Captain America: Návrat prvního Avengera

Kromě kapitánovy postavy (a povahy) je to snad úplně ve všem jiné než první díl... A přitom stejně skvělé. Nebo možná ještě o trošku lepší. Roztomilé nostalgické retro vystřídala digitální "současnost", v níž hrdina z let čtyřicátých řeší konspiraci z let sedmdesátých. Nejčastější výtka na adresu nepřehledné a chaoticky sestříhané akce se mě netýká - možná je to tím, že jsem viděl 2D, ale všechny scény mi připadaly perfektně srozumitelné a propracované. Navíc se mi líbilo, jak režiséři odkazovali na klasické bijáky typu Francouzská spojka (Furyho automobilová paráda), Srdečné pozdravy z Ruska / Diamanty jsou věčné (úžasná kapitánova rvačka ve výtahu mi připomněla jak Bondův souboj ve vlakovém kupé z 'Pozdravů', tak jeho rvačku ve výtahu z 'Diamantů'), a pak všechny ty Rozhovory, Tři dny kondora a jim podobné... Zkrátka zábava, zábava, zábava. Vděčný humor dokonale smíchaný s vážnějšími momenty, vynikající postavy. A vůbec mi nevadí, že se z k závěru originalita lehce vytratila a druhý kapitán se stal 'obyčejnou marvelovkou'. Vůbec, protože pořád byl zábavný až hanba. Technickou stránku asi nemá smysl víc chválit - trikově je to přesně takové absolutorium, na něž jsme od ILM zvyklí, a třeba helicarriery vypadají naprosto božsky a nedá práci představit si, že něco takového doopravdy existuje. Jedinou výhradu mám k Jackmanově nehudbě, protože Captain America má vynikající motiv od Alana Silvestriho, a ten tady byl použit pouze na začátku a víckrát už ne. Jen Jackmanova pseudo zimmerovská vata.__P.S. Díky scenáristům, že do děje nakonec zařadili Peggy Carterovou, to je tak krásná scéna!__P.P.S. Zmínka o Strangeovi mi udělala strašnou radost, a to jsem ještě netušil, co přijde během titulků. (12.04.2014)

Druhý Kapitán Amerika v sobě jistě spojuje několik narativů mnoha uživateli zde zmíněných. Svým způsobem jde o něco, co provází celou americkou historii. Něco, co je v Američanech a jejich povaze hluboce zakořeněné. Touha být nejlepší, všechno a všechny ovládat, jasně se proti ostatním vymezit a jít „přes mrtvoly“. Když pak přijde něco, co může pevné hodnoty a vnitřní suverenitu ohrozit, vyvolá to paniku, paranoiu, hysterii, vznikne mnoho konspiračních teorií atd. A když nic takového nepřijde, nějaký vnitřní nepřítel se najde vždycky. Takovými jevy, tendencemi, obdobími je americká historie doslova prošpikovaná (zavraždění Lincolna, mccarthismus, vražda JFK, nixonismus a aféra Watergate, 9/11, WikiLeaks, Snowden a aféra NSA). Všechno tohle do sebe nový Kapitán Amerika tak nějak absorbuje a nastavuje Američanům ironické zrcadlo. A nastavuje ho velmi stylově – honbu za spravedlností a uchování těch pravých amerických hodnot odstartuje náborovou akcí. Nejdříve jako sám proti všem, později s jedním, dvěma a třemi parťáky, přičemž nakonec rekrutuje („I, CAPTAIN AMERICA WANT YOU!“) skoro celý S.H.I.E.L.D. Padouši, třeste se! (12.07.2015)

Steve Rogers nám potemněl a pojal záměr vztyčovat ukazovák za hranice stříbrného plátna k otázce směřování našeho reálného světa. A docela mu to prospělo, i když hlavním tahákem se pro mě po svých prvních sekundách před kamerou stal Robert Redford. Víc jak dvouhodinová stopáž mi tentokrát přišla poněkud dlouhá, ale hajlující Hydry a jejich převratný boj o životní prostor (a to, že se díky němu Agents Of SHIELD stali v poslední třetině první série velmi atraktivní záležitostí) prostě potřebují adekvátní čas - a objektivně vzato si ho zaslouží... i když jak říkám, o čtvrt hodiny míň by to klidně sneslo. Opakované střetávání nejameričtějšího Kapitána s jeho novou srdcervoucí Nemesis je jedna z těch věcí, které jsou ve filmu navíc a jen přidávají další zápletku tam, kde jí není vůbec třeba (nebo máte pocit, že by do třetího Kapitána nebylo co dát?). Nutno ale přiznat, že hlavně díky práci Trenta Opalocha (který si odskočil od svého souputníka Blomkampa na kariérně velmi promyšlený melouch) jsou hlavně superhrdinské soubojové scény opravdu výživné, a vůbec celkově je vidět, že se z Marveláckého filmového univerza už stihl stát neotřesitelný moloch, který si může dovolit hodně investovat, protože ještě víc vydělá. Otázka je, kam až si tvůrci myslí, že můžou v měřítku hmoty a její destrukce zajít, a jestli se dokáží zastavit včas, než se to stane trapným jako třeba v Sins Of A Solar Empire, které rozšířením Resistance přepadly přes hranu akceptovatelnosti (a to je řeč o vesmírné budovatelsko-dobyvačné space-porn strategii s tisícovkami křižníků, orbitálními megakanóny a superstanicemi;)). A pokud jde o nedostatek informací, kterým hlavní hrdina trpí nejméně do poloviny filmu... je to dobrý pokus, ale to by nesměl být Kapitán Amerika 2 už devadesátýosmý kus miliardové skládačky comicsových adaptací jistého velmi vychytralého vydavatelství (prostě odhadnete jak se asi věci mají). V konečném účtování asi takhle... řekl bych, že si tentokrát tvůrci na jedné straně ukousli trochu moc velký krajíc a na druhé straně se všechno čím dál víc podřizuje rozvíjení kšeftu jménem Marvel Comics Film Universe. Faktem je, že je to rozhodně komplexnější a zajímavější než první díl, ale tou osmdesátkou, kterou dám, si jistý nejsem. (15.11.2014)

Mám radost z toho, že se o židovsko-bankovní Hydře natočil film a ukázal tak světu, kam spěje naše civilizace. Na druhou stranu jsem tradičně smutný z toho, že jakákoli zmínka o NWO již nyní bude zlehčená tím, že to říkali ve filmu nevalné historické věrnosti. Ať tak či onak, tak mne tedy druhý emerický kapitán pobavil dostatečně. Víkem od popelnice se oháněl naprosto světově a tak zbývá jen doufat, že příště vezme do ruky celou popelnici a snít o tom, že Hydra dostane po palici rovnou kontejnerem. To bych si snad takovou bublinovou omalovánku i přečetl, což jsem neučinil od raných dob Myšpulína s Fifinkou. (26.09.2014)

Film dvou rozdílných polovin. V té první se Marvel vydává ze své obvyklé nic proti ničemu barevné sázky na rodinnou jistotu do jím doposud neprobádaných vod vážněji pojatých komiksáren à la ty ze stáje DC. A světe div se, jde to Kapitánovi až nečekaně k duhu; již jen ta osobní fyzická devadesátková akce je přesně tím, co marvelovky potřebovali jako sůl. Vše však bere za své od bunkru v New Jersey, kdy se to rázem mění v promenádu jedné natuplé deus ex machiny za druhou. Což by nutně nemuselo až tak vadit ve standardní omalovánkové "ha ha ha" marvelovce, ale tady to působí vyloženě nepatřičně. Když se k tomu přidá neúměrná a neopodstatněná délka, nevyužitý potenciál některých postav a s ohledem na veškerou předchozí kontaktní akci stylem naprosto nesednoucí tuctové CGI střihfestové finále tak... Tak je z toho sice dobrá marvelovka (a jedna z dosud třech vůbec nejlepších), ale nic víc. A to ta sympatická první polovina slibovala právě "to víc" ve stylu, na který od Marvelu čekám již od prvního Iron Mana. (02.04.2014)