Captain America: Návrat prvního Avengera

Ambiciózní debilita, která by strašně chtěla replikovat scénáře Temného rytíře, Bournea, popřípadě Tří dnů Kondora (extrémně rychle plynoucí vyprávění plné nečekaných zvratů, konspirace, pád systému), ale bohužel nemá za stolem Jonathana Nolana, ale páreček volů (aka scenáristů), kteří se domnívají, že opakováním nečekaných infiltrací (hodných i zlých postav) zahladí asi miliardu "plot-holes", které tímhle postupem vznikají, a na závěr pod tlakem škatulky beztak ucuknou ke stupidní šabloně jako z videohry (zastrč tři paměťovky do třech děr = victory!), záporáckým klišé vyžvaněných plánů (mluvící hlava v bedně silně mimo, o idiocii hrozně zlého vyhlazovacího plánu ani nemluvě) a extrémně nízké porci emocí, o nichž se ale všichni vehementně snaží. Takže proč 3 hvězdy? Protože je to v rámci letních výplachů stále ještě extrémně zábavná, řemeslně perfektně ošetřená akční jízda s parádním hereckým trojlístkem, hromadou milých cameo roliček a sympatickým feelingem velké změny, která relativizuje v podstatě vše, co se v Marvel vesmíru prozatím odehrálo. Jen je škoda, že se tyhle zajímavé prvky a postavy ocitají v hloupoučkých zápletkách (děj to vlastně nemá), které se neumí úplně odříznout od komiksových vzorců (Iron Man 3 byl asi nejblíž) a výsledný střet snahy o realismus a komiksové nadsázky vyplodí... no ano, sympatickou blbost. (04.04.2014)

Jedničku jsem neviděl, nepřesvědčily mě trailery ani (ne, že bych na to úplně sázel) modrá čísla tady. A hlavně žánr, který nepatří k mým oblíbeným. Dvojku jsem zkusil a světe, div se, bylo to s pořádným překvapením. Jakožto ignorant comicsového impéria Marvel a jeho výplodů mi tenhle ze služebně vůbec nejstarších amerických superhrdinů hodně zvedl náladu. Druhý výlet chlapíka s krystalicky čistými morálními hodnotami je tak trochu jiná liga. Zase tu máme menší i větší zlo, zase chce někdo urvat něco pořádného pro sebe. Klasika. I když mile opepřená o špionážní hrátky s paranoidním nádechem. Co ale potěší nejvíc, je rozhodnutí omezit digitální efekty ve prospěch fyzické akce. Ta je náramná. Přehledné honičky, ručně snímané bitky. Vše je intenzivní, dokonce některé přestřelky připomenou pro mnohé nedostižného Michaela Manna. A nevadí ani ten divný bojový štít – sorry, fandové. Ono obecně to má tenhle skautík s ohledem na další marvelovské hrdiny náročné – jeho kolegové jsou efektnější a pro dnešní mladé diváctvo rozhodně víc cool (třeba šovinistický narcis Tony Stark). Potěší ovšem, že se do popředí velmi sympaticky dere příběh a jeho postavy. A netlačí se v jejich případě za každou cenu na pilu, takže Nataša a Rogers mají přirozený vývoj, kdy je nadržené nikdo necpe na toalety. Ale ať jen nechválím, mrzí mě, že poctivá akce nevydržela do konce, kdy otočíme o sto osmdesát stupňů a sledujeme typicky comicsově destruktivní akci, ve které navíc otravuje létající Falcon. Škoda. Ale dokážu to odpustit. Možná i proto, že pouze pro tržby namlsaní hlavouni šli tentokrát do risku a 170 milionů dolarů vložili do poměrně nezkušených rukou. A to jsem měl po prvních pár minutách na jazyku něco ve stylu „moje milá Scarlett Johansson, vzpomeň si na roky minulé a začni zase točit hutná dramata“. Beru zpátky, ve třetím dobrodružství Kapitána Ameriky ti to odpustím. Snad nebudu litovat. (11.08.2014)

Podobně jako byly Tři dny Kondora nebo Pohled společnosti Parallax reakcí na Watergate, lze druhého Kapitána Ameriku sledovat jako hollywoodskou interpretaci dění okolo WikiLeaks a NSA. Steve Rogers má s hrdiny filmů od Pollacka a Pakuly společné, že neví, co se kolem něj děje a komu může věřit, díky čemu mohou tvůrci dále rozvíjet „a fish out of water“ motiv, aniž by kopírovali Avengers (kde byla hlavním zdrojem Rogersovy zmatenosti nová doba). Kromě dovnitř nasměrované deziluze sedmdesátkových thrillerů, připomínaných ikonografií Washingtonu, obsazením Redforda nebo hudbou, v sobě ale nová marvelovka nese i kus studenoválečného konzervatismu filmů prosazujících namísto analýzy dat přímou fyzickou akci jako Rambo (zejména druhý a třetí díl) nebo Rocky (kterého připomíná minimálně nasnímání úvodního běhu). Opět, stejně jako v záměrně staromódní jedničce, tak na sebe tradicionalistický protagonista váže odkazy k filmům s odlišným hodnotovým podložím, než na jakém stojí dnešní společnost. Jen už ty hodnoty nejsou tak jednoznačné. Jednoznačná je teprve poslední třetina filmu. Znovunastolení klidu nemá s ohledem na hrdinovo uplatňování přímočaré vojenské logiky charakter diplomatického vyjednávání, ale masivní akce, která je tím méně přehledná, čím víc jdou postavy do sebe (syrové uliční přestřelky ve stylu Nelítostného souboje tak střídají souboje, v nichž je akce vytvářena výhradně střihem, hudbou a zvukem, nikoli samotným pohybem). Špionážní hrátky s paranoidním nádechem se po odhalení původce „nákazy“ - za uplatnění obdobně černobílého rámování, jaké dnes ruská média využívají k obhájení vpádu na Krym - mohou jevit jako přetvářka filmu, který navenek vyjadřuje znepokojení zcyničtělým systém, ale ve skutečnosti jeho ideologii obhajuje. Toto čtení je ale alespoň částečně zpochybněno závěrečným zavrhnutím některých starých struktur. Na stylistické rovině mne hladký (pravda, možná až příliš hladký) přechod od svižného politického thrilleru ke konzervativnímu superhrdinskému dobrodružství bavil a beru ho jako důkaz snahy nespoléhat jen na zaručenou teenagerskou cílovku a oslovovat také nové diváky. Nápaditěji než jiné komiksové adaptace film oslovuje také divačky. Identita ani jedné ze tří ženských postav není odvozená od postavy mužské (třebaže se k jedné romantické podzápletce schyluje, na její rozvíjení není čas), nedochází k sexualizaci ženského těla a všechny hrdinky jsou srovnatelně samostatné a odvážné jako hrdinové. V souhrnu si nemyslím, že by Zimní voják (který by ve filmu mimochodem ani nemusel být a na zápletce by se to moc neprojevilo) byl až takovou sázkou na jistotu, jakou by se mohl jevit a jakou by si mohl dovolit být. Doplněná a revidovaná verze komentáře zde. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Bluntman, kiddo, mcb, ScarPoul, Fancipal (02.04.2014)

Druhý Kapitán America, rozumne presunutý do "súčasnosti", je vážnejší a nabitý fyzickejšou akciou. Tá sa odohráva prevažne v uliciach (autá a streľba) a poteší, že v najlepšej scéne jej lídruje Samuel L. Jackson. Konšpiračná zápletka je ale neprekvapivá a v druhej polovici sa stáva neprehľadnou. Prvotná rôznorodosť prostredia akčných scén sa v druhej polovici taktiež vytratí. A moc akčným scénam nepomáha ani ich zakončovanie odfláknuto z prstu vycucnutými zvratmi (záchrana na poslednú chvíľu odkiaľkoľvek / akokoľvek). Divákova zvedavosť okolo identity zaujímavého záporáka ale vydrží až do konca. Ten, s historickým prepojením s Kapitánom, to celé obsahovo zachraňuje. Ako veľkolepá komiksová zábava na vypnutie hlavy je to OK. (08.04.2014)

Kapitánova druhá štace vymaže posměšný úšklebek z tváře většiny pochybovačů. Hutná techno-thrillerová atmosféra nastartuje úvod neuvěřitelným způsobem. Co úvod. První hodina a půl je dokonalá, korunovaná potyčkou na dálnici, která bere dech ve stylu Nelítostného souboje. Závěr pak zamíří do povědomých vod Marvelu a v nařachaném finále lehce shodí tu snahu jít na to trochu jinak. Nijak výrazně to ale nevadí. Evans se pro roli Steva Rogerse narodil, ale Zimní voják v budoucnu doufám dostane vlastní film, nebo se tím popasujou komiksově (kdo četl, ví co myslím ;-) protože to... myslím tím mojo prostě v sobě má. Redford malinko zklamal, tím že nebyl za koho jsem ho považoval, i závěrečnou konfrontací. Bratři Russoovi neskutečným způsobem válí a možná je to i díky Opalochově dynamické kameře, ale akce je pastva pro oči. Příběhové odklony od komiksu jsou zajímavé, nabízí mnohé interpretace věcí příštích. Náhled do Age of Ultron taky navnadil a naznačil tu zmiňovanou temnou atmosféru. Perte to do mě, chci víc. (06.04.2014)