MINDHUNTER: Lovci myšlenek

Zkusila jsem to po The Alienist, protože právě k tomuto seriálu se mnozí odkazovali málem jako ke kultu, ale ať se na to dívám z jakékoliv stránky, jsem zklamaná. Přišlo mi to zdlouhavé, spousta hluchých míst a ti vědci mi nepřipadali dost jako vědci, protože pronášeli samé banality, které by napadly každého (ale bohužel se u toho tvářili jako mistři světa či objevitelé Ameriky). A navíc byli všichni nesympatičtí, doslova všechny hlavní postavy. (20.05.2018)

Dobre, bolo to jasné dopredu - Fincherom produkovaný a čiastočne aj režírovaný (prvé dve a posledné dve časti) seriál o FBI v 70. rokoch a počiatkoch psychologického profilovania sériových vrahov bol v podstate "odsúdený" stať sa televíznou udalosťou roka. A... je to tak. Tento rok už sa Mindhunterovi sotva niečo vyrovná. U mňa je to aj zápis do osobnej TOP 10 (a možno TOP 5). Ale asi to nesadne každému. Nie je to žiadne Sedem s kopami červivého mäsa a krutými zvratmi, "tichou" atmosférou sa to skôr podobá na Zodiaka. Dvojica agentov chodí po Štátoch, prednáša miestnym policajtom, popri tom robí analytické rozhovory s uväznenými vrahmi a sem-tam pomôže s nejakým aktuálnym prípadom. A popri tom za pochodu vymýšľa základy moderných vyšetrovacích metód (čarovná je hlavne scéna, v ktorej akoby mimochodom vymyslia termín "sériový vrah"). Je to BRILANTNE napísané, každý dialóg (hlavne tie s vrahmi) je scenáristické veľdielo. Každý herec presný (hlavne tie neznáme tváre, ktoré hrajú vrahov - každý z nich je na Emmy). Dobová atmosféra perfektná. Vie to byť napínavé a (čuduj sa svete) aj vtipné. Je tam množstvo nezabudnuteľných scén (nákup topánok, konzerva v pivnici, rozchod z poslednej časti). No a je to Fincher, samozrejme. Celý seriál je pekne kvalitatívne kompaktný, ale šéfove časti sú proste režisérska extratrieda. Mrzí ma len príliš otvorený koniec, nuž ale aspoň sa budeme viac tešiť na druhú sezónu. (24.10.2017)

Náročná konzumácia. Musíte strašne veľa kúsať a nemáte to čím zapiť. Prebrodíte sa bažinou slov. Odborné úvahy, terminológie, diskutovanie o zložitosti ľudskej mysle, medziľudských vzťahoch a tak ďalej. Zábleskami nádeje, že Vám konečne naservírujú pohár plný osviežujúceho moku, sú stretnutia s vrahmi užívajúcimi si výhody daňového poplatníka. Agent Holden a jeho mladá Vás budú štvať. Agent Tench na Vás bude pôsobiť ako ranař v dôchode. Potešila účasť mojej obľúbenkyne Anny Torv ako Dr. Wendy Carr. Hlavnými pozitívami sú však spomínaní vrahovia na čele s chybou v systéme menom Edmund Kemper. Práve priame konfrontácie udržia chuť skúsiť ďalší diel. Čo sa týka príbehu, tak ten pôsobí ako vyučovacia hodina v škole. Tretinu času zaberie príprava, tretinu výklad a až v tom zbytku sa odohraje diskuzia do ktorej sa Vaša myseľ viac zapojí. Na mňa priveľmi dospelácke, priveľmi pripomínajúce Krimi Discovery. (30.07.2019)

Skvělá kriminálka, u které se vůbec nedivím, že jejím režisérským otcem je zrovna David Fincher. On je totiž profík na zfilmování scénářů o sériových vrazích. Řekl bych, že ho sérioví vrazi i něčím přitahují, protože nikdo nemá tolik dobře zfilmovaných filmů na podobné téma, jako zrovna on. A Mindhunter, skoro až působí, jako jeho opus magnum. Je o partičce dvou agentů, kteří v sedmdesátých letech začnou studovat myšlení sériových vrahů a aplikovat to v budoucích vyšetřování. Obě série jsou fajn, u druhé mě možná mrzí až příliš rychlé zakončení. Někteří herci hrající reálné sériové vrahy se museli vyřádit. Pravidelná setkání s Edem vnímám jako nejlepší scény v seriálu. To setkání s Mansonem spíš jako totální absurditu. Nepochybuji ale o tom, že tvůrci myšlení vrahů důkladně studovali a tak tu vše působí jednoznačně věrohodně. Škoda, že některé díly byly navíc a občas se zbytečně natahovalo. Bylo by to za jiných okolností klidně i na pět hvězd. I závěr by si to zasloužilo údernější. Ale což...i tak je to jeden z největších seriálových zážitků na Netflixu. (16.11.2021)

I když je Fincher se seriálem spojen „pouze“ jako výkonný producent a režisér čtyř epizod (první dvě a poslední dvě), jeho rukopis je patrný ze všech dílů – chladné barevné tónování, odosobněná prostředí, cynický humor, chirurgicky přesný střih, obezřetné vedení naší pozornosti, symetrické kompozice, skeptický pohled na mezilidské vztahy… (plus řada vizuálních či slovních citací z Fincherových dřívějších filmů). Jen občas si dovolí nějaký stylistický úlet, zpravidla podmíněný dobou, ve které se seriál odehrává, například stíračku nebo střihovou montáž s rozvernou rockovou hudbou. Jeho perfekcionistický způsob inscenování (zejména) dialogových scén, při nichž hraje roli každé přeostření nebo změna pozice kamery a které tím připomínají klinické studie chování pachatelů i vyšetřovatelů, přejali také ostatní režiséři, Andrew Douglas, Asif Kapadia a Tobias Lindholm, takže nebýt úvodních titulků, zřejmě byste ani nepoznali, kdo režíroval kterou epizodu. Společně dokázali látku, které hrozila divadelní strnulost, proměnit ve velmi „filmově“ vypadající počin pro trpělivé a pozorné diváky, který je radost sledovat a analyzovat od první do poslední minuty. Trochu obsáhleji zde. (16.10.2017)