Chlapectví

Poměrně jednoduché, i tak nesmírně silné, plynulé a komplexní. Nezávislý filmař Richard Linklater přichází s dalším originálním kouskem, ostatně jeho dokonalá setkávací trilogie Před.. je konverzační romantickou vlnou tsunami par excellence. Dvanáct let točené Chlapectví je časosběrným pohlazením po duši, je trpělivé, osobní a netriviální. Jeden kluk z Texasu, jeho sestra, matka a otec, který s nimi nebydlí. A matčin první násilnický partner, druhý, klukova první láska, druhá. Zklamání, naděje, pády, stěhování, nové školy, noví lidé. Vše přirozené a přesvědčivé, protože herci a tvůrci se každoročně vždy na pár dní sešli před kamerou a přidali několik desítek minut do nevšedního projektu, ve kterém se sahá po tom podstatném. Trpělivá časosběrná metoda není žádnou novinkou, tedy pokud jsme u dokumentu, v případě hraného filmu je to jiná káva. Herci jsou výteční, od neznámého Ellara Coltranea, režisérovy dcery Lorelei nebo jeho oblíbence Ethana Hawkeho (jejich osmá spolupráce!!). Jen na Patricii Arquette jsem si docela dlouho zvykal. A asi ani nezvykl. Diváka kupředu tlačí zvědavost, kam se hrdinové dostanou (roztomilý kluk, puberta, emoepizoda, zrání a smysluplné plány do budoucna). Silnější vzruchy a emoce chybí, to ano, i tak film získává sympatie z obyčejných momentů. Těším se tak na další „linklaterovinu“. (20.09.2014)

Životný príbeh bez jediného momentu, kvôli ktorému by trebalo ho sfilmovať. Všetky tie životné čriepky sme už videli inde, kde boli prísadou vyššieho scénáristického cieľu. Alebo ich prežívame doma, takže sú tým posledným, čo chceme vidieť v kine. Môže byť vôbec šťastný človek s takto banálnym životom bez pádov a vrcholov, keď nepoznal bolesť zo straty najbližšej osoby či pocit absolútneho zamilovania sa? Celý čas som čakal, ako Linklater zamieša postavám karty osudu - keď už 12 rokov tvorí ultimátny "film zo života". A ono nič. Mimochodom, trilógiu Before Sunrise/Sunset/Midnight, ktorá sa uvedomelo a zároveň hravo koncentruje na konkrétnu tému a niekam sa v jej podaní vyvíja, zbožňujem. (23.07.2014)

Napsat a natočit tříhodinový film o neuchopitelném životním Ničem si může dovolit asi jen tvůrce, který už přesně o tom samém stvořil nejednu perfektní konverzačku. A Richard Linklater dokazuje, že v jeho podání není uvěřitelná jen dospělost, vztahy a definitivní zrání, ale i sto a jeden pocit nejranějšího uvědomění si svého nedětského já. Občas na více, občas na méně intenzivní strunu, ale pokaždé z příběhu, který jsme prožili my, náš soused v lavici nebo kamarád, který naším životem jen tak proletěl, aby ho zdánlivě nenávratně ovlivnil a my ho přesto už nikdy neviděli. A právě tady, s pozitivními i negativními otcovskými figurami, s všudypřítomnou mámou, která jedinkrát neřekne "mám tě ráda" a přesto svoje city nesčetněkrát prokáže, tam roste z kluka něco víc. Možná dokonce chlap. Možná jenom obyčejnej přizdisráč. A možná někdo, kdo si chce při letu životem jen sáhnout po troše vlastního štěstí. (19.07.2014)

Dvanáct let natáčený film o životě jednoho obyčejného kluka se nezaměřuje na zlomové okamžiky, ale naopak jen na drobné epizody, které se důležitých momentů pouze dotýkají. Některé segmenty jsou pak i zcela „nedůležité“ pasáže, drobné rozhovory o ničem. Možná v tom tkví největší síla a největší slabina filmu, kdy si dovedu představit, že pro některé diváky bude Boyhood naprosto nesledovatelný. Zatímco trilogie „Before...“ byla ohraničená dvěma postavami a setkáváním po letech, zde se postavy objevují a mizí takřka bez vysvětlování, protože se ocitáme vždy v „náhodných“ okamžicích Masona života. Navíc univerzální milostný příběh je nahrazen ještě univerzálnějším (a o to víc problematickým) procesem stárnutí. Ukazování banality a všednosti života je ale ve své jednoduchosti alespoň pro mě naprosto fascinující. Netýká se to jen při sledování fyzické proměny, ale hlavně proměny názorů a postojů, k čemuž dochází vždy velmi nenásilně. Plynutí času zprostředkovává i skvěle vybraná hudba (diegetická i nediegetická) a občasné zmíňky o důležitých událostech posledních několika let (Harry Potter, Obama). Boyhood je zřejmě první časosběrný fikční film, ale rozhodně to není nějaký podivný experiment. Vše nějakou záhadou funguje, a to včetně takřka tříhodinové stopáže. Každopádně je to spíše festivalová věc a v běžné kinodistribuci si to moc představit nedokážu. (21.02.2014)

Film je minimálne v spôsobe a dĺžke natáčania jedinečný a ja som o jeho existencii netušil. Pribúdajúce roky vidno na všetkých hlavných postavám, ale najviac samozrejme na deťoch. Príbeh je tak trochu obyčajný, ale víťazí forma a originálny prístup. Pri tomto filme mi došlo, kde sa stratila P. Arquette, ktorá istého času bola na výslní, aby sa po nej potom zľahla zem. Príjemný film zo života dopĺňajú skvelé songy, z ktorých ma najviac upútala táto skvelá pieseň . Filmu by som vytkol iba trochu prehnanú stopáž. Chcelo by to o nejakých 20 minút skrátiť a pridať nejakú silnejšiu alebo dojímavú scénu a možno by som uvažoval nad plným hodnotením. Rozhodne však odporúčam pozrieť, už len za ten originálny prístup. A život ide ďalej...80%. (08.02.2015)