Odpojit

Režisér Henry Alex Rubin ve svém opravdu silném celovečerním debutu navazuje na trend mozaikovitě skládané narace filmů, jakou byla slavná Magnolia či později neméně zásadní Crash, nejblíže má ovšem k tvorbě Alejandro Gonzáleze Iñárritua, neboť stejně jako on své mozaikovitě skládané příběhy několika svými osudy se proplétajících hrdinů navazuje na stuhy neodvratných katastrof propletené s katarzemi tragických vyústění. Leitmotivem je pak vina, která mnohdy nekoresponduje s trestem, odpouštění na prahu smrti, v tom se oba tvůrci mimořádně shodují. Iñárritu je ovšem tvůrce výjimečný, který dovede svým filmům vtisknout punc mimořádnosti a do filmových polí otisknout nezměrnou přidanou hodnotu, což o Rubinovi nelze říci s absolutní jistotou. 21 gramů či Babel jsou filmy jedinečné, Disconnect ,,jen" vynikající. Možná přidaná hodnota je pak motiv moderních počítačových technologií a komunikace jejich prostřednictvím, což je zajímavé nóvum, spojující Disconnect s pozdějším Men, Women & Children, který popisuje proměnu západní civilizace způsobenou fenoménem Internetu a sociálních sítí, Disconnect pak tuto proměnu interpretuje coby negativní a vyzdvihuje především rizika světa ,,on-line". Po formální stránce převládá civilnost a dokumentární stylizace, formální ozvláštnění představují přímo do obrazu implementované grafické prvky a metatitulky simulující prostředí chatu a diskuzních fór. Zajímavé herecké obsazení a dobrá práce s hudbou, která zahrnuju především žánr post-rocku (skvěle trefující můj hudební vkus). Henry Alex Rubin natočil velmi povedený debut. Těším se na jeho další film... (15.01.2015)

Malý nenápadný film, který si ovšem diváckou pozornost rozhodně zaslouží. I když s přehnanými ambicemi ve scénáři rozehrál hru, kterou nemohl vyhrát. Na hraný debut přesto velmi vydařené. Televizní reportérku až moc intenzivně začne zajímat příběh mladíka, který se před web kamerou uspokojuje, pak tu nerozvážný školácký vtípek dožene samotářského hocha k pokusu o sebevraždu a v neposlední řadě tu máme manželský pár, který se každý po svém vyrovnává se ztrátou dítěte. Pojítkem jsou tu média – v první linii je jejich vliv zřetelný, ve druhé se legrace odehraje přes falešný účet na sociální síti a v té poslední on hraje online hry a ona se stane lehce závislou na podpůrné chatové skupině. Samozřejmě se postupně některé z linií prolnou. Opírají se tak o trend podobně narativně vyprávěných látek (Babel, Crash, Magnolia), škoda jen, že chybí hlubší přesah nebo jen jakékoliv ozvláštnění. Izolace, riziko zveřejňování informací, nevinná zábava. Témata, která si režisér Henry Alex Rubin a scénárista Andrew Stern vybrali, zpracovávají místy se sebejistotou zkušených borců, jindy se zoufale točí v kruhu a někdy jsou velmi povrchní a až moc využívají náhod a končí tak nějak nedořešeně nebo pouze na efekt. Poselství tak mnohdy vypadá asi tak, že se k sobě máme chovat hezky, máme komunikovat a víc si všímat, s kým je moje dítě dennodenně na chatu. Ve finále tak poměrně tezovitá záležitost, která ale solidně utíká, předkládá velmi dobré herce (s hůře napsanými postavami) a vcelku trefně pojmenovává nešvary dnešní doby!! 75% (19.11.2013)

Snímok vyobrazuje niekoľko nezávisle na seba prepojených príbehov ľudí, ktorým sociálne siete či zverejňovanie osobných údajov na rôznych stránkach navždy zmenilo osudy. Film znázorňuje následky nepremyslených, neuvážených konaní „neomylného“ jedinca – človeka. Tento film by sa mal povinne premietať vo všetkých TV aby „zaslepení“ rodičia videli, akým štýlom sa bavia ich „bezchybné, nevinné“ ratolesti. Takto môže dopadnúť dospelý „prihlúpli“ jedinec, ktorý sa bez váhania zveruje „blízkej“ osobe za 15 palcovým monitorom. Ľudia akosi zabudli na podstatu využitia internetu, ktorý nám mal uľahčiť životy. No sme to práve MY, ktorí sme sa stali jeho otrokom. P.S. - V živote nepochopím ľudí, ktorí na internete zverejňujú zábery svojich malých detí, či vycapené fotky mladých tehotných žien s bruškom. Čo to snáď nikto nevidí, ako sú podaktorí ľudia ( už aj deti! ) nervózni z toho ako nedali behom pol hodinky aspoň raz „Like“ či „comment“ k nejakému stupídnemu videu či primitívnej fotke? Želám si čoskorú kybernetickú smrť „FB“. BUT - THIS NEVER HAPPEND. (08.12.2013)

Vo virtuálnom svete trávim dosť času. To nepopieram. Ale aby som vďaka tomu do neho vnášal svoje holé fotky s cicinou, no tak to teda pŕŕ. Na fakte hlúpeho odhaľovania cicky sú založené hneď dva z troch príbehov. A je úplne fuk, či to niekto robí z lásky alebo ako zárobkovú činnosť. Tretí z príbehov, ktoré sa vzájomne preplietajú, je o odhaľovaní svojho vnútra, hesiel a čísiel účtov. Na základe čoho si ktosi neznámy fajne privyrobí. Toto ma raz kus štrajchlo, ale strata bola úplne že minimálna, takže nič hrozivé. No verím, že veľa ľudí je dostatočne hlúpych na to, aby sa takéto varovné posolstvá nakrúcali, takže ok. Len to vyústenie do romantizujúceho sebauvedomenia si vybičovaných vášní a skľudnenia hormónov to tam nejako extra nesedelo. Lebo však, ak varovanie, tak poriadne, nie? (21.08.2021)

Naozaj smutná no skvelá vec o postupnom odľudštení človeka. Technologický pokrok je určite super vec, ale začína sa to uberať nesprávnym smerom. Kto je ale na vine? Nie sú to práve rodičia, ktorí na 10. narodeniny kúpia synovi smartfón? Nechýba rodičovská kontrola u puberťákov, keď im vôbec nevadí, aké fotky ich ratolesti hádžu na web? Tam, kde ale neexistuje skutočný vzťah otec- syn, matka- dcéra a podobne asi ale ťažko môžeme čakať nejaké city. Ak sa rodičia nestarajú o deti a zasypú ich technologickými výdobytkami ako prostriedok ich výchovy, lebo inak na ne nemajú čas, nemôžeme z toho viniť deti. Prial by som si, aby takýchto filmov bolo natočených viac a hlavne aby toto boli kinohity, ktoré môžu niečo v spoločnosti zlepšiť. (25.12.2015)