutěží v deštivém Fuji (ve skutečnosti nepršelo celou dobu) o titul Mistra světa. Perfektní kameramanská práce Mantleho nabízí nesmírně pohlcující chvíle, kdy se najednou ocitáte na tribuně s tisíci diváky a kolem vás s obrovským rámusem startují závodní vozy rivalů, které uhánějí po nebezpečných okruzích, nebo se řítíte v autě k cíli a dění sledujete subjektivním pohledem kamery./// Film působí, že byl točen promyšleně, v akčních sekvencích dravě, technicky je nadprůměrný a už teď se mluví o Oscarech. Rivalové tedy rozhodně nejedou na výpary, ale v konečném zúčtování Howard natočil neobyčejný příběh až příliš obyčejně. Většinu stopáže tvoří poměrně opakující se dialogy na téma vítězství, odhodlání a vůle s řadou hollywoodských klišé. Příliš nechápu, že to jinak velmi kritičtí a nároční diváci zcela ignorují. Držet palce nelze ani jednomu, protože každý závodník je něčím nesympatický. Kýžené emoce se tak nedostavují a konec lze de facto chápat tak, že každý vyhrál. Howard tím kráčí divákům v ústrety a film díky tomu funguje i pro ty, které formule vůbec nezajímají. Znalce čeká řada nepřesností i výmyslů, s tím se však u dramatu počítá. Ne, že by Rivalům došel v polovině benzín, ale čekat téměř dvě hodiny, než se to celé rozjede? To je poněkud málo, a to rozhodně nejsem proti sportovním filmům. 65 %. [Kino] (24.09.2013)

Je mi srdečně u zadele, jak moc ten film odpovídá tehdejší realitě, protože je SKVĚLÝ! A byl by skvělý, i kdyby byl vycucaný od A do Z, protože příběh dvou rivalů z kolotoče F1 má vše, co dělá film filmem. Snímek monitorující doby, kdy jsem F1 začínal ještě jako kluk opatrně sledovat mě opravdově nadchnul. Parádní herecké výkony (oba hlavní hrdinové jsou vykresleni úžadně realisticky!), atmosféra nasáklá benzínem a spálenými gumami, dravé závody coby loterie se životy jezdců... Jsem fakt nadšený, dost možná i proto, že zrovna od roku 1976 se F1 stala na nějakých 5-6 sezón mým sportem č.1, až pak začala opatrně ustupovat fotbalu, hokeji, basketu atd... Dnes je mi trochu smutno, jak obrovskou část náboje oproti tehdejšku postrádají dnešní závody této série. Takže díky Rivalům i za tohle připomenutí! (11.02.2014)

Rivalové beze zbytku naplňují Morganův mustr, kdy vyjde ze skutečných osudů, vyhmátne si z tématu „to něco nadčasového" a vše tomu podřídí. V rámci dramatizace událostí na tom „jak to ve skutečnosti bylo" málokdy nechá nit suchou, ale nevadí to, protože to působí jako že to tak být mohlo a že si to tak říci mohli. Což není špatný přístup; ostatně je to dramatik. Byla by tedy chyba očekávat od Rivalů věrnost a ještě větší chyba hledat v nich pohled do duše závodníka motorsportu à la Le Mans. A vyloženě blbost by byla očekávat od nich sportovní klišé. Ostatně to je sportovní film až tak nějak v druhém plánu. Co tedy vlastně čekat? Drama (a především drama!) o rivalitě dvou (ne)respektujících se protivníků, kde jeden je líc a druhý rub téže mince a kde každý představuje jeden z (nejen) sportovních archetypů; charismatický floutek užívající si života plnými doušky i miláček kamer s talentem od pána Boha, kterému kariéru zařizují jiní versus drilem cepované precizní umění v ústraní se pohybujícího za všech okolností racionálního kariéristy každým coulem. Portrét dvou mužů, kdy jeden by nebyl bez druhého a... No prostě takové závodnické yin a yang. A to vše v divácky vděčném (a Howard to umí náležitě prodat, o tom žádná) hávu Formule 1, ovšem nikoli o Formuli 1. (02.10.2013)

Howard je spíš Niki Lauda, chladný, kalkulující, profesorský s citem pro vyladěný design. Díky tomu Rivalové neskutečně akcelerují v závodních sekvencích a tak trochu tuhnou tam, kde se snaží pojmenovat destruktivnost závodnické vášně. James Hunt tu vypadá jako kluk z plakátu (něco jako benzínem načichlý pin-up boy) a nejlepší nejsou trochu prkenné dialogy, ale moment, kdy se po nich hrdinové zatváří nebo udělají gesto. Jinak jsou Rivalové na poměry "sportovní limonády" vlastně svěží záležitostí. Bývá zvykem, že ve sportovních dramatech musí hrdina něco obětovat a popřít kus sebe. Vzhledem k tomu, že filmový Lauda má to, co nemá filmový Hunt a vice versa, je konečné vítězství vlastně absolutní. Každý má svou pravdu a svůj kus triumfu. Ten moment, kdy se člověk v závěru nemůže rozhodnout, komu vlastně držet palce víc, je docela vzácný. Rád pak uzávorkovávám to, že Rivalové celý sport rytířsky idealizují a případ "Lauda vs Hunt" by se podle nich taky zrovna dokonale zrekonstruovat nedal. Celý rok čekám na blockbuster, který mě zatlačí do sedačky a napumpuje adrenalinem. Rivaly jsem měl vedené jako černého koně (netlučte mě, vím, že je to rozpočtem v podstatě indie). Svou úlohu splnili dokonale. [80%] P. S. Thums up for Brühl... Lauda ještě nikdy nebyl tak cool. Chladný a ostrý jako žiletka. (24.09.2013)