Číslo 5 žije 2

„Kšefty sa hýbu. Ale nie mojím smerom.“ ČÍSLO 5 ŽIJE sa ani len nesnažilo tváriť, že nie je kópiou trháku Stevena Spielberga E.T. – MIMOZEMŠŤAN a tak sme mu čo-to odpustili. Svoje dozaista u niektorých divákov dodnes zohráva aj hrejivá nostalgia - určite sa tu nájdu aj ďalší diváci, ktorí, rovnako ako ja, na obe čast zašli do kina a boli nadšení. Voľné pokračovanie prišlo len o dva roky neskôr, ale už to nebolo ono. O návrat nestáli nielen diváci, ale ani Steve Guttenberg, ktorý bol v tých časoch celkom schopnou hviezdičkou vďaka Zámotku, Trom mužom a nemluvňaťu a, samozrejme, predovšetkým vďaka Policajným akadémiám. Ale asi budem hovoriť za viacerých, keď poviem, že hlavné je, že sa vrátil Fisher Stevens ako zábavný pošuk Ben. Z úcty k detstvu sa nebudem vyjadrovať k scenáru či hereckým výkonom, ale "inak je to stávka na istotu. Klasický sequel rodinného hitu, chcelo by sa dodať. Neškodný, rodinný, sympatický, rutinný a pre niekoho možno dokonca vtipný. Takže si myslím, že ak sa vám páčila jednotka, nebudete sklamaní. (01.01.2005)

Vsadím se, že v hrané lidské filmové historii není žádný stejně charakterní a dramatický herec-robot, jako Johnny Pětka alias Číslo 5. Druhý díl není o nic horší, než první. Možná ještě v některých ohledech lepší, například atraktivnější prostředí velkoměsta nebo převedením hláškujícího Bena do hlavní role. Tenhle film dýchá tou nádhernou atmosférou rodinné pohody, úsměvnosti a zábavy, atmosférou, kterou se málokdy opravdu povede nastolit. Hlavní hrdina je i jako plechový chromovaný robot lidštější a vícerozměrnější, než většina ostatních postav filmového plátna. Jediná vada na kráse je podle mě závěrečná scéna, kdy Pětkovi nabídnou občanství. Něco takovýho totiž není možné ani v pohádce o Pinocchiovi, jakou tato SF komedie bezesporu je. Lidé si totiž na své lidství nenechají nikým sáhnout, ani nějakým klonem, který je kromě původu ryzím člověkem a už vůbec ne náhodně obživlou ocelovou rakví na pohyblivých pásech. Bohužel nenechají. Jinak je ale ten konec skutečně dojímavej a člověku se při něm minimálně sevře hrdlo. A to mu nemusí být ani pod deset let. (02.01.2007)

Klasická nastavovaná kaše. Ačkoliv tuhle podívanou televize četně reprízovaly, nikdy se nepřiblížila ke skutečným rodinným srdcovkám (Sám doma, Cesta do Ameriky, Krokodýl Dundee), které si klidně a velmi rád zopakuju i v dávno dospělém věku. Zatímco výše zmiňovaným kouskům dle mého zub času příliš neubral, s „číslem pět“ je to přesně naopak. Větší rozpočet a atraktivnější prostředí velkoměsta. Výsledku ale stejně jako u jedničky zoufale schází výraznější režijní rukopis, řadě scén chybí tah na bránu, humor rozhodně není o salvách smíchu, postavy se nedostanou pod kůži. (16.10.2020)

Krásne nostalgické spomienky na návštevu kina v ranných deväťdesiatych rokov v kine Devín. Po desaťročiach tento filmík samozrejme už tak nefungoval, avšak stále ide o slušnú rodinnú zábavu. Základom úspechu je však stále solídny ústredný nápad a nejaké nové sa k prvému, o niečo lepšiemu filmu nepridávajú. Vtipné je, že tu spoznávate exteriéry Toronta, ale príbeh sa odohráva v USA. (29.12.2019)

Robůtek a jeho indický inženýr jsou pořád roztomilí, ale co si budeme namlouvat, je to prostě nastavovaná kaše... Chvilku jsem přemýšlel, co mi tak připomínala scéna, kde toho robota přepadne banda těch zlých a rozbije ho - a pak mi to došlo. Tohle: https://www.youtube.com/watch?v=swykWVwtUvk. BTW, všimli jste si, jak moc časté bylo v osmdesátkách téma člověk/stroj (Terminátor, Robocop, Short Circuit, Alien...) (21.03.2015)