Rivalové

Mezi nejlepší scény Rivalů patří ta, kdy oba závodníci soutěží v deštivém Fuji (ve skutečnosti nepršelo celou dobu) o titul Mistra světa. Perfektní kameramanská práce Mantleho nabízí nesmírně pohlcující chvíle, kdy se najednou ocitáte na tribuně s tisíci diváky a kolem vás s obrovským rámusem startují závodní vozy rivalů, které uhánějí po nebezpečných okruzích, nebo se řítíte v autě k cíli a dění sledujete subjektivním pohledem kamery./// Film působí, že byl točen promyšleně, v akčních sekvencích dravě, technicky je nadprůměrný a už teď se mluví o Oscarech. Rivalové tedy rozhodně nejedou na výpary, ale v konečném zúčtování Howard natočil neobyčejný příběh až příliš obyčejně. Většinu stopáže tvoří poměrně opakující se dialogy na téma vítězství, odhodlání a vůle s řadou hollywoodských klišé. Příliš nechápu, že to jinak velmi kritičtí a nároční diváci zcela ignorují. Držet palce nelze ani jednomu, protože každý závodník je něčím nesympatický. Kýžené emoce se tak nedostavují a konec lze de facto chápat tak, že každý vyhrál. Howard tím kráčí divákům v ústrety a film díky tomu funguje i pro ty, které formule vůbec nezajímají. Znalce čeká řada nepřesností i výmyslů, s tím se však u dramatu počítá. Ne, že by Rivalům došel v polovině benzín, ale čekat téměř dvě hodiny, než se to celé rozjede? To je poněkud málo, a to rozhodně nejsem proti sportovním filmům. 65 %. [Kino] (24.09.2013)

V technické přesnosti připomínající Laudův motoristický perfekcionismus, zároveň však charakterově živelné jako Huntův osobní život. Ve výsledku chutná kombinace, která chytře pracuje s realitou i žánrovými klišé a poskytuje jeden z nejuspokojivějších filmových soubojů, které jsme na plátně v posledních letech viděli. Adrenalin, soupeřivost, respekt! (25.09.2013)

Rozhodně nepatřím k těm, co jsou schopni uvalit poslední prachy za jakousi tu WC, kde v nějakém předraženém kempu vykouknou na dvě hodiny ze svého smradlavého stanu, divoce vykašlou olovo z výfukových plynů, asi tak sedmdesátkrát smýknou při zvuku "vrrrrrrrn" prudce hlavou zleva doprava, když se kolem nich mihne hnusné auto s reklamou na šprcky, a posléze si sbalí svých pět švestek, aby se doma podívali na internet, který z těch přeplacených, zbytečných a arogantních kokotů to tentokrát vyhrál! Ač jsem byl k tomuto filmu oprávněně skeptický, musím konstatovat, že se dá u těch formulí kupodivu i bavit, pokud se k tomu řvoucímu míhání přichomejtne i nějaký ten slušný herec (A ne, nemyslím Homosworta, ten byl stejně gay, jako všude jinde!). Osud byl k Nikimu opravdu milostivý. Když mu totiž po té grilovačce přišili kus vlastní prdele na xicht, je z něj opravdový sympaťák, jen si musí sem tam oholit čelo a nechat vyhladit celulitidu. Před tou nehůdkou byl strašná tlama! No, na Monzu nepojedu ani příští rok, místo toho ale zvažuji, že si raději skáknu zalyžovat do Grenoblu, kde je prý taky občas k vidění, jak se nějaký Švec rozmrdá na hadry, a jeden si při tom i zasportuje. (30.12.2013)

Je mi srdečně u zadele, jak moc ten film odpovídá tehdejší realitě, protože je SKVĚLÝ! A byl by skvělý, i kdyby byl vycucaný od A do Z, protože příběh dvou rivalů z kolotoče F1 má vše, co dělá film filmem. Snímek monitorující doby, kdy jsem F1 začínal ještě jako kluk opatrně sledovat mě opravdově nadchnul. Parádní herecké výkony (oba hlavní hrdinové jsou vykresleni úžadně realisticky!), atmosféra nasáklá benzínem a spálenými gumami, dravé závody coby loterie se životy jezdců... Jsem fakt nadšený, dost možná i proto, že zrovna od roku 1976 se F1 stala na nějakých 5-6 sezón mým sportem č.1, až pak začala opatrně ustupovat fotbalu, hokeji, basketu atd... Dnes je mi trochu smutno, jak obrovskou část náboje oproti tehdejšku postrádají dnešní závody této série. Takže díky Rivalům i za tohle připomenutí! (11.02.2014)

Chci si umět užívat žvota jako James Hunt a přitom být životním perfekcionistou jako Niki Lauda. Jenže na druhou stranu se nechci uchlastat k smrti jako James Hunt a plápolat jako Niki Lauda mne rovněž neláká. Takže vezmu zavděk svým obyčejným životem, který jsem si zpříjemnil skvělým filmem s burácejícími motory, sexuálními výstřelky a neustálým špičkováním mezi hlavními hrdiny. Jen pro mne bylo poněkud obtížné udržet se v napětí, neboť si sice nepamatuji, co jsem měl včera k obědu ani kolik mám koupit rohlíků, ale sezónu formule 1 z roku 1976 se mi dosud z paměti vymazat nepodařilo. (27.10.2013)