Válečná generace

Válečná generace je třídílná minisérie, která vzbudila poměrně velký rozruch v Polsku a Rusku, jelikož se jedná o příběh pěti berlínských přátel, které rozdělila válka. Jedná se tedy o německý pohled na Druhou světovou válku skrze oči mladých Němců. Válku, která rozdělila rodiny a přátele. Válku, která zanechala Evropu v troskách a tato minisérie na to poukazuje hodně explicitní formou. Hrůzy válka, frontové, válečné nemocnice, mocenské boje. To všechno tu je. To nejlepší z německé televizní tvorby. (11.04.2017)

Velice efektní seriál, žádné filmové veledílo, ale dobře poučené na amerikánských válečných filmech (Bratrstvo neohrožených bylo zde pěkně v bojových scénách exploatováno), takže někdy to sklouzává k vypravěčským klišé, někdy lze s úspěchem odhadovat pokračování děje, někdy je děj postrkován nepravděpodobnými náhodami, ale ta vizuální stránka leccos překryje. Ďábel je ukryt jinde. Není to ale připomenutí toho, že Židy Němcům nadšeně pomáhali likvidovat pomocníci z řad Ukrajinců, ani připomenutí polského antisemitismu ani scény znásilňování německých zdravotních sester rudoarmějci, to jsou známé skutečnosti. Zarazí to, jak hlavní němečtí hrdinové jsou málo zasaženi nacismem, jako by jim nevymývali mozky v HJ a BDM, jako by se náhle vynořili v tom roce 1941, prošli běžnou měšťanskou výchovou a náhle se dostali na frontu mezi nácky. Přitom to nejsou nějaci disidenti, ale představitelé běžné německé populace, která byla v reálu ideologicky pěkně zmasírovaná. Nepochybně i mezi Němci byli jedinci, kteří odmítli pachat zvěrstva či udávat, ale zde je těch dobrých německých skutků nakumulováno příliš mnoho na příliš malé ploše, takže našinci to začne připomínat ty srandovní dederónské seriály, kde se Německo jen hemžilo protinacistickými odbojáři. (28.04.2013)

Každý pokus o sebereflexi, zejména jde-li o tak závažné téma, jakým jsou zločiny, jichž se jeden národ dopustil na mnoha jiných, je třeba ocenit. Na druhou stranu by však tato snaha měla být nanejvýš upřímná a měla by hrát zcela otevřeně. Celá ta počáteční naivita a iluze by byly možná snadno uvěřitelné někdy ve dvacátých či třicátých letech u mladých lidí, kteří ještě nnebyli vtaženi do soukolí válečné mašinerie, ale těžko lze tomuto vykreslení uvěřit v případě poručíka Wehrmachtu nebo židovského krejčího v roce 1941, tři roky po křišťálové noci, v případě zdravotní sestry na východní frontě v roce 1943, po bitvě u Stalingradu, či v případě Žida směřujícího v dobytčáku do koncentračního tábora. To, čeho se pak hlavní postavy dopouštějí je do jisté míry skrýváno za ne zcela špatné úmysly, jako je povinnost, aby mohli být třeba správnou německou ženou, slavnou zpěvačkou, válečným hrdinou nebo prostě jen dobrým vojákem. I proto nejuvěřitelnějším dojmem působí příběhy Viktora a Grety, jejichž charaktery a osudy velice dobře vystihují atmosféru doby. Příběhy ostatních potom vypovídají spíše o válečných hrůzách, i když jen částečně, proměně lidí, kteří jimi prošli, a reálných prožitcích vojáků bojujících v první linii. Přesto však není možné přijmout několikrát opakovanou myšlenku, že válka dělá z lidí bestie, protože válka ve skutečnosti dělá z lidí pouze to, co z nich zbyde, když to skončí, nikoli to, kdo jsou, když to začíná. Hlavně v poslední třetině je tak sice vidět skutečné úsilí vyrovnat se alespoň trochu s minulostí, přestože ten odraz v zrcadle mohl být ještě mnohem drsnější. 75 % (17.11.2015)

,,BYLO NÁS PĚT. PĚT PŘÁTEL. VYROSTLI JSME V JEDNÝ ČTVRTI, ZNALI SE OD MALIČKA A NEMOHLI SE VÍC LIŠIT.“...... /// …a měla jim patřit budoucnost (aspoň některejm…). Červen 1941 – je radost útočit! Dva na frontě, jedna v polním lazaretu a páreček doma. Střih sem, střih tam, všude se něco děje. Židovskej přítel má svoje starosti, kluci na východní frontě taky….. Jako bych četl knihu (jen řečnickej výraz vole…). Děj běží a čovek sedí a vstřebává (nenásilně) informace. Bližší vztah k postavám si buduju vcelku dost z pozvolna. Seriál se vyhejbá scénám, na který nemá prachy. Nečekejte davový scény, bitvu u Kurska, atp. Tvůrci nedělali pokračování ,,Ryana“, ale jde o projekt pro televizi, proto je třeba vocenit, že těch pár válečnejch okamžiků je natočenejch (hlavně díky kameře) zajímavě. Spíš vypráví vo tom, že vojna dělá z kluků chlapy a z holek …. vlastně taky. Za pochodu (a po upuštění od naivních idejí) se učej, co je či není správný a náš pohled na věc se může lišit. Ale kdo z vás musel někdy konat tak, aby přežil? Asi hlavně vo tom je tahle minisérie. Proběhne všeobecný okamžiky těch let a zaměřuje se na 5 osudů, který se (samozřejmě) taky křížej. Mladejm Němcům ukazuje, že fašismus byl totalitní režim a že to, co tenkrát bylo, bylo špatný. Vo to víc člověk lituje, že nebylo víc prachů na kompars, pyrotechniku nebo červenou barvu. Možná, že pak by i ty charaktery lezli líp pod kůži. Rozhodně je zde míň romantiky a víc myšlenek než přinesl Birdsong. Možná, že je to i větší drama, páč vlastně furt čekáte, kdo že to vlastně nepřežije. 3* by byly málo. Dávám 4 a budu přemejšlet, jestli si The Promise nezaslouží hvězd pět! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem pacifista a mám jít do války. 2.) Tenkrát jsme si s chlapama v Rusku řekli: ,,UVIDÍME SE V BERLÍNĚ“ (že nás kurva hnali….). 3.) Thx za titule ,,wolf225“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ** (25.04.2013)