Na dřeň

Francouzská kinematografie je zajímavý jev - přefinancování filmařů vedlo k naprostému úpadku branže, o to víc mě pak těší, kdy se z celé té filmové žumpy sem tam vynoří unikátní, malý zázrak. Na rovinu, natočit milostný příběh o ženské bez nohou a socce, která si vydělává na chleba bušením do jiných neandrtálců, to chce opravdu koule. Chtěl (NECHTĚL) bych vidět, jak se takové lovestory chopí Amíci. Má to šťávu, má to atmosféru, až na trošku zbytečně přepjatý konec jsem si to skrz naskrz užil a doporučuju. (Note to self: Marion Cotillard je - nohy, nenohy - nadpozemská überženská.) (05.04.2013)

Tak to vyzerá, že na Francúzskych producentov budem musieť zmeniť názor. Po úspešnej odozve z filmu Nedotknuteľní doliahla ku mne ďalšia úspešná dramatická vlna s presvedčivým životopisným spracovaním. Ľahko čitateľný začiatok kde hneď bolo jasné kto komu padne do oka, vystriedali nečakané a úžasne momenty. Vystúpenie kosatiek, bol prvý exkluzívny ťah a druhý keď dokázali ponúknuť sexuálnu scénu medzi ženou bez nôh a jej novým priateľom. Voľba vtiahnuť do poriadne prepleteného uzla zvieratá bolo dobrým odľahčením a tak isto striedanie životných momentov, ktoré raz boli milé, romantické a raz pomaly vyrazili človeku dych, či už to bol tragický úraz mladej ženy, či záverečná nepozornosť nie najlepšieho otca. Posledným oživujúcim doplnením bola návšteva v tanečnom klube s reálnym ozvučením (v tú chvíľu som mal pocit, že som priamo tam). S neznámami hercami sa táto dráma dostala do užšieho výberu náročnejších filmov, ktoré dokážu v človeku vzbudiť niečo nezvyčajné. Za mňa 80% (27.03.2013)

Reálná dramata ze života obyčejných lidí mám rád a "Rust and Bone" přesně takový je. Příběh o setkání dvou rozdílných lidí, kteří si dokáží navzájem pomoci, ačkoliv jejich současný život není žádným medem, zaujme jak výbornými herci, tak i režií, která před ničím neuhýbá a ukazuje život takový, jaký je. Poutavé, jako málokterý film. (04.01.2013)

Mořská víla a bojovník. Voda a země. Poetická romance a sociální drama. Elipsovitě vyprávěný, roztěkanou kamerou snímaný úvod, během kterého jsou otázky více kladeny než zodpovídány, připomíná (i díky sledování vztahu otce a syna v krajní situaci) sociální dramata bratrů Dardennových. Nevíme, odkud nebo před kým Al a Sam utíkají, důležité je pro ně momentálně vyřešení základních existenčních problémů – mít co jíst, kde složit hlavu, a jak vydělat peníze. Hrdinův boj s okolním světem je od začátku vyhrocený z logiky jeho povahy, neboť život je pro Alaina synonymem pro zápas. Území sociálního dramatu Audiard neopouští ani v následujících minutách, pouze vyprávění ženským elementem obohacuje o další významové i náladové roviny. Životy Stéphanie a Alaina se doplňují s osudovou naléhavostí obrazně i obrazem (když po jejím neštěstí následuje střih na Ala, kterého zrovna míjí sanitka). Teprve společně tvoří jednoho člověka, jedno tělo (během milostných scén téměř doslova). Audiardova fascinace lidským tělem tady vyplývá ze stavu a povahy postav. Alain se brutálními bitkami a krátkodobými postelovými známostmi přesvědčuje o vlastní zmužilosti, o schopnosti čelit jako muž každodenní realitě. Jeho neustálá a sebedestruktivní potřeba bojovat vyznívá jako odmítání situace, do které jej postavení společenského outsidera uvrhlo. Současně je svou zarputilostí inspirací pro Stéphanii, jíž její nehoda prosmýčila od šoku a odmítání k rezignované depresi. On se světem bojuje, ona se před ním skrývá. Motivace pro jejich sblížení nejsou tak banální jako v romancích, kde láska vše podmiňuje i řeší. Aby dokázali vnímat nejen krutost, ale také krásu světa, musí přijmout sebe samé, naučit se přijímat porážky a žít s tím, co jim bylo dáno. Stejně jako Hanekeho Láska, reflektuje i Na dřeň současnou krizi mezilidských vztahů, když varuje před egoistickým bojem výhradně za sebe samého. Společný boj je možná náročnější, ale dává neocenitelný pocit, že někam patříme a pro někoho jsme. 75% (29.03.2013)

Rouille et d'os je, prosím pěkně, film, který si může dovolit mít na štítě jméno jednoho z nejlepších filmových skladatelů současnosti a zároveň ho jen sotva využít. Scény jako Steph těsně po amputaci, Steph tancující na vozíčku, boj s ledem a v neposlední řadě sama tragická událost prostě nemohly být natočeny lépe, sugestivněji. Hollywood by při tom "kosatčím útoku" nutně potřeboval zděšenou reakci publika, záběry na vytřeštěné či zakryté oči - tady vše odpracuje naprosto dokonalá kamera, potažmo neméně zdařilý střih. Smekám! (16.11.2012)