Rivalové

Howard je spíš Niki Lauda, chladný, kalkulující, profesorský s citem pro vyladěný design. Díky tomu Rivalové neskutečně akcelerují v závodních sekvencích a tak trochu tuhnou tam, kde se snaží pojmenovat destruktivnost závodnické vášně. James Hunt tu vypadá jako kluk z plakátu (něco jako benzínem načichlý pin-up boy) a nejlepší nejsou trochu prkenné dialogy, ale moment, kdy se po nich hrdinové zatváří nebo udělají gesto. Jinak jsou Rivalové na poměry "sportovní limonády" vlastně svěží záležitostí. Bývá zvykem, že ve sportovních dramatech musí hrdina něco obětovat a popřít kus sebe. Vzhledem k tomu, že filmový Lauda má to, co nemá filmový Hunt a vice versa, je konečné vítězství vlastně absolutní. Každý má svou pravdu a svůj kus triumfu. Ten moment, kdy se člověk v závěru nemůže rozhodnout, komu vlastně držet palce víc, je docela vzácný. Rád pak uzávorkovávám to, že Rivalové celý sport rytířsky idealizují a případ "Lauda vs Hunt" by se podle nich taky zrovna dokonale zrekonstruovat nedal. Celý rok čekám na blockbuster, který mě zatlačí do sedačky a napumpuje adrenalinem. Rivaly jsem měl vedené jako černého koně (netlučte mě, vím, že je to rozpočtem v podstatě indie). Svou úlohu splnili dokonale. [80%] P. S. Thums up for Brühl... Lauda ještě nikdy nebyl tak cool. Chladný a ostrý jako žiletka. (24.09.2013)

Absolútne strhujúce! Ešte stále lapám po dychu, do úst a na klávesnicu sa mi tlačia samé superlatívy a hneď na úvod si dovolím označiť tento snímok za filmový zážitok roku. Ako nestranný fanúšik F1 nemám prehľad o histórii a faktoch spred niekoľkých dekád, tým-pádom ma až tak nezasiahli a nerozhodili informácie, že niektoré udalosti (súvisiace s osobami Laudu a Hunta a ich súbojov) boli upravené na úkor hodnovernosti. Tento film nie je dokument, je to film, ktorý na základe jedného z najslávnejších príbehov z histórie motoršportu prináša divákovi pohľad do sveta jazdcov, ktorí sú ochotní ísť na trati až na kosť, cez mŕtvoly a pozrieť sa počas pretekov smrti do očí. Zároveň je až neuveriteľné zistenie ako sa mení športový duch jedného z najnebezpečnejších športov v priebehu rokov. Ako som spomenul, scenár nie je to, čo by som chcel vychváliť, pretože nie je umenie upraviť si sled udalostí tak, aby bol pre publikum čo najpríťažlivejší. To, čo sa nesmie opomenúť je, že Howardovi sa opäť podarilo obhájiť svoje remeslo a natočil film tak pútavo a dychtivo, že vás vcucne do sedadla ako zošliapnutie plynového pedálu v monoposte formuly. Umenie je tá mravenčia práca za kamerou, dodať filmu explozívny nádych v každej scéne, či na trati, v boxoch alebo v dialógoch - a to najmä prácou kamery, strihom a hudbou. Pôsobivá retro atmosféra posúva film ešte o level vyššie. Herci prispievajú k tomuto intenzívnemu zážitku nemalou mierou, Brühl v životnej roli a forme. 100%. (30.12.2013)

Vynikající životopisné drama. Samotný příběh je jako dělaný pro celovečerák a Ron Howard se toho zhostil na výbornou. Vše vypadá naprosto autenticky a člověk by věřil, že se jedná o snímek, co stál třeba 100mil USD. Jenže omyl. Film stál nějakých 38mil a tvůrcům se skvěle podařilo zkombinovat skutečné záběry s těmi natáčenými. Děj krásně odsýpá a film nenudí! Těžko říci proč. Ačkoli Howard není tak úplně zárukou výborného filmu sám o sobě a nějaká fiaska za sebou má, Rush se mu povedl natočit tak chytlavě v každém záběru, že si vysloužil můj obdiv. Hemsworth je sice jako vždy skvělý, ovšem Daniel Brühl měl podle mě těžší úlohu a klobouk dolů před jeho výkonem. Nyní se ještě zmíním k tomu Zimmerovi. Ten sice složil méně opulentní soundtrack mimo ty velké blockbustery, ovšem hlavní motiv je naprosto skvělý a neskutečně se mi tam hodil, což taky není úplně obvyklé ani u něj.....100%...[16.10.2013_Cinestar_Černý most] (16.10.2013)

Režisér, který mě příliš nebere, mě dokázal rozbrečet filmem o sportu, u nějž usínám jen o pár vteřin pomaleji než u tenisu. Jak osvěžit zaprděný žánr sportovních filmů? Vykašlat se na do mrtě vytěžený rockyovský motiv „underdoga“, udělat z toho niterní i externí souboj našich milovaných orgánů, mozku a koulí, a pojmout to jako obecnou úvahu o neústupné urputnosti nutné k úspěchu – když se to vezme kolem a kolem, mohli ti dva docela dobře závodit v profesionálním přežírání a vyznění by bylo stejné. Snad nikde jinde jsem dosud neviděla přirozenější předávání štafety mezi protagonisty, které umožňuje doslova nemožné, a sice fandit oběma zároveň. Mužné filmy o mužných mužích, co mužně dělají mužné věci – můj nový oblíbený žánr. (15.10.2013)

Rivalové nejsou o Niki Laudovi, Rivalové přímo jsou Lauda. To přirovnání se nabízí samo. Slavný formulový závodník je zde popsán jako precizní technik, suchar odhodlaný svou pílí a odhodlaností získat to, co jeho oponent zvládá ukořistit spontánností a charismatem. Připomíná to obráceného Amadea, v němž génius průměrnosti materiálně prohrává, ale morálně vítězí nad horkokrevností a radostí ze života. S trochou jízlivosti se nabízí, že něco takového musí být tajným snem Rona Howarda. Celou jeho režijní kariéru prostupuje preciznost ve všech ohledech. Dobře volené postupy ozkoušené mnohými před ním. Mnohdy padne jeho úsilí co nejdůstojněji a nejdůsledněji zpracovat námět na úrodnou půdu (Duel Frost/Nixon, Apollo 13), jindy se stane fatálním omylem (brownovské adaptace, Grinch) a jindy zdrojem nekonečných debat, jde-li o umění, nebo zbabělý mustr (Čistá duše). Čekat, že se Howard změní a začne experimentovat, by bylo stejně pošetilé jako chtít po Hansi Zimmerovi, aby složil ještě čtvrtý hudební motiv, který by přidal k těm třem, co už dvě desetiletí dokola opakuje. Ani jeden nemá k posunu důvod – jejich formální zbabělost a ničím nerušená sázka na jistotu jim přinášení většinou uznání a řadu obdivovatelů v divácích, kteří oceňují, že v kině uvidí či uslyší přesně to, co si přáli. A tentokrát to oceňuji i já. (03.10.2013)