Slova

Způsob, jakým je film vyprávěn, je zneklidňující a nechává diváka ve stálém napětí,ačkoliv není těžké předvídat věci příští. Spisovatelské téma je pro mě přitažlivé, stejně jako sláva, jenž šťastlivci, chváleného kritikou a obletovaného čtenářskou veřejností dodává jakousi auru neobyčejnosti, která ho de facto předem omlouvá za příležitosti, které z něj udělají zloděje - tím mám na mysli epizodu s Olivií Wilde, která nesklouzla do laciného "bla bla - flirt, bla bla - drink, bla bla - hotelový pokoj a bla bla - úchyl", tady budiž přičteno ke cti Dennisu Quaidovi, že úchylně jen vypadal, aby nás zmátl, ačkoli tato póza, vedle o třicet let mladší Olivie, zřejmě nevyžadovala zvláštního sebezapření :-). A ano, ten film byl hlavně o postavách, na které se moc hezky dívalo a které se moc dobře poslouchalo, a to včetně románové hudby (jak to jen udělali, že ji tak nazývám?). Samozřejmě musím vyzdvihnout experta přes zarudlá víčka - Bradley Coopera, decentní Zoe Saldanu i úctyhodného Jeremy Ironse, kteří pomohli z nijak převratného, morálně laděného námětu vykouzlit takhle příjemnou záležitost. (11.02.2013)

Občas to díky těm velmi spontánním a otevřeným emocím vypadalo, jako kdyby Anthony Minghella ožil a natočil další ze svých vypiplaných, scénáristicky brilantně zvládnutých a pocitově odzbrojujících dramat. Nestalo se tak, pár slabších momentů se u tvůrčí dvojice Klugman Sternthal našlo (specielně kolem Quaida), ale celkový pocit je naprosto vyjmečný. Po delší době film, který stojí za to a je jiný, než většina ostatních nejen pro ty, co nemají nakoukáno. (08.04.2015)

Ten samotný koncept příběhu v příběhu v příběhu sice WORDS dělá tím čím jsou, ve výsledku velkým a poutavým příběhem, také je ale i tím hlavním důvodem, proč se to ve mně neumocnilo jak jsem celou dobu předpokládal. Vadí mi ta zvláštní roztříštěnost, že to do sebe nebylo poskládané tak, aby vzešel skutečně JEDEN kompaktní film. To je čistě o mém dojmu. Jinak formálně bez chyb a herecky pikantní, podnětné k zamyšlení, jenom prostě... nedrží tak skvěle pohromadě... (31.07.2014)

Realita a fikcia sú k sebe veľmi blízko a nikdy sa nepretnú, ale veľmi blízko sebe je aj nadšenie z filmu na jeho konci a jeho chladnejšie prijatie. Niekedy stačí jedna veta, ktorá môže byť navyše, alebo vám môže ku katarzii chýbať. Rovnako je blízko seba umenie a komercia, tie sa ale pretínajú pomerne často.Výborne scenáristicky vystavaná dráma podľa vzoru "Inception" (ale iba vonkajšou formou), ktorá sľubuje vďaka naleštenému vizuálu historickej časti a dojímavej hudbe pri rozhovoroch so starým spisovateľom silný doják na konci, jej vyznenie je ale skôr chladne artové a preto poriadne neviem, čo si o filme myslieť a prečo sa tvorcovia nepriklonili buď viac k jednému štýlu rozprávania, alebo k tomu druhému. Asi je to tým, že je každá ďalšia rovina príbehu iba prerozprávaná realita, čiže literárne skreslená a zidealizovaná. Veľmi blízko seba sú častokrát aj tri a štyri hviezdy, tento problém ale musím vyriešiť rovnako, ako nám radí Dennis Quaid a musím si jednoducho vybrať. Našťastie sa na rozdiel od neho budem môcť pozrieť do zrkadla aj s pocitom tých štyroch udelených, ku ktorým sa prikláňam vďaka niekoľkým zaujímavým myšlienkam. Úplne sa mi myšlienkovo ponoriť do filmu ale nepodarilo. (22.01.2013)

Jak by řekl Homer Simpson: „Kecy, kecy, samé kecy a kydy..“ Je ironií osudu, jak se premise „když průměrnost ovinou ambice, přicházejí ke slovu klam i sebeklam“ dokonale obtiskla do profilu Klugman-Sternthalovy narativní matrjošky. Konec s odmítnutím náruživé fanynky Olivie si lze vysvětlit i tak, že se protkla fikce s realitou a úlisného spisovatele Quaida dostihla i jiná než tvůrčí impotence.. (07.04.2017)