Rivalové

Technicky brilantní. Vizuálně dynamický, ale námětově nenaplněný. Howardovsky vyšperkovaný snímek, který ale není zdaleka tak emocionálně zdrcující jako Senna, který dokáže diváka položit na kolena. Daniel Brühl překonává svůj nejlepší herecký výkon od Inglourious Basterds. (29.05.2014)

Mezi nejlepší scény Rivalů patří ta, kdy oba závodníci soutěží v deštivém Fuji (ve skutečnosti nepršelo celou dobu) o titul Mistra světa. Perfektní kameramanská práce Mantleho nabízí nesmírně pohlcující chvíle, kdy se najednou ocitáte na tribuně s tisíci diváky a kolem vás s obrovským rámusem startují závodní vozy rivalů, které uhánějí po nebezpečných okruzích, nebo se řítíte v autě k cíli a dění sledujete subjektivním pohledem kamery./// Film působí, že byl točen promyšleně, v akčních sekvencích dravě, technicky je nadprůměrný a už teď se mluví o Oscarech. Rivalové tedy rozhodně nejedou na výpary, ale v konečném zúčtování Howard natočil neobyčejný příběh až příliš obyčejně. Většinu stopáže tvoří poměrně opakující se dialogy na téma vítězství, odhodlání a vůle s řadou hollywoodských klišé. Příliš nechápu, že to jinak velmi kritičtí a nároční diváci zcela ignorují. Držet palce nelze ani jednomu, protože každý závodník je něčím nesympatický. Kýžené emoce se tak nedostavují a konec lze de facto chápat tak, že každý vyhrál. Howard tím kráčí divákům v ústrety a film díky tomu funguje i pro ty, které formule vůbec nezajímají. Znalce čeká řada nepřesností i výmyslů, s tím se však u dramatu počítá. Ne, že by Rivalům došel v polovině benzín, ale čekat téměř dvě hodiny, než se to celé rozjede? To je poněkud málo, a to rozhodně nejsem proti sportovním filmům. 65 %. [Kino] (24.09.2013)

Řekněme si to na rovinu - řada věcí v Rivalech ukazovaných byla ve skutečnosti víc než jen trochu jinak. Ale Howard má prostě cit pro filmovost, a vzhledem k tomu, jak skvěle sledovatelný film o tom, jak vypadala a fungovala zábavní show jménem Formule 1 v sedmdesátých letech, dal dohromady, mu nejde to přizpůsobování faktů za účelem zvýšení přitažlivosti výsledného produktu neodpustit. To nejdůležitější - specifické šílenství, které žene jezdce vpřed, a také dva naprosto odlišné přístupy k závodění - je tu zachyceno naprosto dokonale. Velkou zásluhu na tom samozřejmě mají Brühl a Hemsworth, ale to hlavní jsou naprosto dokonalé záběry z průběhu Velkých Cen - a ty mají na svědomí kameraman Anthony Dod Mantle a jeho režisér Ron Howard. Filmové řemeslo at its finest a nějaké ty zatajené dechy, vykulené oči a husí kůže k tomu. Takže 90%. Ale že by to byla filmová událost desetiletí, nebo nedej bože jeden z nejlepších filmů historie? To promiňte, ale nee. (31.07.2014)

Možná by se dalo strefovat do hladce klouzající dějové linky a do žánrově přesně definovaného souboje protikladů. Jenže já to při vší upřímnosti a živočišnosti celého příběhu nedokážu a kdo někdy měl rád závody formulí, když se ještě nejednalo o promyšlené kroužení v týmové režii, ale o vpravdě smrtelnou zábavu, bude na tom stejně. Od prvního zařvání motorů přes herecký koncert výbušného Hemswortha i chladného Brühla až po nerozdýchatelnou finální třetinu plnou vizuální dokonalosti a emocionální bohatosti. A pokud ani to nestačí k plnému zážitku, zaburácí Hans Zimmer a vůz je okamžitě zpátky na trati. Na té, kde každé sešlápnutí pedálu může být to poslední. (09.10.2013)

Debilové aneb hollywoodské přežvýkání potenciálně kvalitní látky. Při sledování jsem se nemohl zbavit dojmu, že sleduju děsně vyhypovanou verzi Formule! a dalších závoďáckých sraček, které zvláště v minulé dekádě zaplavovaly bez absolutního zájmu širší veřejnosti trh a odnášely si tak maximálně znuděné recenze a nízké hodnocení. O to víc jsem čekal právě od tohoto filmu, který měl být údajně úžasný, netradičně pojatý a plný dramatického závodění. Tu všeobecnou stolici nadšení ovšem můj svěrač rázně uřízl zhruba v polovině stopáže, protože ze závodů jsem viděl naprosté hovno, respektive titulky s textem: "Vyhrál Hunt, Lauda nedokončil", "Lauda vyhrál, Hunt měl závadu". No kurva, díky za počteníčko! O závodění tento film vůbec není, je o nepovedeném pokusu zachytit charaktery a vztah dvou jezdců, díky čemuž permanentně střídá dva životní příběhy, jenž jsou tak absolutně nudně vylíčené a mají představit jen to, s kým dotyčný jezdec aktuálně šuká v posteli, že dojem nakonec nezachraňuje ani potenciální vrchol filmu, nehoda Laudy. Skutečný vztah těchto dvou závodníků film absolutně ignoruje, nerozvíjí ho, neukazuje ucelený (zajímavější a složitější), pouze omezuje na dvouvteřinová setkání vzájemně se fakujících karikatur skutečných jezdců a jede si dál tu svojí. Potenciál toho příběhu ležel na závodní dráze, ale Howard ho raději vraždil v obývacích nebo stájových boxech vylíčením malicherností, ačkoliv v té samé době umírali bez zájmu kamer závodníci na dráze. Kdyby se Howard místo na přehnané demonstrace bohémismu Hunta a studeného profesionalismu Laudy raději soustředil na tu "Ri-va-li-tu", o které měl být film, rozhodně by udělal lépe, zvláště když se tito "Ri-va-vo-lo-vé" pořádně předháněli jen na začátku filmu. 44% (21.01.2014)