MINDHUNTER: Lovci myšlenek - Série 2

„Mám pro vás Mansona.“ Po devíti hodinách strávených s druhou řadou Mindhuntera bych potřeboval dlouhou procházku, skleničku tvrdého alkoholu nebo - jako Holden Ford - pár tabletek valia. Přestože explicitního násilí vidíme snad ještě méně než v první řadě, atmosféra některých scén je díky schopnosti tvůrců probudit naši imaginaci až nesnesitelně intenzivní. Opět jde o dokonale antiklimatickou detektivku a mistrovskou lekci v režírování dlouhých klaustrofobních, minuciózně sestříhaných rozhovorů (jeden z nejlepších, s obětí útoku, nabízí hned druhá epizoda), jejichž dynamika se proměňuje na základě vědomostí a zkušeností jednotlivých mluvčích (černošský detektiv rozumí společenskému vyděděnci líp než privilegovaný Ford, Wendy Carr využívá při výslechu pachatele homofobních vražd skutečnosti, že je lesba...). Škoda určité mechaničnosti těchto dialogů, opakovaně pracujících s tím, že určitá znalost jednoho z vyslýchajících, vyplývající z jeho charakteru/osobní situace, zvrátí vývoj hovoru. ___ Vyprávění se zároveň postupně stále více koncentruje na jeden konkrétní případ (pro který ale jiné rozebírané kauzy poskytují cenný „studijní“ materiál), propojující několik klíčových motivů celého seriálu (z nichž všechny mají zároveň návaznost na zločiny Mansonova klanu, na něž taky dojde řeč) - pronikání násilí do amerických domácností (vraždění dětí/vraždící děti), rasově motivované vraždy, média vytvářející mytologii sériových vrahů a přispívající k tomu, že se jimi pak inspirují další (v tomhle směru je seriál poněkud rozporuplný - na jednu stranu nám jakoby mimoděk předhazuje fakta o BTK a naši touhu dozvědět se o něm podrobnosti záměrně neuspokojuje, současně ale věnuje skoro celou epizodu Mansonovi a Texu Watsonovi, kteří nejsou pro hlavní příběh tak důležití). ___ Vtahující je druhá řady i díky komplikovanějším vztahům mezi hrdiny, kteří mají stále větší problém oddělit své pracovní a osobní životy a vést obyčejné dialogy, během kterých se toho druhého (jako při výsleších) nesnaží přechytračit a potvrdit si tak svou intelektuální převahu. Přestože se ve druhé části seriálu častěji než ve stísněných interiérech pohybují ve volném prostranství a za bílého dne, jejich možnosti, kam v životě pokračovat, jsou naopak stále limitovanější. Pocit uvěznění se zásluhou důkladnější (psycho)analýzy ústřední trojice prohlubuje. ___ Řemeslně a vypravěčsky zatím bez debat kvalitativně nejvyzrálejší a nejvyrovnanější hraný seriál roku... i když kvůli němu zřejmě nějaký čas nebudete schopni poslouchat Petera Gabriela a nemyslet při tom na autoerotickou asfyxii. (18.08.2019)

Dvojka má velmi podobnou koncepci a dynamiku jako jednička. Tedy stejně tak své neduhy v podobě několika zbytečných epizod, které pouze slepují širší souvislosti celého příběhu bez nějakého většího impactu. I tak se ale jedná o setsakramentsky pečlivou procedurálku o ohromně zajímavém tématu s několika dnes snad již kultovními scénami (Manson). Závěr inklinuje k tomu, že se dočkáme další série, ale zatím to tak nevypadá. (27.02.2022)

Tak druhá série se povedla o kousek více než jednička. Z hlediska drtivé atmosféry a skvěle napsaných charakterů se skoro žádný krimi film z Hollywoodu kvalitativně nepřibližuje k tomuto skvostu, David Fincher totiž na tomto poli kraluje a hlasitě to dává najevo na všechny světové strany. Potěšil návrat hlavní herecké dvojice, která se skvěle doplňuje a vy si jejich dialogy můžete z pohodlí sedačky užívat plnými doušky, zejména propracovanost postavy Holta McCallanyho vyšvihla druhou řadu na úplný vrchol, jeho dílčí zápletka se synem v jednotlivých chvílích emocionálně drtivá. Na paškál si vzal Fincher zejména vraždy v Atlantě, kolem kterých se točí hlavní dějová zápletka. Ta dokázala dost zaujmout, hlavně svým naprosto úchvatným zakončením v posledním dílu (ten hlavní podezřelý si tento epilog kradl jen a jen pro sebe), ale mě regulérně ještě více chytly takové ty dílčí příběhy. Takový 10minutový pobyt Charlese Mansona na plátně (5.díl) ve mě ještě dost dlouho rezonoval, tak brilantně scénáristicky podaný moment, jednoduše smekám klobouček. Pokud se Netflix rozhodně fakticky s tímto seriálem skončit, ohromně mě to zamrzí (a asi nejenom mě), neboť tak precizní počin se každý den nevidí. Za mě dávám 90 % (20.07.2020)

,,DŮLEŽITÉ JE, ŽE ODTEĎ JSME NA VÝSLUNÍ. ATLANTA VŠE ZMĚNILA. UDĚLALI JSME SVOU PRÁCI. TO OSTATNÍ NEOVLIVNÍME.…“ /// Hodně dobrý! Tvůrci ví, že nejde jen o výslechy, ale zajímá nás celková práce jednotky. Podíleli se totiž na řešení skutečně zajímavých případů. Tahle série se nese ve znamení dětských vražd v Atlantě v letech 1979 – 1981. Dostaneme taky slíbenýho Charlese Mansona a navrch třeba Davida Berkowitze. Hodně prostoru dostává osobní život Billa, protože řeší nepříjemný rodinný situace. Tahle série je dokonalou filmařinou Davida Finchera, kterej si z Lovců myšlenek udělal svoje „teplý místečko“. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Čtu si knihy o terapii pro sexuální deviaci. 2.) Jak to tenkrát bylo u Palanských… 3.) Znám frajera co sbírá řidičáky. 4.) Thx za titule "K4rm4d0n". /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (17.01.2020)

Tým lovců sériových vrahů získává podporu shora a může se vrhnout na první celostátně sledovaný případ. Jenže tentokrát to není žadná hra na honěnou, ale setkání s pořádně mazaným manipulátorem. Jak by řekl Ed, psychologický profil je sice fajn, jenže je k dispozici jenom od zabijáků, kteří se nechali chytit... Mrtvých příbývá a opravdový podezřelí stále nikde. S tímhle tempem druhá série neztrácí krok za první. Nabízí o kousek víc ze soukromí vyšetřovatelů, s menším odklonem od Holdena. Ten postupně vystupuje jako větší a větší podivín. Psychologie týmu funguje skvěle a nechává mnoho prostoru pro další sérii. Stejně jako samotné pátrání... (30.10.2019)