Bahno z Mississippi

Štrnásťročný Neck a Elis jedného dňa nachádzajú na opustenom ostrove malý čln zaseknutý v korunách stromu. Je pre nich obrovskou záhadou ako sa tam daná loďka dostala. To však nebude jediným prekvapením, ktoré na nich čaká. Na danom ostrove totiž prespáva neznámi chlapík menom Mud, ktorý si postupne získava ich dôveru. Obaja chlapci mu začnú každodenne nosiť jedlo aby prežil. Komu to vlastne, ale pomáhajú? Čo je Mud vlastne zač? Ničím výrazný, nijak extra dramatický snímok sa ako tak KONEČNE rozbehne po hodine a pol, čo pre mňa bolo obrovským sklamaním. Tento film okrem príbehu, pointy a hereckého obsadenia neponúkol nič výnimočné čo by iný predošlý snímok nedokázal. Takýchto filmov je TUCET aj troška. (10.12.2013)

Tak Jeff Nichols mě mile překvapil i napodruhé. A opět je tu cítit nějaký ten spielbergovský odér. Ani bych nevěřil, že podobný film se ještě v dnešní době může natočit. Perektní dětští herci a zajímavý příběh. Nichols ho navíc dokáže podat tak, že se do něj ponoříte a opravdu si ho prožijete. Je to náznak těch velkých filmových příběhů, které diváka vezmou a zanesou ho na 2 hodiny někam úplně jinam. A o tom by filmový příběh měl být. Jeffa Nicholse si připisuji na seznam sledovaných. 8/10 (15.05.2016)

Film je postaven především na charachteru jednotlivých postav, díky tomuto faktu si člověk velmi rychle najde cestu k hlavním hrdinům a pak už jen fandí a fandí. Ellise (mimochodem vynikající herecký výkon Tya Sheridana) považuju za jednoho z nejsympatičtějších kluků, kterýho jsem kdy ve filmu viděl. Jeho víra v lásku byla tak krásně čístá a upřimná a přitom ani trošku patosová. Moc se mě líbil, když se hned a nezištně zastal holky v nesnázích proti evidentně silnějšímu obtěžovateli. Taky dialogy mezi Mudem a Ellisem (hlavně ten poslední ) byly klenotnický. Film ve kterým člověk tak trošku čeká určitý typ konce, ale věří v úplně jiný. Nádherný stmel dětskýho světa plnýho ideálů, touze po dobružství se světem dospělých ve kterým hraje hlavní roli slečna realita a pan osud. (13.04.2014)

Po všech stránkách tradiční nezávislárna, která nemá absolutně čím překvapit. Atmosféru má sice Nichols v malíku a pracovat s herci umí také na jedničku. Jenže to někdy nestačí. Nichols jakoby natáčel podle klasické šablony nezávislých filmů, příběh je jednoduchý a divák snadno odhadne, co se stane v další pětiminutovce. Emoce žádné a celé je to až příliš dlouhé. Zkrátka neurazí, nenadchne. Je to ale škoda, protože Matthew McConaughey je v nejlepší herecké formě a lepší dětské herce už mohl Nichols těžko sehnat. (09.08.2013)

Poprvé to může být náhoda, podruhé je zaděláno na (vysoký) standart, potřetí je to pravidlo. Osobně doufám resp. ze srdce si přeji, že mě v tom Jeff (i se svým dvorním hercem M. Shannonem) v Midnight Special definitivně utvrdí. Kombinace inteligentního vrstevnatého scénáře s volně plynoucí, nikam nespěchající (plíživou) režií je kombinace vzácná. O to více potěší, když nese pečeť jedné osoby. Čím snadněji resp. radostněji se mi však Nicholsovi snímky sledují, tím hůře se mi následně hledají slova, aby se to nezvrtlo v (patetický) blábol. Přemýšlel jsem, bolelo to a jak :-), v čem tkví kouzlo resp. síla jeho snímků a nepřišel jsem na nic objevného. Čistota, upřímnost, smysl pro (pomalé) vyprávění bez snahy o šokující zvraty, dobrá volba resp. znalost ústředních témat (prostředí), plnokrevné charaktery a s tím související dobré vedení herců. To jsou hlavní atributy jeho snímků. Jeff si je moc dobře vědom, co chce natočit a jak toho následně i docílit. Potom i takový M. McConaughey, když zrovna nebrázdí nekonečné saharské písky, dokáže podat, řekněme uvěřitelný výkon. Přesto středobodem (pro mě) není postava Muda, ale příběh nazíraný optikou (očima) čtrnáctiletého Ellise. Tedy pohledem zkresleným resp. nezatíženým nemilosrdnou realitou, úměrným jeho věku. Divák je tak přímým svědkem jeho postupného dospívání, konfrontace s realitou (rozpadající se vztah jeho rodičů, první pusa, první zlomené srdce...) a tak je ochoten pro naplnění (jeho představy) čisté lásky, v podobě Muda a Juniper, udělat cokoliv. Přičemž není nezajímavým, sledovat ten rozdílný pohled (přístup) obou chlapců, utvořivší se výchovou resp. prostředím, které je formovalo. Zatímco Neckbone již dávno (předčasně) dospěl, Ellis teprve dostává (pravda, i rozdává) první facky. Přesto je pojí přátelství a touha po dobrodružství a je to právě to, co je svede dohromady s Mudem. Vrstevnatou, nečernobílou postavou, nesoucí v sobě jak duši věčného romantického snílka se smyslem po dobrodružství, tj; „uvězněného malého kluka v dospělém těle“ , tak dospělého, životem otřískaného, nesoucího si s sebou spoustu šrámů, muže, pohybujícího se na resp. za hranou zákona. Je na zvážení, zda-li snímku neškodí (mnohými zde zmiňovaný)akční závěr. Já jsem opačného názoru. Realita zde byla definitivně konfrontována se zkreslenou (dětskou) představou a došla naplnění. Ledy se pohnuly a je načase jít dál. Ta paralela s rozebráním domu u řeky není náhodná. Nastává nová životní etapa. Jak pro Muda, tak pro Ellise. [Někdo si stačí vyžehlit puky na všech kalhotách resp. vytrhat tarzaní prales na mužné hrudi.. to já si nestačil vytrhnout ani ten jeden chloupek z nosu. A že mi tam zatraceně překáží]. 90% (19.12.2013)