Inferno

Inferno má opravdu podmanivou vizuální stránku a některé scény se svou „krásou“ opravdu zaříznou do paměti. Problém je však v nedějovosti. Jednoduchý námět zde prakticky jen rámuje sled epizod, kde postavy v poměrně dlouhých a trýznivých scénách jdou na porážku, a děj se nikam neposouvá. Za svým předchůdcem Inferno zaostává pak i herecky a hudebně. Přesto rozhodně stojí za vidění. (04.06.2018)

Argento rozehrál symfonii strachu a hrůzy, do partů dal razanci sobě vlastní, tvůj snový styl, ale své dílo nedotáhl do konce a poslední partituru nahradil nějakým nedotaženým šmidláním. Jeho styl, kdy si po probuzení zapuisuje své sny a pak je spolu se scénáristou poskládá do mozajky celého děje slavil už dávno před Infermem své úspěchy a právě tady ho nechal spinkat v kolébce tvůrčího snažení a i když občas ze spaní vykřikne, je to na ději znát. Křiklavé až diskofilní barvy ulic a zákoutí, depresivní sklepení, postavy a atmosféra. Jen ten scénář druhé poloviny příběhu, tam to skřípe, tam to vrže. Postava Smrti samotné mi spíše připomíná průvody na karnevalech někde v Mexiku, těch na uctění mrtvých. Není to nic překvapivého a tak musím sáhnout k průměrnému hodnocení. Takže hranice mezi snem teď zůstala neprolomena a dojem z celého díla může být rozpačitý, stejně jako gurmánský dojem z přesoleného jídla. (29.07.2004)

Namlsán po skvělé Suspirii jsem asi čekal moc a dostal jsem málo. Samozřejmě i zde je kladen důraz na estetickou stránku a cit pro kontrast, ale pravou alfu a omegu to postrádá. Základní kostra je příliš vratká, aby dokázala udržet nános hrůzy a nezachrání to ani výrazné výtvarné řešení. Přesto a jsem tomu rád, dokáže Inferno pracovat alespoň s formováním psychiky herce a tahle sonda zachraňuje jinak dost velkou nudu. O trochu hůře je na tom hudba, která sice využívá syntetické klávesy, ale namísto toho, aby prohloubila napětí, jej nepřímo nabourává. Inferno sice má to, co bych od takového filmu očekával, ale nic navíc. I proto tři hvězdy. (06.06.2009)

Podle mě lepší než Suspiria. Výborná atmosféra, několik bravurních lekaček a solidní gore scény. Celýmu příběhu a i atmosféře taky hodně pomáhá opravdu hodně vlezlá, ale zároveň perfektní muzika, ovšem přišlo mi, že někdy na sebe strhávala až moc velkou pozornost a odtrhávala od děje. Ještě bych vyčet Argentovi celkem odfláknutý finále, ale jinak se jedná o hodně kvalitní horor (26.01.2008)

Inferno tvoří spolu se Suspirií a Armádou démonů volnou trilogii o Třech Matkách, napůl čarodějnicích a napůl bohyních, které ovládají svět. Příběh mladé básnířky se odehrává v New Yorku ( oblíbeném městě italských režisérů - Fulci, Deodato..), kde jedna z Matek sídlí. Surrealistická noční můra mistra Argenta, kdy jeho oblíbené barvy: modrá-červená, černá-bílá a žlutá spolu se strašidelnou hudbou ( Keith Emerson) vytváří stísněnou, tajuplnou a ponurou atmosféru příběhu. Najdeme zde také typické znaky Argentova rukopisu - antikompozici a smysl pro detail. Scéna v zatopeném domě s lekačkou ( lekl jsem se stejně jako při sledování Čelistí, když potápěč prohledává poškozený člun) je mrazivá a děsivá zároveň... (18.08.2010)