Kamera:
Antonio CalvacheHudba:
Marcelo ZarvosHrají:
Bradley Cooper, Jeremy Irons, Zoe Saldana, Olivia Wilde, Dennis Quaid, Ben Barnes, Željko Ivanek, Liz Stauber, J.K. Simmons, John Hannah, Michael McKean (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Když Rory Jansen (Bradley Cooper) vydá svou první knihu, je výjimečná. Je to událost, která se přihodí jednou za generaci a která rozbouří literární svět i veřejnost. Přátelé ji s nadšením doporučují, kritika je také nadšena. Kniha je všude – od knižních klubů, po letadla a akademickou půdu. Stylem, který je svěží a moudrostí o životě, se zdá být jaksi nadčasovou. Rory se okamžitě stává literární hvězdou. Charismatický, talentovaný, inteligentní, mladý autor má zdá se všechno: báječný život, milující manželku (Zoë Saldana), svět mu leží u nohou - a to vše díky jeho slovům. Ale čí to jsou slova? A čí to je nakonec příběh? V okamžiku, kdy Rory dosáhne nejvyššího úspěchu, jej vypátrá Starý muž (Jeremy Irons) a konfrontuje jej s faktem, že on je skutečným autorem novely. Starý muž vypráví o nádherných nicméně tragických vzpomínkách na své vlastní mládí v období po druhé světové válce v Paříži, které ho přivedly k napsání knihy. Když Rory vidí, že jiný muž zaplatil za pravdu a svůj životní příběh, je konfrontován s nevyhnutelnou otázkou kreativity, ambice a morální volby, kdy je vydáván na milost těmto pohnutkám. Příběh napsaný jako příběh v příběhu. Roryho život je sám o sobě fikcí. Za tím vším je skutečný živý literární lev, Clay Hammond (Dennis Quaid). Sváděn a zaplétán do rozhovoru o skutečném významu této novely, krásnou a mazanou absolventkou (Olivia Wilde), nemůže zabránit spojení mezi příběhem a jeho vlastní tajnou minulostí. (oficiální text distributora)
(více)Videa (26)
Recenze (578)
Jak by řekl Homer Simpson: „Kecy, kecy, samé kecy a kydy..“ Je ironií osudu, jak se premise „když průměrnost ovinou ambice, přicházejí ke slovu klam i sebeklam“ dokonale obtiskla do profilu Klugman-Sternthalovy narativní matrjošky. Konec s odmítnutím náruživé fanynky Olivie si lze vysvětlit i tak, že se protkla fikce s realitou a úlisného spisovatele Quaida dostihla i jiná než tvůrčí impotence.. ()
Tedy docela mě šokuje ta negativní hysterie americké kritiky, která The Words totálně rozcupovala. Přitom se jedná o dobrý film, který má co říct. V závěru sice divákovi nenaservíruje všechno úplně černé na bílém jako na zlatém podnose, ale myslím, že vyznění je jasné. V tom pohledu to prostě je. Každopádně nečekejte romantický film, The Words jsou spíš taková zamyšlená, poloartová dramatická hříčka. Kdo bude chtít, ten si z ní lehce něco vezme. Kdo chtít nebude, dostane příležitost si zanadávat. ()
Slova, co vlastně jsou slova? Používáme je každý den, vypouštíme s z úst, píšeme s nimi, aniž bychom si jejich význam nějak blíže uvědomovali. Když je člověk spisovatel, měl by jejich význam znát určitě lépe, obratněji s nimi manipulovat a používat je jinak, než kterýkoliv jiný smrtelník. Ale co se stane, když tak slova, co spisovatel použije ve své knize nejsou jeho? A přesně o tom vypráví tento sympatický film, který začíná čtením ukázky z knihy známého spisovatel v podání Deniise Quaida a postupně nám rozplétá, ne jeden, ale hned tři příběhy, které mají spolu hodně společného. Herecky zahráno velmi solidně, byl jsem překvapen hlavně z Bradleyho, kterého jsem znal povětšinou úplně z jiných filmů a v Jeremyho případě nebudu nosit dříví do lesa. Není to asi úplně čistá čtyřka, objektivně tak asi 3 a půl, ale nebudu krkna a zaokrouhlím to směle nahoru. Kromě již zmiňovaných herců také za sympatické ženské herecké obsazení a poté hlavně za hudbu, která se filmem proplétá velmi nenápadně, ale mile, skoro po celou dobu jeho trvání. ()
Občas to díky těm velmi spontánním a otevřeným emocím vypadalo, jako kdyby Anthony Minghella ožil a natočil další ze svých vypiplaných, scénáristicky brilantně zvládnutých a pocitově odzbrojujících dramat. Nestalo se tak, pár slabších momentů se u tvůrčí dvojice Klugman Sternthal našlo (specielně kolem Quaida), ale celkový pocit je naprosto vyjmečný. Po delší době film, který stojí za to a je jiný, než většina ostatních nejen pro ty, co nemají nakoukáno. ()
Způsob, jakým je film vyprávěn, je zneklidňující a nechává diváka ve stálém napětí,ačkoliv není těžké předvídat věci příští. Spisovatelské téma je pro mě přitažlivé, stejně jako sláva, jenž šťastlivci, chváleného kritikou a obletovaného čtenářskou veřejností dodává jakousi auru neobyčejnosti, která ho de facto předem omlouvá za příležitosti, které z něj udělají zloděje - tím mám na mysli epizodu s Olivií Wilde, která nesklouzla do laciného "bla bla - flirt, bla bla - drink, bla bla - hotelový pokoj a bla bla - úchyl", tady budiž přičteno ke cti Dennisu Quaidovi, že úchylně jen vypadal, aby nás zmátl, ačkoli tato póza, vedle o třicet let mladší Olivie, zřejmě nevyžadovala zvláštního sebezapření :-). A ano, ten film byl hlavně o postavách, na které se moc hezky dívalo a které se moc dobře poslouchalo, a to včetně románové hudby (jak to jen udělali, že ji tak nazývám?). Samozřejmě musím vyzdvihnout experta přes zarudlá víčka - Bradley Coopera, decentní Zoe Saldanu i úctyhodného Jeremy Ironse, kteří pomohli z nijak převratného, morálně laděného námětu vykouzlit takhle příjemnou záležitost. ()
Galerie (109)
Zajímavosti (14)
- V USA sa údajne premietala verzia filmu s odlišným koncom ako vo zvyšku sveta. (Macejko)
- Rory (Bradley Cooper) nachází a začíná číst rukopis starého muže. První stránka je ve skutečnosti výňatek z memoárů "Pohyblivý svátek" od Ernesta Hemingwaye. Téměř všechny jeho další prvotní díla byla ztracena. Kufr, do kterého mu manželka uložila jeho práce, byl ukraden ve vlaku v Paříži, když ho nechala na chvíli bez dozoru. Příběh starého muže je zcela jasně obdobou této události. (Mrs.Blue)
- Ve dvou scénách v New Yorku je možné v pozadí všimnout nákladních vozidel Canada Post, což je hlavní kanadská poštovní služba. (Spike23)
Reklama