Den nezávislosti: Nový útok

Ale jo, bavil jsem se. Navazat po dvaceti letech neni nic lehkyho a i kdyz se tu vicemene opakuje to samy, co minule, vsechno je jen ocekavane ve vetsim, i tak film dokaze bavit. Rozjezd je sice lehce vlaznej, chybi tu nejaky napeti, ale tvurci prijemne prekvapili s tim, ze se nebali nechat zarvat nektery vedlejsi postavy, u nekterejch jsem to necekal. No a pak se rozjede klasicka bitva emzaci vs. lidi, film uz do konce plyn neubere, nejaky to napeti se taky dostavi a triky jsou ocekavane vybrouseny. Jen by to chtelo do hlavnich roli pilotu nekoho vic charismatickyho. Takze i kdyz se nejedna o nic prelomovyho, jen poctive odvedenej sci-fi/katastrofickej film, ja jsem spokojenej, ostatne nic vic jsem ani necekal. A pripadnymu dalsimu dilu bych se vubec nebranil. (05.02.2018)

Toto ešte niekoho baví, dnes, v dobe Interstellarov, Gravitácií a Marťanov? Oproti dvadsať rokov starému (!) originálu žiadny trendový posun, iba je v tom všetko zniekoľkonásobené - počet postáv, stíhačiek, veľkosť vesmírnych korábov, počet prezidentov a ich preslovov, podfarbených patriotickou hudbou. Trikovo vymazlená a hlučná akcia síce nastúpi rýchlo, trvá 100 minút a je zahustenejšia než v jednotke, ale VŠETKO v nej je odniekiaľ "požičné” a v celom filme niet JEDINÉHO inovatívneho prvku. Osobne som najviac trpel pri postavách, dialógoch a neskrývanej stupidite, ktorá v deväťdesiatych rokoch možno pôsobila vtipne a cool, ale dnes?! Najsvetlejším okamihom tohto filmu pre mňa bola záverečná predtitulková zatmievačka a nástup známeho Arnoldovho hudobného motívu. (27.06.2016)

Rollo, čti: Úve Boll s neomezeným rozpočtem v zádech, je zpět a v obvyklé formě! Čti: S pečlivě nagelovanou hlavou po ramena zaraženou v americké prdeli, velkoryse pohrdaje fyzikou, logikou, postkomatickou rekonvalescencí, racionálními dialogy či nekýčovitým vkusem, zase veřejně vášnivě masturbuje nad hvězdotřpytným praporem, okatě podkuřuje Pekingu kvůli tržbám a v neotřelém, naprosto originálním konceptu „V roce 2012 zaútočíme na Hvězdu smrti a pak se vydáme na lov vetřelčí matky“ velkolepě demoluje vše, co mu vleze před čočku. Výsledkem je jako vždy pompézní multikulti eintopf, v němž pod vlajkou světospásných Spojených národů amerických v jeden milující se celek sjednoceni árijsky patriotističtí správňáci, odpudiví neherečtí metrosexuálové, židi, negři, ťamani a buzeranti znovu nekompromisně zatočí se zlým bordelem z vesmíru. Bordelem, který furt ne a ne přistát v Barentsově moři, za což bude muset tentokrát účelově ignorovaný car Vláďa anektovat Aljašku a najmout Bondarčuka juniora, aby vrátil úder a natočil Den VŘSR. Ale ať je ten Rollo zdegenerované a komerčně pokřivené hovado, jaké chce, pořád je to kurevsky nostalgická, slaboduchá zábava! Závěrem bych zde rád zanechal vřelý vzkaz pro provozovatele Kulturního zařízení Ostrava – Jih: Ještě jednou mi v tom nezlodějském, krásně zrekonstruovaném a pohodlném kině s jedním z největších pláten v republice, které pro mě představuje poslední výspu odporu proti všeobecně přehlíženému monopolu banditsky předraženého Cinezmrda, nazapneš ve čtyřiceti stupních klimu, poseru ti sedačky a prokleju promítačku! (03.07.2016)

Mrzí mě jen tři věci - že scenáristé nevěnovali novým postavám tolik péče jako jejich kolegové, kteří psali Star Wars: Síla se probouzí, že film není delší (to by totiž bývalo mohlo vyřešit i první problém) a že se Willu Smithovi nechtělo, ačkoliv mohl klidně hrát to, co hrál William Fichtner. Škoda. Jinak je ale druhý Den nezávislosti přesně takový, jaký jsem doufal, že bude. Monstrózní, zábavný, překvapivý i uvědoměle prostý a s příslibem třetího ještě monstróznějšího dílu. Nebudu Rolandu Emmerichovi vyčítat, že nepoužíval miniatury, ale všechno je digitální, neboť kdyby šlo všechno digitálně udělat už před dvaceti lety, s nějakým stavěním sádrového bílého domu by se jistě neobtěžoval. Zkrátka doba pokročila a on si především během 2012 vyzkoušel, že matičce Zemi může provést úplně cokoliv si zamane. A tak jí to taky provádí. Z herců navrátilců mě nikdo nezklamal, naopak mě strašně moc potěšil Brent Spiner, který dostal mnohem více prostoru než jsem doufal, no a Jeff Goldblum je pochopitelně klasik a jeho scény s Juddem Hirschem mají stále to na setinu přesné komediální načasování jako před lety. ___P. S. Film je na tom vlastně úplně stejně jako jeho soundtrack, který tvoří zcela nová, ale tak trochu povědomá hudba pánů Klosera a Wankera, v níž lze s přibývajícím časem tu a tam zaslechnout náznaky známého Arnoldova motivu, který se v plné síle vrací až zhruba v poslední čtvrtině alba. A pak už je to regulérní Den nezávislosti se vším všudy. (24.06.2016)

"Tohle je mise BOZ. Přímý zákaz všech civilistů a diktátorů." Tak nám vzplála další z bitev, které se nedají vyhrát a vzhledem k dění v první díle patrně ani prohrát. Takže Královno raď. Za mě se na to tedy koukat dalo, i když tu leteckou akrobacii vesmírným bordelem patrně nedokážu úplně ocenit. Nicméně táta a syn Levinsonovi občas pošimrali mou bránici, svérázný prezident Whitmore mne zase rozesmíval svým patriotismem, Dr. Okun ke své holé zadnici přidal i skvělou sbírku netradičních nástrojů a sekání mimozemšťanů katanou si při prvním kontaktu rovněž vyzkouším. Jenže pak tam byli ti synové, dcery, manželky či nevlastní pravnuci původních hrdinů a ti mě zaujali snad jen svou mimořádnou nezajímavostí. (12.12.2016)